Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 35/2019

29 Cdo 35/2019-387

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce I. C. Finance Corp., s. r. o., se sídlem v Lysé nad Labem, Vojanova 1076/21, PSČ 289 22, identifikační číslo osoby 27 12 68 03, zastoupeného Mgr. Janou Šubrtovou, advokátkou, se sídlem v Milovicích, U Sokolovny 271, PSČ 289 23, proti žalovanému R. Š., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Richardem Novákem, advokátem, se sídlem v Brně, Dvořákova 588/13, PSČ 602 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. srpna 2018, č. j. -347, takto:

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové směnečným platebním rozkazem ze dne 22. února 2013, č. j. -5, uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci směnečný peníz ve výši 50.000,- Kč s 6% úrokem od 1. prosince 2009 do zaplacení, (SMĚNEČNOU) odměnu 166,66 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 2.510,- Kč.

Rozsudkem ze dne 14. dubna 2015, č. j. -141, Krajský soud v Hradci Králové směnečný platební rozkaz zrušil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 1. prosince 2015, č. j. -173, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že směnečný platební rozkaz ponechal v platnosti a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Usnesením ze dne 14. září 2016, č. j. -230, Krajský soud v Hradci Králové povolil obnovu řízení vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. ; Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. dubna 2017, č. j. -262, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Následně Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 13. března 2018, č. j. -316, výše označený směnečný platební rozkaz (opětovně) zrušil (výrok I.) a žalobci uložil zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 39.450,30 Kč (výrok II.).

Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 29. srpna 2018, č. j. -347, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodě I. výroku v tomto znění:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. dubna 2015, č. j. -141, změněný rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 1. prosince 2015, č. j. -173, se mění tak, že směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. února 2013, č. j. -5, se zrušuje. Tento rozsudek nahrazuje rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. dubna 2015, č. j. -141, změněný rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 1. prosince 2015, č. j. -173 (první výrok).

Dále odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 13. března 2018 ve výroku II. o nákladech řízení tak, že žalobci uložil zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 64.726,30 Kč (druhý výrok) a na náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení částku 10.488,30 Kč (třetí výrok).

Odvolací soud – odkazuje na ustanovení čl. I. , zákona směnečného a šekového (dále jen „ “) – uzavřel, že žalovaný směnkou zajištěnou pohledávku (z titulu půjčky) zcela uhradil; současně s poukazem na skutkové okolnosti nabytí směnky žalobcem dovodil, že žalovanému ve vztahu k žalobci (jako novému majiteli směnky) kauzální námitky přísluší.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a 2 , (dále jen „ “).

Učinil tak proto, že dovolatel kritikou postupu odvolacího soudu podle ustanovení namítá existenci vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné právní posouzení věci (tj. neuplatňuje způsobilý dovolací důvod podle ustanovení věty první ). Navíc je z obsahu spisu zjevné, že sám žalobce navrhl „provést důkazy listinami z trestního spisu Městského soudu v Brně – sp. zn. “ (viz protokol o jednání ze dne 17. března 2015 – č. l. 100-101). Skutečnost, že u následného jednání (dne 7. dubna 2015) na provedení důkazu listinami netrval, je (jde-li o oprávnění soudu provést důkaz u v tomto spise obsaženou – protokolem o výslechu obviněného M. M. ze dne 31. července 2014) právně nevýznamná.

K tomu srov. též rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. srpna 2009, sp. zn. , a ze dne 31. března 2015, sp. zn. , uveřejněné pod čísly 27/2010 a 91/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2016, sen. zn. .

Rovněž výhradou, podle níž odvolací soud hodnotil smlouvu o převodu cenného papíru, aniž touto u provedl důkaz, dovolatel neuplatňuje způsobilý dovolací důvod (nepolemizuje s právním posouzením věci odvolacím soudem), nýbrž tvrdí existenci vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci. Navíc i v tomto případě je zcela nepochybné, že důkaz zmíněnou u provedl soud prvního stupně, přičemž odvolací soud neměl povinnost zmíněný důkaz opakovat (k tomu srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2014, sp. zn. , k jehož závěrům se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v usnesení ze dne 27. října 2015, sp. zn. ).

Konečně Nejvyšší soud nemá pochybnosti ani o tom, že rozhodnutí odvolacího soudu není nepřezkoumatelné (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Závěrem Nejvyšší soud dodává, že na rozdíl od žalovaného nemá dovolání za nepřípustné podle ustanovení Předmětem řízení totiž byla částka převyšující 50.000,- Kč (konkrétně částka 50.166,60 Kč); odměna podle čl. I. bodu 4. totiž není příslušenstvím pohledávky ( , , respektive , ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalobce Nejvyšší soud odmítl a žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Ty v dané věci sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 27. prosince 2018), která podle ustanovení bodu 5, a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu v aktuálním znění), činí (z tarifní hodnoty 50.166,60 Kč) 3.140,- Kč, z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč ( advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ( a 3 ); celkem činí 4.162,40 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 29. 1. 2020

JUDr. Petr Gemmel předseda senátu