Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 37/2018-307

MSPH 89 INS 18491/2013 189 ICm 3168/201329 ICdo 37/2018-307

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce T & Partners Praha, s. r. o., se sídlem v Bratislavě, Kopanice 4, PSČ 821 04, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 45515603, zastoupeného Mgr. Markem Hejdukem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 620/29, PSČ 120 00, proti žalovanému Zrůstek a partneři v. o. s.,se sídlem v Praze 5, Arbesovo náměstí 257/7, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 25589644, jako insolvenčnímu správci dlužníka PKI EUROPE, s. r. o., o vyloučení věcí z majetkové podstaty dlužníka, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka PKI EUROPE, s. r. o., se sídlem v Praze 8, Pobřežní 394/12, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 28771095, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. září 2017, č. j. 189 ICm 3168/2013, -283 ( ), takto:

Odůvodnění:

Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 3. listopadu 2016, č. j. -225, ve znění rozsudku ze dne 13. prosince 2016, č. j. -255, zamítl žalobu, kterou se žalobce (T & Partners Praha, s. r. o.) domáhal vůči žalovanému (insolvenčnímu správci dlužníka PKI EUROPE, s. r. o.) vyloučení (ve výroku blíže specifikovaných) nemovitostí (dále jen „předmětné nemovitosti“) z majetkové podstaty dlužníka (I. a IV. výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (II. a III. výrok).

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud uzavřel, že:

1. Nebylo prokázáno, že by žalobce poskytl dlužníkovi půjčku ve výši 8 480 000 Kč dle smlouvy z 31. ledna 2011.

2. Neexistoval tedy žalobcem tvrzený důvod (uspokojení pohledávky žalobce ze smlouvy o půjčce) pro převod předmětných nemovitostí na dlužníka dvěma kupními smlouvami z 9. května 2012 a 27. července 2012 (dále jen „kupní smlouvy“).

3. Žalobce a dlužník byli majetkově a personálně propojenými osobami.

4. Přímým úmyslem (záměrem) obou účastníků kupních smluv bylo vyvést předmětné nemovitosti z majetku dlužníka na žalobce, s tím že obě smluvní strany byly srozuměny s tím, že jde prakticky o převod bezúplatný, což poškodí věřitele dlužníka.

5. Judikatura Nejvyššího soudu je jednotná v závěru, podle něhož záměr obou smluvních stran při uzavírání smlouvy dosáhnout výsledku, který odporuje zákonu nebo jej obchází, vede k neplatnosti takové smlouvy podle , (dále jen „obč. zák.“), ve znění účinném do 31. prosince 2013.

6. Kupní smlouvy jsou proto neplatné.

Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle , (dále též jen „ “), a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , Nejvyšší soud odmítl podle a 2

Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovolatelem zpochybněno (tj. právní posouzení kupních smluv a závěr o jejich absolutní neplatnosti pro obcházení zákona dle § 39 obč. zák.), zcela odpovídá závěrům formulovaným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2008, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 40/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 40/2009“), na který přiléhavě odkázal v odůvodnění napadeného rozhodnutí rovněž odvolací soud.

V něm Nejvyšší soud vysvětlil, že „je-li prokázáno, že úmyslem (záměrem) obou smluvních stran při uzavření smlouvy bylo dosáhnout výsledku, jenž odporuje zákonu nebo jej obchází – tedy že jednaly v úmyslu (se záměrem) zkrátit v možnosti uspokojení pohledávek z majetku prodávajícího (pozdějšího úpadce) ostatní věřitele prodávajícího (pozdějšího úpadce) – má to za následek absolutní neplatnost smlouvy podle § 39 obč. zák. Důvodem neplatnosti tu však není rozpor s dobrými mravy, nýbrž právě skutečnost, že takový právní úkon svým účelem odporuje zákonu.“

Argumentace odvolacího soudu není ani překvapivá, neboť již insolvenční soud konstatoval, že „účelem všech těchto transakcí přímo souvisejících s tvrzeným převodem předmětných nemovitostí (tj. smlouvy o půjčce i obou kupních smluv), bylo vyvedení majetku dlužníka do majetku žalobce“.

Konečně námitkou, podle níž je rozhodnutí odvolacího soudu nepřezkoumatelné, dovolatel nevystihuje způsobilý dovolací důvod ( ) a k jejímu přezkoumání tudíž dovolání připuštěno být nemůže. Namítanou vadou řízení ostatně toto rozhodnutí ani netrpí (k otázce nepřezkoumatelnosti soudního rozhodnutí srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. K tomu dále srov. (ve vazbě na skutečnost, že řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 1. 2020

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu