Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3361/2019

21 Cdo 3361/2019-378

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. S., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Bohuslavem Petrem, advokátem se sídlem v Hluboké nad Vltavou, Luční č. 901, proti žalované Hypoteční bance, a. s. se sídlem v Praze 5 – Radlicích, Radlická č. 333/150, IČO 13584324, zastoupené JUDr. Liborem Němcem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Husova č. 240/5, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. dubna 2019 č. j. -322, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 4. 2019 č. j. -322 není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu, které vychází ze závazného právního názoru vysloveného v této věci v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018 č. j. -280, je (z hlediska uplatněných dovolacích důvodů) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k dovolatelem namítané neplatnosti smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru ze dne 20. 8. 2007 uzavřené mezi žalovanou a R. P. srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2006 sp. zn. , uveřejněný pod č. 36 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2008, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2008 sp. zn. a v nich vyjádřený závěr, že smlouva, při jejímž uzavření jeden z účastníků úmyslně předstíral určitou vůli se záměrem, aby tím vyvolal u druhého účastníka omyl nebo aby tím využil jeho omylu, není neplatná podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“) pro nedostatek vážné vůle nebo podle ustanovení obč. zák. pro rozpor se zákonem a že podvodné jednání jednoho z účastníků smlouvy při jejím uzavření je důvodem neplatnosti smlouvy podle ustanovení obč. zák., jehož se může úspěšně dovolat jen druhý účastník smlouvy ( obč. zák.); k absolutní neplatnosti smlouvy podle obč. zák. pro rozpor s dobrými mravy srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2012 sp. zn. , z jehož odůvodnění vyplývá, že absolutní neplatnost dvoustranného právního úkonu (smlouvy) z důvodu, že se příčí dobrým mravům, nastává jen tehdy, je-li jednání odporující dobrým mravům přičitatelné oběma účastníkům smlouvy] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

Namítá-li dovolatel s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1997 sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2013 sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2016 sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017 sp. zn. , že se odvolací soud při „aplikaci korektivu dobrých mravů“ na uzavřenou úvěrovou smlouvu odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ( ), pak přehlíží, že soudy vycházely v těchto rozhodnutích z jiného skutkového stavu, než o který šlo v projednávané věci, a z větší části též řešily jiné právní otázky; totéž platí o nálezech Ústavního soudu ze dne 15. 8. 2017 sp. zn. a ze dne 2. 11. 2009 sp. zn. , jakož i o dalších nálezech Ústavního soudu, na které dovolatel odkazuje.

Argumentuje-li dovolatel též ustanovením , , účinného od 1. 1. 2014, nebere náležitě v úvahu, že ani přechodné ustanovení tohoto zákona nezpůsobuje (neumožňuje) pravou zpětnou účinnost až 14 na dříve (do 31. 12. 2013) vzniklé právní vztahy (poměry) [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2015 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2016].

Přípustnost dovolání podle ustanovení nemohou založit námitky, kterými dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení (nesprávné právní posouzení věci), a z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení [zpochybňuje-li skutková zjištění, z nichž soudy vycházely při posuzování otázky platnosti smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru, a předestírá-li vlastní skutkové závěry, ke kterým soudy nedospěly (že žalovaná o jednání R. P., který páchal úvěrový podvod, „objektivně musela mít vědomost“, že nemohla legitimně očekávat řádné splácení úvěru, že při uzavírání smluv „nemohla být v dobré víře, že jsou smlouvy uzavírány v souladu se zákonem“ a že si „nijak neprověřila schopnost R. P. úvěr splácet“) a na základě nichž pak buduje své vlastní, od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že smlouva o poskytnutí hypotečního úvěru je neplatná pro rozpor s dobrými mravy podle ustanovení obč. zák. a že z této úvěrové smlouvy „nemohla platně vzniknout zajišťovaná pohledávka ani zástavní právo k této pohledávce na základě akcesorické zástavní smlouvy“), a namítá-li vady řízení spočívající v tom, že nebyly provedeny jím navrhované důkazy, že nebyl hodnocen důkaz trestním oznámením žalované ze dne 14. 5. 2010 ani „trestní rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové vydaný ve věci odsouzeného R. P.“ a že se odvolací soud v napadeném rozhodnutí „nijak nevypořádal s žalobcem odkazovanou judikaturou Ústavního soudu“ (k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, sice dovolací soud ve smyslu ustanovení věty druhé přihlíží, ale jen je-li dovolání přípustné)].

V části, ve které směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení , podle něhož dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 1. 2020

JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu