Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1991/2019

21 Cdo 1991/2019-436

USNESENÍ

S a S Most, spol. s r. o.

TERASA - CZ, s. r. o.

se sídlem v Mostě, U Stadionu č. 1563, IČO 40232930, zastoupenému Mgr. Markétou Zázvorkovou Malou, advokátkou se sídlem v Mostě, Jaroslava Průchy č. 1915/24, o soudní prodej zástavy, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. , o dovolání zástavního dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. listopadu 2018 č. j. -400, takto:

Dovolání zástavního dlužníka

se odmítá

.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání zástavního dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 11. 2018 č. j. -400 není přípustné podle ustanovení , neboť dovolatel v něm uplatnil jiné dovolací důvody než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení , a z jeho námitek nevyplývají žádné rozhodné právní otázky, na jejichž vyřešení by záviselo napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu ustanovení

Takovou otázku dovolatel k řešení dovolacímu soudu nepředkládá, namítá-li, že „odvolací soud nesprávně právně a v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu posoudil otázku typu novace, ke které došlo uzavřením Dohody o zaplacení dluhu 11/92/84/0120 ze dne 7. 9. 1999 a uzavřením Dohody o zaplacení dluhu 11/92/84/0119 ze dne 7. 9. 1999“. V soudní praxi (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001 sp. zn. ) není pochyb o tom, že umožňuje účastníkům závazkového vztahu, aby (v rámci smluvní volnosti) změnili jeho obsah, tj. vzájemná práva a povinnosti z něho vyplývající – , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“ (tzv. kumulativní novace), případně aby stávající závazkový vztah dohodou zrušili a současně jej nahradili novým – obč. zák. (tzv. privativní novace). V soudní praxi nebyl zaznamenán odklon ani od názoru, že institut změny závazku (kumulativní novace) pojmově předpokládá, že k němu dochází za trvání stávajícího závazkového vztahu; také privativní novace jako právní skutečnost současně působící jak zánik závazku stávajícího, tak i vznik závazku nového, vychází z předpokladu, že zde existuje závazkový vztah, který má být nahrazen novým. Uvedená úprava se uplatní i v tzv. absolutních obchodech, neboť výslovná úprava novace v zákoně č. , obchodní zákoník, chybí. Z hlediska závěru o tom, kdy vznikl nárok na uspokojení zástavního věřitele ze zástavy, bylo v projednávané věci především významné (a soudy též posuzovaly), zda uvedenými dohodami došlo ke změně úvěrových smluv ve sjednaném termínu splatnosti dluhu (doby plnění), jejímž důsledkem v každém případě je zánik povinnosti dlužníka splnit dluh tak, jak bylo původně ujednáno, nikoli však zánik jeho povinnosti plnit, mění se jen jednotlivá práva a povinnosti v existujícím právním vztahu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2006 sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2009 sp. zn. nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013 sp. zn. ); závazek zaplatit kupní cenu v původním termínu nemůže vedle závazku zaplatit v termínu později sjednaném obstát, proto platí pouze posledně sjednaný termín splatnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2002 sp. zn. ). Pokud bylo nově sjednáno, že dlužník splatí svůj dluh pravidelnými splátkami tak, že první splátka je splatná dne 25. 9. 1999 a poslední splátka nejpozději dne 25. 7. 2003, mohl zástavní věřitel své právo ze zástavy uplatnit teprve dne 26. 7. 2003 (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2006 sp. zn. , uveřejněné pod č. 5 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007). Závěr o možnosti zástavního věřitele domáhat se uspokojení ze zástavy postupem podle ustanovení a obč. zák. a navrhnout soudní prodej zástavy je proto v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1999 sp. zn. , uveřejněný pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2000 sp. zn. , uveřejněné pod č. 34 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2002 sp. zn. , uveřejněné pod č. 24 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003).

Namítá-li dále dovolatel, že zástavní právo je promlčeno, přehlíží, že odvolací soud otázku promlčení zástavního práva záměrně neřešil a jeho rozhodnutí tak na řešení otázky promlčení zástavního práva není závislé. Uvedený postup odvolacího soudu je zcela v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, který stabilně poukazuje na to, že v řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem, a že tyto rozhodné skutečnosti nemusí být v řízení o soudním prodeji zástavy prokázány (postaveny najisto); pro nařízení prodeje zástavy postačuje, budou-li listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy jeví-li se z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné; jiné (další) skutečnosti, např. promlčení zástavního práva nebo zánik zajištěné pohledávky, nejsou pro rozhodnutí o žalobě o soudní prodej zástavy právně významné (srov. například právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2007 sp. zn. , uveřejněném pod č. 58 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2008, v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2011 sp. zn. nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012 sp. zn. ). Tato námitka proto přípustnost dovolání rovněž nezakládá.

Předestírá-li dovolatel podle svého názoru „v rozhodování dovolacího soudu neřešenou“ otázku, která spočívá v tom, „zda je možné, aby odvolací soud svým rozhodnutím sice napadené usnesení potvrdil, avšak ve znění zcela a podstatně odlišném“, a namítá-li v této souvislosti, že odvolací soud „vydal rozhodnutí, které neodpovídá návrhu věřitele“ a „ani znění napadeného usnesení soudu prvého stupně“, pak přehlíží, že uvedené námitky nejsou dovolacím důvodem (způsobilým založit přípustnost dovolání) ve smyslu ustanovení , ale mohly by (kdyby byly důvodné) založit jen tzv. jinou vadu řízení, k níž však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení věty druhé – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné; uvedený předpoklad však v projednávané věci – jak bylo uvedeno výše – naplněn není; přípustnost dovolání může založit toliko odvolacím soudem řešená otázka procesního práva, nikoliv „pouhá“ (ať již domnělá nebo skutečná) vada řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018 sp. zn. ). V této souvislosti je navíc třeba uvést, že judikatura dovolacího soudu je ustálena v názoru, že je-li žalobní petit přesný, určitý a srozumitelný, soud neporuší ani jiné zákonné ustanovení, jestliže použitím jiných slov vyjádří ve výroku rozhodnutí stejná práva a povinnosti, kterých se žalobce domáhal. Pouze soud totiž rozhoduje, jak bude formulován výrok jeho rozhodnutí; doslovným návrhem žalobce na znění výroku není vázán, avšak musí dbát, aby jeho výrok vyjadřoval (z obsahového hlediska) to, čeho se žalobce žalobou domáhal; překročit žalobu a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se žalobce domáhal, může jen tehdy, jestliže řízení bylo možné zahájit i bez návrhu nebo jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky – (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2003 sp. zn. nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2006 sp. zn. ).

Jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení , dovolatel uplatnil též tehdy, namítá-li, že Dohodou o zaplacení dluhu 11/92/84/0120 ze dne 7. 9. 1999 a Dohodou o zaplacení dluhu 11/92/84/0119 ze dne 7. 9. 1999 „nebyl sjednán nový termín zaplacení úvěrů“ a že „došlo toliko k dohodě o splácení již vzniklého dluhu, která neměla na původně sjednaný závazek zaplatit úvěr v původně sjednaném termínu žádný vliv“, neboť zpochybňuje jen skutkový závěr soudů o tom, že došlo ke změně úvěrových smluv ve sjednaném termínu splatnosti dluhu. Ani z tohoto vymezení tedy nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení Z obsahu spisu navíc nevyplývá, že by při výkladu uvedených dohod bylo postupováno v rozporu s interpretačními pravidly (zejména že výklad právního úkonu může směřovat jen k objasnění toho, co v něm bylo projeveno, a vůle jednajícího se při výkladu právního úkonu vyjádřeného slovy uplatní, jen není-li v rozporu s jazykovým projevem, a že pomocí výkladu právního úkonu není dovoleno měnit smysl a obsah jinak jasného právního úkonu) vyjádřenými např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 1996 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 29 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1997, v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2011 sp. zn. nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2014 sp. zn. .

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání zástavního dlužníka podle ustanovení odmítl.

O nákladech řízení před dovolacím soudem nebylo rozhodováno s ohledem na závěry vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2007 sp. zn. , kde Ústavní soud konstatoval, že je porušením práva na soudní ochranu ( d) a principu rovnosti účastníků řízení ( d), je-li v řízení o soudním prodeji zástavy ( až 200za ve znění účinném do 31. 12. 2013) současně s vyhovujícím výrokem o nařízení prodeje zástavy rozhodnuto i o nákladech řízení. V souladu s požadavkem spravedlnosti naopak je, aby o nákladech řízení bylo v takovém případě rozhodnuto až v rámci vykonávacího řízení, tedy poté, co bude postaveno najisto, zda bylo v řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2017 sp. zn. ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 1. 2020

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu