Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3596/2019

26 Cdo 3596/2019-211

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobkyně ORIGINAL CZECH PUB s. r. o., se sídlem ve Zlíně, Kvítková 4323, IČO 29230454, zastoupené JUDr. Vojtěchem Mihalíkem, advokátem se sídlem v Mikulově, Brněnská 154/32, proti žalovanému R. P., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Petrem Stejskalem, LL.M., advokátem se sídlem v Hradci Králové, Malé náměstí 125/16, o určení trvání nájemního vztahu, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 11. června 2019, č. j. -175, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě (odvolací soud) ze dne 11. 6. 2019, č. j. -175, kterým potvrdil rozsudek Okresního soudu v Jihlavě (soud prvního stupně) ze dne 13. 3. 2019, č. j. -156, ve výroku, jímž zamítl žalobu na určení, že nájemní vztah mezi účastníky řízení založený tam specifikovanou nájemní smlouvou trvá, změnil výrok o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Dovolací soud (stejně jako soudy obou stupňů) posoudil věc podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 ( , ).

Dovolání není podle ustanovení přípustné.

Dovolatelka obsáhle rekapituluje zjištění a právní hodnocení soudů obou stupňů, nesouhlasí především s jejich skutkovými zjištěními a hodnocením provedeného dokazování, právní posouzení věci učiněné odvolacím soudem zpochybňuje zejména prostřednictvím skutkových námitek. Uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v

Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení nelze úspěšně napadnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. ). Jen pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění nevykazují jakýkoliv významný nesoulad, soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci.

Námitkami, že soud nesprávně zjistil i obsah nájemní smlouvy, dovolatelka zpochybnila zjištěný skutkový stav, neboť v případě, že soud zjišťuje obsah smlouvy nebo vůli účastníků, jde o skutková zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněného pod č. 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročníku 2002, pod číslem 46, a usnesení ze dne 7. 10. 2004, sp. zn. ).

Odvolací soud se při posouzení otázky platnosti výpovědi z nájmu nebytových prostor neodchýlil od závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2005, sp. zn. . V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud oproti mínění dovolatelky nedospěl k závěru, že výpověď (pro neplacení nájemného) z nájmu nebytových prostor lze dát jen do splatnosti dalšího nájemného, ale uzavřel, že výpověď je možné dát po dobu trvání prodlení s úhradou nájemného (a ze skutkových zjištění odvolacího soudu je zřejmé, že prodlení žalobkyně s placením nájemného trvalo i v době doručení výpovědi).

Tato otázka byla také jedinou otázkou, u níž dovolatelka vymezila přípustnost; v dovolání nevznesla žádnou další právní otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud řešena, případně, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která by měla být postupem podle překonána, a tyto údaje nelze dovodit ani z obsahu dovolání.

Dovolatelka sice napadla dovoláním všechny výroky rozsudku odvolacího soudu, avšak výroky, jimiž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, napadá zjevně jen proto, že jde o výroky akcesorické, navíc dovolání proti výrokům o nákladech řízení není ani přípustné podle

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. 1. 2020

JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu