Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
4C18D150692EB2FFC12585410019BAB1.html
HTML · 12.94 KB
No categories available
26 Cdo 3596/2019
26 Cdo 3596/2019-211
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobkyně ORIGINAL CZECH PUB s. r. o., se sídlem ve Zlíně, Kvítková 4323, IČO 29230454, zastoupené JUDr. Vojtěchem Mihalíkem, advokátem se sídlem v Mikulově, Brněnská 154/32, proti žalovanému R. P., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Petrem Stejskalem, LL.M., advokátem se sídlem v Hradci Králové, Malé náměstí 125/16, o určení trvání nájemního vztahu, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 12 C 219/2015 , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 11. června 2019, č. j. 54 Co 116/2019 -175, takto:
I. Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě (odvolací soud) ze dne 11. 6. 2019, č. j. 54 Co 116/2019 -175, kterým potvrdil rozsudek Okresního soudu v Jihlavě (soud prvního stupně) ze dne 13. 3. 2019, č. j. 12 C 219/2015 -156, ve výroku, jímž zamítl žalobu na určení, že nájemní vztah mezi účastníky řízení založený tam specifikovanou nájemní smlouvou trvá, změnil výrok o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. “). Dovolací soud (stejně jako soudy obou stupňů) posoudil věc podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 (§ 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník ).
Dovolání není podle ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. přípustné.
Dovolatelka obsáhle rekapituluje zjištění a právní hodnocení soudů obou stupňů, nesouhlasí především s jejich skutkovými zjištěními a hodnocením provedeného dokazování, právní posouzení věci učiněné odvolacím soudem zpochybňuje zejména prostřednictvím skutkových námitek. Uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. o. s. ř. nelze úspěšně napadnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015 , uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96 ). Jen pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění nevykazují jakýkoliv významný nesoulad, soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci.
Námitkami, že soud nesprávně zjistil i obsah nájemní smlouvy, dovolatelka zpochybnila zjištěný skutkový stav, neboť v případě, že soud zjišťuje obsah smlouvy nebo vůli účastníků, jde o skutková zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/1997 , uveřejněného pod č. 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99 , uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročníku 2002, pod číslem 46, a usnesení ze dne 7. 10. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1881/2003 ).
Odvolací soud se při posouzení otázky platnosti výpovědi z nájmu nebytových prostor neodchýlil od závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2005, sp. zn. 28 Cdo 2926/2004 . V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud oproti mínění dovolatelky nedospěl k závěru, že výpověď (pro neplacení nájemného) z nájmu nebytových prostor lze dát jen do splatnosti dalšího nájemného, ale uzavřel, že výpověď je možné dát po dobu trvání prodlení s úhradou nájemného (a ze skutkových zjištění odvolacího soudu je zřejmé, že prodlení žalobkyně s placením nájemného trvalo i v době doručení výpovědi).
Tato otázka byla také jedinou otázkou, u níž dovolatelka vymezila přípustnost; v dovolání nevznesla žádnou další právní otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud řešena, případně, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která by měla být postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb. překonána, a tyto údaje nelze dovodit ani z obsahu dovolání.
Dovolatelka sice napadla dovoláním všechny výroky rozsudku odvolacího soudu, avšak výroky, jimiž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, napadá zjevně jen proto, že jde o výroky akcesorické, navíc dovolání proti výrokům o nákladech řízení není ani přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 1. 2020
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu