Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2523/2019

22 Cdo 2523/2019-745

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce D. V., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Janem Arnoštem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1071/17, proti žalované J. V., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Ing. Hanou Fojtovou, advokátkou se sídlem v Uherském Hradišti, Masarykovo nám. 329, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 28. 8. 2018, č. j. -662, ve znění opravného usnesení ze dne 17. 9. 2018, č. j. -676, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění:( )

Okresní soud v Uherském Hradišti („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. 5. 2016, č. j. -409, rozhodl, který majetek ze společného jmění manželů („SJM“) náleží do výlučného vlastnictví žalobce a žalované a jak si rozdělí úhradu zůstatků dluhů (výroky I. až III.). Žalobci uložil, aby žalované zaplatil vypořádací podíl 407 879 Kč, nahradil jí náklady řízení ve výši 210 636 Kč a nahradil náklady řízení České republice (výroky IV. až VI.).

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně („odvolací soud“) k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 21. 4. 2017, č. j. -507, změnil rozsudek soudu prvního stupně zejména ohledně výše vypořádacího podílu náležejícího žalované (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II. a III.).

Nejvyšší soud k dovolání žalobce rozsudkem ze dne 27. 2. 2018, č. j. -555, rozhodnutí odvolacího soudu zrušil. Odvolací soud následně v dalším řízení rozsudkem ze dne 28. 8. 2018, č. j. -662, ve znění opravného usnesení ze dne 17. 9. 2018, č. j. -676, rozhodl tak, že majetkové hodnoty a dluhy rozdělil mezi účastníky řízení [výroky I. a), b), c)] a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na vypořádání podílů 382 739,65 Kč [výrok I. d)]; rozhodl také o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II. a III.).

Proti rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 28. 8. 2018, ve znění opravného usnesení, podal žalobce („dovolatel“) dovolání. Napadá výroky II. a III. o náhradě nákladů řízení, a výrok I d), kterým soud rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalované na vypořádání částku 382 739,65 Kč. Přípustnost dovolání opírá o , , ve znění pozdějších předpisů („ “). Tvrdí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Jako dovolací důvod uplatňuje nesprávné právní posouzení věci podle

Obsah rozhodnutí soudů obou stupňů, obsah dovolání a vyjádření k němu je účastníkům znám, proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje ( ).

Dovolání je zčásti nepřípustné a zčásti trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Dovolatel namítá, že odvolací nezjistil, na co byly použity společné prostředky z úvěru účastníků, resp. nezabýval se otázkou, zda použití společných prostředků na dům matky žalované bylo obvyklou správou společného majetku. Žalobce totiž dovozuje, že finanční prostředky ze společného úvěru, které měly být použity na rekonstrukci společného domu účastníků, byly ve skutečnosti použity na dům matky žalované; to vyplývá již z toho, že cena společné nemovitosti účastníků se po tvrzené rekonstrukci nezvýšila. Soud v rozporu s judikaturou dovolacího soudu nezohlednil všechny podstatné skutečnosti, nevypořádal se s argumentací žalobce a v hodnocení věci se dopustil přepjatého formalismu.

Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle , a b) a . ( ).

Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení ( ).

Podle věty první dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. Podle věty první dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě ( ) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.

Uplatněním jediného způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) pak nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem dle [viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále R 4/2014), usnesení ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. ]. Dovolací soud je zjištěným skutkovým stavem vázán; od 1. 1. 2013 nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu, neboť dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci - (opět srovnej R 4/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. ).

Právní posouzení věci, které předkládá dovolatel, vychází z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. Podstatou námitek uplatněných v dovolání je ve skutečnosti polemika se zjištěným skutkovým stavem; konkrétně jde o to, jakým způsobem byly použity společné prostředky účastníků – zdali na společnou nemovitost či na nemovitost matky žalované. Není pravdou, že by tato otázka zůstala v řízení nezodpovězena; byla pouze zodpovězena způsobem, s nímž dovolatel nesouhlasí. Zjištěným skutkovým stavem je však dovolací soud vázán (viz výše). Pro úplnost lze uvést, že s argumentací žalobce i s jeho důkazními návrhy se odvolací soud pečlivě vypořádal a svůj závěr odůvodnil (především bod 28 napadeného rozhodnutí).

Protože dovolatel nevymezil způsobilý dovolací důvod (pouze nepřípustně napadá skutková zjištění nalézacích soudů), trpí v této části dovolání vadou, pro kterou není možné v dovolacím řízení pokračovat ( ).

V části, ve které směřuje proti výrokům II. a III. o náhradě nákladů řízení, je pak dovolání objektivně nepřípustné [ ].

V souladu s větou druhou , rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. 1. 2020

JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu