Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3454/2019

26 Cdo 3454/2019-99

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobce R. P., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Radimem Janouškem, advokátem se sídlem v Olomouci, Šantova 719/2, proti žalované ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem v Děčíně, Teplická 874/8, IČO 24729035, o vyklizení, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 11. července 2019, č. j. -69, t a k t o :

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Olomouci (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 3. 5. 2019, č. j. -26, vydaným jako rozsudek pro uznání, rozhodl o povinnosti žalované vyklidit místnost o výměře 35,6 m² nacházející se ve společných prostorách v 1. nadzemním podlaží budovy XY, stojící na pozemku parcelní číslo st. XY, zapsáno na listu vlastnictví XY pro katastrální území XY, obec, část obce a okres XY u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště XY (dále jen „místnost“, nebo „předmětná místnost“), do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “, neboť žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila ve věci samé na výzvu soudu učiněnou podle a ani v této lhůtě nesdělila, jaký vážný důvod jí zabránil, aby soudu podala včas své písemné vyjádření.

K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (odvolací soud) rozsudkem ze dne 11. 7. 2019, č. j. -69, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. v části o uložení povinnosti žalované vyklidit předmětnou místnost potvrdil (výrok I.), v další napadené části výroku I. o lhůtě k plnění jej změnil tak, že lhůta k plnění se stanoví 1 rok od právní moci rozsudku (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím (výroky III. a IV.). Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) uvedl, že v žalobou uplatněném nároku na vyklizení předmětné místnosti byly podmínky pro vydání rozsudku pro uznání splněny, neboť fikce uznání nároku při splnění podmínek zákonem stanovených nastala. Na rozdíl od soudu prvního stupně stanovil lhůtu pro vyklizení delší s ohledem na charakter zařízení, které má být z označeného prostoru vyklizeno (dlouhodobě provozovaná trafostanice, z níž je prováděna distribuce pro bezmála 700 odběrných míst ve městě Olomouc).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které směřovalo proti měnícímu výroku II. rozsudku odvolacího soudu a ve kterém napadal jeho závěr o prodloužení pariční lhůty s tím, že odvolací soud se odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu, jestliže pouze s odkazem na vágní tvrzení žalované bez provedeného dokazování prodloužil lhůtu k vyklizení z 15 dnů na 1 rok od právní moci rozsudku, ačkoliv měl rozsudek pro uznání přezkoumávat pouze z hlediska naplněnosti zákonem stanovených předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání. Navrhl, aby dovolací soud změnil dovoláním napadený II. výrok rozsudku odvolacího soudu a rozhodl ve smyslu tak, že lhůta k plnění se stanoví do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Dovolání není podle ustanovení , , ve znění od 30. 9. 2017, dále jen „ “, přípustné, neboť odvolací soud posoudil všechny rozhodné právní otázky v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a není důvod, aby tyto otázky byly posouzeny jinak.

V projednávané věci není sporu o tom, že povaha věci odůvodňovala vydání usnesení podle a že byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání podle , (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2004, sp. zn. , uveřejněné pod č. 173 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 76/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Přezkoumání rozsudku pro uznání je možné – vedle vad uvedených v – jen z hlediska naplněnosti zákonem stanovených předpokladů pro jeho vydání. V případě, že rozsudek pro uznání byl vydán na základě fikce uznání ( ), jsou formálními předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání předpoklady, za nichž tato fikce uznání vzniká ( ). Jsou-li splněny, právní posouzení věci se omezuje v zásadě jen na to, zda nejde o věc, ve které nelze uzavřít nebo schválit smír, případně zda nejde o věc, v níž by bylo vydání usnesení podle vyloučeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2006, sp. zn. , ze dne 19. 2. 2013, sp. zn. , ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. , ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. ).

Jak plyne z citované judikatury i ze samotného znění předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání se zkoumají ohledně nároku, který je žalobou uplatňován, tedy z hlediska věci samé. Otázka délky pariční lhůty nepatří mezi předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání a soud ji posuzuje samostatně ve smyslu , a to nejen v řízení před soudem prvního stupně, ale i v řízení odvolacím.

Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 31. 10. 2000, sp. zn. , dospěl k závěru, že zákon, který zásadně předpokládá, že splnit povinnosti uložené rozsudkem je třeba v třídenní lhůtě (a v případě vyklizení bytu v patnáctidenní lhůtě), umožňuje soudu, aby v odůvodněných případech určil lhůtu delší nebo stanovil splátky peněžitého plnění, přičemž nevymezuje, jakými kritérii se má soud při rozhodování o jiné než třídenní lhůtě řídit a jaké okolnosti má posuzovat. Ustanovení je tedy právní normou s relativně neurčitou hypotézou a vymezení hypotézy právní normy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2015, sp. zn. ).

Důvody, proč stanovil lhůtu k plnění delší, než je zákonná třídenní, resp. patnáctidenní, nebo proč uložil zaplacení peněžitého plnění ve splátkách, je soud povinen v rozhodnutí uvést. Má-li soud za to, že je namístě v projednávaném případě určit k plnění lhůtu delší nebo stanovit, že se plnění má stát ve splátkách, musí být rozhodnutí podloženo zjištěním všech potřebných skutečností, které by přesvědčivě zdůvodnily závěr, že je takový postup namístě. V souladu s ustálenou rozhodovací praxí (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 1966, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 67/1966 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále například jeho rozsudek ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. , či rozhodnutí již shora uvedená) se zpravidla důvody pro rozhodnutí ve smyslu věty za středníkem odvíjejí od povahy projednávané věci, přiznaného nároku a osobních a majetkových poměrů účastníků.

Odvolací soud se od uvedené judikatury neodchýlil, jestliže pro stanovení delší (jednoroční) lhůty k vyklizení předmětné místnosti přihlédl zejména k charakteru a účelu vyklizovaného zařízení. Rozporování délky pariční lhůty žalobcem tak přípustnost dovolání nezaložilo, a proto Nejvyšší soud jeho dovolání podle ustanovení věta první jako nepřípustné odmítl.

Bylo-li dovolací řízení zastaveno nebo bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. 1. 2020

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu