Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Nd 496/2019

33 Nd 496/2019-414

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy, v právní věci žalobce L. N., bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Hrežem, advokátem se sídlem Vyškov, Purkyňova 143/18, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 427/16, o náhradu majetkové a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu Brno-venkov dne 11. 12. 2015 doplněnou podáním ze dne 31. 5. 2017 domáhá přiznání odškodnění (majetkové i nemajetkové újmy) za nesprávný úřední postup orgánů státu.

Po postoupení věci místně příslušnému Obvodnímu soudu pro Prahu 2 (usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 7. 6. 2017, č. j. -131) žalobce podáním ze dne 29. 11. 2017 navrhl, aby věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 2 byla z důvodu vhodnosti přikázána k projednání Okresnímu soudu Brno-venkov [ , (dále jen „ “)]. Nejvyšší soud usnesením ze dne 18. 4. 2018, č. j. -349, návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu podle ustanovení nevyhověl.

Podáním ze dne 2. 8. 2018 žalobce podruhé navrhl, aby označená věc byla z důvodu vhodnosti přikázána k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu Brno-venkov. V novém návrhu předně odkázal na skutečnosti, jimiž odůvodňoval již předchozí návrh na přikázání věci jinému soudu (šlo především o nepříznivý zdravotní stav žalobce, jeho špatnou finanční situaci a okolnost, že bydliště navržených svědků se nachází „v různých koutech Jihomoravského kraje“), k čemuž doplnil, že jeho zdravotní stav se v mezidobí (od rozhodnutí Nejvyššího soudu o jeho předcházejícím návrhu na delegaci vhodnou) zhoršil. Nejvyšší soud usnesením ze dne 20. 12. 2018, č. j. -375, návrhu nevyhověl.

Podáním ze dne 13. 6. 2019, doplněného podáním ze dne 5. 11. 2019, žalobce opět podal návrh na přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu Brno–venkov, který odůvodnil tím, že se jeho zdravotní stav od posledního rozhodnutí změnil k horšímu, přičemž jeho praktický lékař s ohledem na jeho zdravotní stav nedoporučuje cestování a nejištěný pohyb žalobce.

Žalovaná se k tomuto třetímu návrhu na delegaci vhodnou nevyjádřila, při předchozích žádostech vyjádřila s přikázáním nesouhlas.

Podle ustanovení může být jinému soudu téhož stupně přikázána věc také z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.

Nejvyšší soud České republiky, jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému Obvodnímu soudu pro Prahu 2 a Okresnímu soudu Brno-venkov, jemuž by měla být věc podle návrhu žalobce přikázána, věc projednal a dospěl k závěru, že nejsou splněny zákonné předpoklady pro vyhovění návrhu.

Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Současně je třeba přihlížet k tomu, že přikázání věci jinému soudu představuje výjimku ze zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (srov. d, vyhlášené usnesením předsednictva České národní rady pod č. jako součást ústavního pořádku); důvody pro přikázání věci jinému soudu než soudu příslušnému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do uvedeného ústavního principu.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti splněny nejsou. Žalobce svůj nynější návrh odůvodnil změnou svého zdravotního stavu. Z předložených lékařských zpráv přitom vyplývá, že trpí totožnými zdravotními obtížemi, jimiž trpěl v době rozhodování o jeho předchozích žádostech, kdy mu bylo z důvodu prevence pádů při běžných činnostech doporučeno se vyvarovat nejištěných poloh. Z předložených lékařských zpráv však vyplývá, že se mu cestovat nedoporučuje, nikoliv, že by mu jeho zdravotní stav v cestování bránil. Jak Nejvyšší soud zdůraznil v souvislosti s předchozím rozhodováním o návrzích žalobce na delegaci vhodnou, situace, že některý účastník musí překonat mezi místem současného bydliště a sídlem věcně a místně příslušného soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne usnesení 27. 9. 2013, sp. zn. ). Nepříznivý zdravotní stav žalobce není sám o sobě důvodem pro přikázání věci jinému soudu, pokud nelze dovodit, že řízení bude vedeno hospodárněji a rychleji. Poukazuje-li žalobce na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 5. 2018, sp. zn. , a ze dne 24. 9. 2019, sp. zn. , přehlíží, že Nejvyšší správní soud důvod pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti shledal na straně žalobkyně v dotyčných řízeních (nikoliv na straně žalobce), jíž zdravotní stav znemožňoval cestovat na delší vzdálenosti a která navíc v dotyčném řízení nebyla zastoupena. Oproti tomu žalobce ani v projednávané věci nedoložil, že by jeho zdravotní stav byl do té míry vážný, že by mu bránil cestovat; Nejvyšší soud navíc nepřehlédl, že z dokladů předložených soudu k žádosti o osvobození od soudních poplatků vyplývá, že užívá osobní vozidlo.

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud rozhodl, že se věc Okresnímu soudu Brno-venkov nepřikazuje.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 1. 2020

JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu