Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2733/2019

33 Cdo 2733/2019-299

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně E. L., bytem XY, zastoupené JUDr. Jiřím Veckem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Karla Maye 250, proti žalovanému J. B., bytem XY, zastoupenému JUDr. Miroslavem Koláčným, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Dvořákova 2044/3, o 50.000 Kč a 2.700 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 3. 2019, č.j. -262, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í

Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 9. 8. 2018, č.j. -218, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 50.000 Kč s 7,75% úroky z prodlení od 1. 1. 2011 do zaplacení a 2.700 EUR s 7,75% úroky z prodlení od 1. 1. 2011 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.

Rozsudkem ze dne 20. 3. 2019, č.j. -262, Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl žalobu o zaplacení 7,75% úroků z prodlení z částek 50.000 Kč a 2.700 EUR od 1. 1. 2011 do 17. 5. 2012, jinak je ve věci samé potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud uzavřel, že žalobkyně má právo na požadované plnění, neboť žalovaný nesplnil závazek vrátit jí po uplynutí dohodnuté doby peněžní prostředky, které mu přenechala ( , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz /, dále jen „obč. zák.“). Žalobou ze 17. 8. 2012 uplatnila žalobkyně s důsledky plynoucími z věty první obč. zák. právo na úroky z prodlení od 18. 5. 2012. Podáním z 5. 11. 2015 žalobní nárok rozšířila o úroky z prodlení za dobu od 1. 1. 2011 do 17. 5. 2012; v tomto rozsahu je však podle odvolacího soudu právo na příslušenství promlčeno ( , obč. zák.).

Dovolání, kterým žalovaný napadl – vyjma měnícího výroku o věci samé – rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , čl. II bod 2 , dále jen „ “).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle , a b/ a .

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

Skutkový stav, z něhož odvolací soud po opakování důkazů vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. a contrario), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně. Žalobkyně 10. 5. 2006 poskytla žalovanému a svému synovi R. L., každému 50.000 Kč na vklad do základního kapitálu společnosti L & B COLOSEUM s.r.o. založené společenskou smlouvou z 3. 3. 2006. Částku 100.000 Kč, kterou vybrala ze svého účtu, obratem složila v Komerční bance a.s. pod jménem správce vkladu - žalovaného a podle jeho pokynů. Následně žalobkyně v červnu 2006 poskytla žalovanému na pořízení motorového vozidla částku 2.700 EUR. Účastníci se dohodli, že peněžní prostředky žalovaný vrátí nejpozději do 31. 12. 2010. Žalobou podanou 17. 8. 2012 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení jistin pohledávek s úroky z prodlení od 18. 5. 2012. Až podáním doručeným soudu prvního stupně 5. 11. 2015 uplatnila úroky z prodlení od 1. 1. 2011 do 17. 5. 2012. Změnu žaloby spočívající v jejím rozšíření o zákonný úrok z prodlení od 1. 1. 2011 do 17. 5. 2012 připustil 20. 3. 2019 odvolací soud.

Názor dovolatele, podle něhož promlčení práva na část úroků z prodlení (od 1. 1. 2011 do 17. 5. 2012) má za následek i promlčení práva na úroky z prodlení od 18. 5. 2012 do zaplacení dluhu, je rozporný s tím, co Nejvyšší soud dovodil v rozsudcích z 8. 2. 2007, sp. zn. a 682/2006, z 23. 2. 2010, sp. zn. , z 10. 3. 2010, sp. zn. uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 96/2010, a z 6. 1. 2014, sp. zn. . Právo na úroky, i když jsou příslušenstvím pohledávky, je relativně samostatným právem, které věřitel může – ale také nemusí – uplatnit současně s jistinou dluhu. Promlčení práva na úroky z prodlení od 1. 1. 2011 do 17. 5. 2012 uplatněného změnou žaloby z 5. 11. 2015 nemůže mít za následek promlčení práva i na tu část úroků z prodlení (od 18. 5. 2012 do zaplacení), kterou žalobkyně řádně uplatnila v žalobě. Pokud se rozhodla uplatnit v žalobě právo na úroky z prodlení pouze v určité části, došlo tím fakticky k uplatnění práva na úroky z prodlení jako celku, a to od 18. 5. 2012 do zaplacení, tj. práva se samostatně plynoucí promlčecí dobou; jiné promlčecí době pak podléhalo právo na úroky z prodlení za jiné časové období uplatněné v průběhu řízení.

Zbylé námitky nemohou založit přípustnost dovolání, jelikož žalovaný zcela rezignoval na vymezení splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( , ). Dovolatel je povinen uvést, v řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. , a ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. ).

Nejvyšší soud dovolání žalovaného odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 21. 1. 2020

JUDr. Pavel Krbek předseda senátu