Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 563/2018

30 Cdo 563/2018-84

USNESENÍ

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 7 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 12. 9. 2016, č. j. -43, zamítl žalobu o zaplacení 2 500 000 Kč (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. 6. 2017, č. j. -65, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Zaplacení celkové částky 2 500 000 Kč se žalobce domáhal jednak coby peněžitého zadostiučinění ve výši 2 000 000 Kč za nemajetkovou újmu a jednak coby náhrady škody ve výši 500 000 Kč. Nemajetková újma a škoda měly být žalobci způsobeny nesprávným úředním postupem Policie České republiky spočívajícím v její nečinnosti, neboť Policie České republiky „nezabránila“ Společenství vlastníků jednotek XY, jehož je žalobce členem, ve sjednání úvěru za účelem financování výstavby bytové jednotky a osobního výtahu. Žalobce brojí proti skutečnosti, že byl povinen podílet se proti své vůli finančně na výstavbě, neboť jeho trestní oznámení bylo Policií České republiky odloženo, protože nebyly zjištěny skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že by byl spáchán trestný čin.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud odmítl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 2. a čl. II bod 2 ), dále jen „ “, jako nepřípustné.

Otázka, zda skutečnost, že trestní řízení bylo pravomocně skončeno odložením věci, představuje nesprávný úřední postup Policie České republiky spočívající v její „nečinnosti“, přípustnost dovolání podle nezakládá, neboť ohledně ní nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud odvolací soud vyšel z toho, že nesprávný úřední postup ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, představují takové úkony, které samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. ). Uvedené je plně v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, podle níž nelze spatřovat nesprávný úřední postup v tom, že řízení o trestním oznámení skončilo pravomocným rozhodnutím orgánu činného v trestním řízení o jeho odložení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2006, sp. zn. ).

Ani při řešení otázky, zda je soud v řízení o náhradu újmy oprávněn přezkoumávat soulad napadeného rozhodnutí (zde usnesení o odložení věci) se zákonem, odvolací soud nedospěl k jinému závěru, než jaký již byl přijat v rozhodovací praxi soudu dovolacího, pokud uzavřel, že soud rozhodující v odškodňovacím řízení není oprávněn posuzovat zákonnost napadeného rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 49/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 88/2015, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 8/2016). Uvedená otázka tak přípustnost dovolání podle založit nemůže, neboť odvolací soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe, podle níž splnění požadavku změny či zrušení rozhodnutí pro nezákonnost ve smyslu OdpŠk nelze obecně nahradit předběžným posouzením rozhodnutí jako nezákonného v odškodňovacím řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 35/2015, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10.2017, sp. zn. ).

Na uvedených závěrech nic nemění ani dovolatelem citovaný nález Ústavního soudu ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. , který se týká práva na efektivní trestní řízení spočívající v oprávnění poškozeného podat ústavní stížnost proti rozhodnutí o odložení trestního stíhání, nikoli oprávnění soudu rozhodujícího v odškodňovacím řízení přezkoumávat zákonnost tvrzeného nezákonného rozhodnutí vydaného v trestním řízení. Ústavní soud naopak ve své rozhodovací praxi opakovaně shledal ústavně konformním závěr, že není přepjatým formalismem trvat na tom, že podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze tehdy, bylo-li toto rozhodnutí skutečně jako nezákonné zrušeno nebo změněno (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2012, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. , jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. , proti němuž byla ústavní stížnost odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost usnesením Ústavního soudu e dne 17. 7. 2009, sp. zn. ).

K tvrzeným vadám řízení spočívajícím v dovolatelem namítané „deformaci důkazů“ by dovolací soud mohl podle věty druhé přihlédnout jen tehdy, bylo-li by dovolání přípustné. Nadto dovolací soud podotýká, že dovolatel nijak nespecifikoval, která skutková zjištění odvolacího soudu mají být nepřípustně deformovaná (nemají mít oporu v provedeném dokazování).

Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodováno o nákladech řízení, neobsahuje zákonné náležitosti ( ) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 1. 2020

JUDr. Pavel Simon předseda senátu