Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3890/2019

26 Cdo 3890/2019-141

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobkyně AKUTERM SKLO a.s., se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Václavské náměstí 808/66, IČO: 26031817, zastoupené Mgr. Petrem Smejkalem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 2033/21, proti žalované TEMR METAL s.r.o., se sídlem v Českých Budějovicích, Novohradská 746/15, IČO: 48204382, zastoupené Mgr. Petrou Walderovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Lazarská 1718/3, o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu prostor sloužících k podnikání, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. září 2019, č. j. -109, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.388,- Kč k rukám Mgr. Petry Walderové, advokátky se sídlem v Praze 1, Lazarská 1718/3, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 12. září 2019, č. j. -109, citovaný rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastnic před soudy obou stupňů.

Dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti citovanému rozsudku odvolacího soudu (k němuž se žalovaná prostřednictvím své advokátky písemně vyjádřila) není z posléze uvedených důvodů přípustné podle ( , , ve znění po novele provedené – dále opět jen „ “).

S dovolatelkou se lze sice ztotožnit v názoru, že zásada vyjádřená v ustanovení neznamená – zejména s přihlédnutím k zásadám přímosti a ústnosti – že by se odvolací soud mohl bez dalšího odchýlit od skutkového zjištění, jež soud prvního stupně čerpal z výpovědí účastníků řízení, popř. svědků (srov. rozsudky Nejvyššího soudu z 27. dubna 2011, sp. zn. , z 30. května 2013, sp. zn. , či z 29. května 2019, sp. zn. ). Ustanovení je procesním projevem stěžejního principu občanského soudního řízení, podle něhož soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav sice může doznat změn v důsledku odchylného hodnocení důkazů, které byly provedeny již soudem prvního stupně, avšak pouze za předpokladu, že odvolací soud je sám zopakoval (srov. např. rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 92/1968 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR).

Z odůvodnění napadeného rozhodnutí však vyplývá, že v odvolacím řízení nedoznal zjištěný skutkový stav změn; naopak odvolací soud ze soudem prvního stupně zjištěných skutečností vycházel, ovšem na jejich podkladě dospěl k odlišnému právnímu posouzení věci – tedy k závěru, že z pouhého (následného) nekonání dovolatelky nelze usoudit na schválení překročení zástupčího oprávnění zástupce ve smyslu o. z. ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále opět jen „o. z.“) za situace, kdy Dodatek č. 13 k uzavřené nájemní smlouvě podepsal toliko jeden člen představenstva, přestože podle způsobu jednání za společnost uvedeného v obchodním rejstříku jej měli podepsat (všichni) tři členové představenstva. Nejde tudíž o odlišná skutková zjištění, k nimž by odvolací soud dospěl (bez zopakování dokazování), nýbrž o revizi právního posouzení. Zbývá dodat, že v těchto případech odvolací soud naopak může posoudit právní význam skutečností zjištěných soudem prvního stupně jinak, aniž by dokazování sám doplnil či opakoval, neboť – jak již bylo řečeno – nejde o zjišťování skutkového stavu, při němž se uplatní zásada přímosti občanského soudního řízení, nýbrž o jiné právní posouzení zjištěného skutkového stavu; postačí, není-li rozhodnutí odvolacího soudu pro účastníky překvapivé, tedy seznámí-li odvolací soud účastníky se svým právním názorem na věc, odlišným od právního názoru soudu prvního stupně, jestliže v dané věci účastníci nemohou takové právní posouzení očekávat (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 14. července 2016, sp. zn. ).

Dovolatelka předložila k dovolacímu přezkumu též otázku „zda je možné písemně uzavřenou smlouvu o nájmu prostor sloužících k podnikání změnit ústní či konkludentní formou v situaci, kdy smlouva byla uzavřena za účinnosti , o nájmu a podnájmu nebytových prostor, a ke změně smlouvy dochází v době účinnosti “. Na vyřešení takto postavené otázky však napadené rozhodnutí nespočívá. Odvolací soud totiž uvedenou právní otázku neřešil (a – logicky vzato – ani řešit nemohl), jestliže z výpisu z obchodního rejstříku dovolatelky (shodně se soudem prvního stupně) zjistil, že k právním jednáním, jejichž předmět plnění převyšuje v úhrnu částku 1.000.000,- Kč (o něž jde i v projednávané věci), je zapotřebí podpisů tří členů představenstva; takto vymezený způsob právních jednání totiž sám o sobě implicitně předpokládá jejich písemnou formu. Řešení uvedené právní otázky by tudíž na správnost napadeného rozhodnutí nemohlo mít vliv. V tomto ohledu proto v dovolání nebyl (a ani být nemohl) – způsobem uvedeným v ustanovení – vymezen způsobilý dovolací důvod ( ), z čehož současně vyplývá, že byť zde dovolatelka spatřovala přípustnost dovolání v tom, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (reprezentované tam citovanými rozhodnutími Nejvyššího soudu), vylíčení, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ), nepřípadně vztáhla k posouzení právní otázky, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí nezávisí (nespočívá).

S přihlédnutím k charakteru některých uplatněných dovolacích námitek dovolací soud zdůrazňuje, že skutkové námitky a vady řízení nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz a contrario). Právě takový nezpůsobilý důvod však dovolatelka též uplatnila, zejména námitkou, že odvolací soud se nevypořádal s její argumentací uplatněnou v odvolacím řízení. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (jakož i k vadám uvedeným v , a b/ a ), pak dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle ) nezakládají.

Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatelky, že dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve všech jeho výrocích, tedy jakoby i jeho nákladové výroky. Zde však – z důvodu stručnosti – pouze uvádí, že podle není dovolání proti této části rozhodnutí přípustné.

Vycházeje z předestřených závěrů, dovolací soud neshledal dovolání přípustným podle , a proto je podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu z 23. srpna 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelky na odklad právní moci napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku ( ) – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze 14. září 2017, sp. zn. , či z 3. října 2017, sp. zn. .

Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 14. 1. 2020

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu