Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 4136/2018

33 Cdo 4136/2018-290

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobců a) M. V., bytem XY, b) XY, se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupených Mgr. Michalem Mazlem, advokátem se sídlem Praha, Belgická 276/20, proti žalované PROJEKT WELLNEROVA s.r.o., se sídlem Olomouc, Hodolany, Fibichova 1141/2, identifikační číslo osoby 26818299, zastoupené JUDr. Markétou Němcovou, advokátkou, se sídlem Brno, Riegrova 1378/1, o uložení povinnosti bezplatně odstranit vady, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 12. 6. 2018, č. j. -262, takto:

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 12. 6. 2018, č. j. -262, potvrdil rozsudek ze dne 25. 7. 2017, č. j. -201, kterým Okresní soud v Olomouci zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali uložení povinnosti žalované na vlastní náklady odstranit vadu domu na adrese XY, projevující se zatékáním vody do prostoru garážových stání a sklepů v 1. PP stropem v prostoru atria domu a rozhodl o nákladech řízení, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud vyšel ze zjištění, jež učinil soud prvního stupně, že žalobci v souladu s reklamačním řádem stavby ze dne 1. 1. 2008 uplatnili v záruční době (dne 30. 5. 2008) vadu domu na adrese XY, projevující se zatékáním vody do prostoru garážových stání a sklepů v 1. PP stropem v prostoru atria, s tím, že požadovali její bezplatné odstranění. Žalovaná započala s opravami, ale k odstranění vytčené vady nedošlo. Odvolací soud (k námitce žalované) dovodil, že právo žalobců na odstranění vad je promlčeno, neboť uplynula tříletá promlčecí doba, jejíž počátek připadá na den, kdy byla dotyčná vada nejen vytčena, ale bylo uplatněno právo na její bezplatné odstranění. Námitku žalobců, že uplatnění námitky promlčení je v rozporu s dobrými mravy, neshledal opodstatněnou.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Jeho přípustnost ve smyslu spatřují v tom, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky doposud nevyřešené ohledně samostatného běhu záruční doby a promlčecí doby v případě, kdy dochází ke stavění záruční doby ve smyslu , (dále jen „obč. zák.“), kteroužto odvolací soud nesprávně posoudil. Přípustnost dovolání dále zakládají na přesvědčení, že odvolací soud v rozporu s ustálenou judikaturou posoudil otázku promlčení jejich práva na odstranění vady, aniž vzal v úvahu přípis ze dne 18. 2. 2009 (ve spojení s přípisem ze dne 16. 1. 2009), jímž došlo „k uznání dluhu“ žalovanou. Dále odvolacímu soudu vytýká, že se odchýlil od ustálené judikatury při řešení otázky posouzení souladu námitky promlčení s dobrými mravy.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 – dále jen „ “).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Přípustnost dovolání nezakládá dovolateli formulovaná otázka týkající se řešení samostatného běhu záruční doby a promlčecí doby v případech, kdy dochází k jejímu stavení, založená na přesvědčení, že v důsledku stavení záruční doby mělo dojít k počátku běhu nové tříleté promlčecí doby od okamžiku (včasného) uplatnění reklamace. Odvolací soud otázku uplatnění práva z odpovědnosti za vady posoudil v souladu s ustálenou judikaturou, podle níž práva z odpovědnosti za vady prodané věci, pro které platí (zákonná nebo smluvní) záruční doba, zaniknou, nebyla-li uplatněna v záruční době. Jestliže prodávající neuspokojí právo, které bylo uplatněno v záruční době, může se kupující domáhat ochrany u soudu; promlčení tohoto práva nastane uplynutím tří let ode dne, kdy bylo uplatněno u prodávajícího (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. , a ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. ). Uvedené je v souladu i se závěry prezentovanými v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. , na které žalobci odkazují, a od nichž nemá dovolací soud důvod se odchylovat. Žalobci ve své argumentaci zjevně přehlížejí rozdíl mezi během (stavením) záruční doby pro uplatnění práva z odpovědnosti za vady a během promlčecí doby pro jeho uplatnění.

Opodstatnění však nelze upřít argumentaci, že pro posouzení otázky, zda došlo k promlčení práva na bezplatné odstranění uvedené vady, bylo podstatné, že žalovaná svou povinnost odstranit dotyčnou vadu (v přípisu ze dne 18. 2. 2009 ve spojení s předloženým plánem odstraňování vad na společných částech domu a řešení reklamačních případů ze dne 16. 1. 2009) uznala.

Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (promlčení práva na bezplatné odstranění vady).

Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle § 110 odst. 1 věty druhé obč. zák., bylo-li právo dlužníkem písemně uznáno co do důvodu i výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo; byla-li však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí doba od uplynutí této lhůty.

Platné uznání práva z hlediska běhu a délky promlčecí doby zakládá běh nové promlčecí doby v důsledku jejího přetržení (přerušení). Namísto doposud uběhlé promlčecí doby počíná běžet nová desetiletá promlčecí doba ode dne, kdy dlužník právo uznal, resp. od uplynutí lhůty k plnění, je-li v uznávacím prohlášení uvedena. Uznání práva je jednostranný, adresovaný, hmotněprávní úkon dlužníka, který ke své platnosti kromě obecných náležitostí předepsaných pro právní úkony (§ 34 a násl. obč. zák.) musí splňovat náležitosti předepsané v § 110 odst. 1 větě druhé obč. zák. Uznání práva musí být především učiněno v písemné formě (§ 40 odst. 1 obč. zák.) a musí se týkat jak jeho důvodu, tak i jeho výše.

Odvolací soud vycházel ze zjištění (jež převzal od soudu prvního stupně), že žalobci vadu, která je předmětem v projednávané věci, dne 30. 5. 2008 nejen vytkli, ale současně uplatnili i právo na její bezplatné odstranění. Z toho dovodil právní závěr, že uplynutím tříleté promlčecí doby, jejíž počátek stanovil ode dne uplatnění práva z odpovědnosti, došlo k promlčení práva žalobců na odstranění vady, aniž zohlednil zjištění soudu prvního stupně (jež nebylo v odvolacím řízení zpochybněno), že žalovaná se v přípisu ze dne 18. 2. 2009 plně přihlásila k odpovědnosti za odstranění vad na společných částech domu v rozsahu a v termínech vyplývajících z jejího sdělení datovaného 16. 1. 2009 (i ohledně zatékání do 1. PP stropem v prostoru pod atriem) s tím, že cílem je udělat vše pro jejich dodržení. Z obsahu vyjádření jasně vyplývá vůle žalované uznat právo žalobců na bezplatné odstranění zmíněných vad, včetně té, která je předmětem sporu, tudíž obsahově splňuje veškeré náležitosti shora zmíněné pro závěr, že jím došlo k uznání práva na bezplatné odstranění vady, která je předmětem řízení.

Jak vyplývá z ustálené judikatury, pokud písemný projev vůle dlužníka obsahuje uznání dluhu co do důvodu a výše, je důsledkem tohoto úkonu přetržení promlčecí doby podle § 110 odst. 1 věty druhé obč. zák. (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2006, sp. zn. , ze dne 24. 9. 2009, sp. zn. , ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. , ze dne 23. 5. 2013, sp. zn. , nebo ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. ).

Lze proto uzavřít, že právní posouzení otázky promlčení práva žalobců na bezplatné odstranění vady, která je předmětem sporu v projednávané věci, odvolacím soudem je neúplné a tudíž nesprávné a dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle byl uplatněn opodstatněně.

S ohledem na výše uvedené logicky odpadá důvod pro přezkum správnosti řešení otázky rozporu námitky promlčení s dobrými mravy.

Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil ( ).

Právní názor dovolacího soudu je závazný ( věta první ).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v konečném rozhodnutí ( ve spojení s ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. 12. 2019

JUDr. Václav Duda

předseda senátu