Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 1225/2019

24 Cdo 1225/2019-432

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy, MBA a JUDr. Romana Fialy ve věci J. Š., omezené na svéprávnosti, narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené procesním opatrovníkem P. R., advokátem se sídlem v XY, za účasti hmotněprávního opatrovníka Města Náchod, se sídlem Městského úřadu v Náchodě, Masarykovo náměstí č. 40, navrhovatele J. Š., narozeného dne XY, bytem v XY, J. Š., narozené dne XY, bytem v XY, a Ž. Š., narozené dne XY, bytem v XY, obou zastoupených obecným zmocněncem J. Š., narozeným dne XY, bytem v XY, o změnu opatrovníka, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. , o dovolání J. Š. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. října 2017, č. j. -280, takto:

I. Dovolání J. Š. se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání navrhovatele J. Š., který při podání dovolání nebyl zastoupen, avšak má právnické vzdělání ( ), proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2017, č. j. -280, není přípustné podle ustanovení , neboť neobsahuje způsobilé vymezení toho, který z předpokladů přípustnosti dovolání považuje dovolatel za splněný.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Tvrzení, podle kterého napadené rozhodnutí řeší otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení jen tehdy, je-li z dovolání patrno, o kterou otázku jde a od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , a ze dne 28. 11. 2013, sen. zn. ).

Dovolatel však ve svém dovolání výše uvedenému požadavku nedostál, neboť uvádí, že se napadené rozhodnutí odvolacího soudu liší od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce hodnocení důkazů, když podle jeho názoru odvolací soud porušil zásadu volného hodnocení důkazů, z obsahu dovolání ale není patrno, od které ustálené rozhodovací praxe se měl odvolací soud odchýlit (dovolatel nepoukazuje na žádná rozhodnutí dovolacího soudu), a z obsahu dovolání není patrno, ani v jaké konkrétní právní otázce se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe, když předestřená otázka porušení zásady volného hodnocení důkazů není blíže konkretizována, aby její řešení mohl dovolací soud posoudit z hlediska souladnosti se svojí dosavadní judikaturou. Uvedený závěr obdobně platí též pro dovolatelem vznesenou námitku porušení pravidel spravedlivého procesu.

Namítá-li dále dovolatel, že je řízení postiženo vadami řízení, nezakládá ani tato námitka přípustnost dovolání, neboť k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (je-li jimi řízení skutečně postiženo) dovolací soud přihlíží, je-li dovolání přípustné (srov. ustanovení věta druhá ). V projednávané věci však dovolání – jak bylo vyloženo výše – není přípustné.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání navrhovatele na základě výše uvedeného podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. 12. 2019

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu