Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3998/2019

32 Cdo 3998/2019-146

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobkyně CALDERSHOT FINANCE LTD., se sídlem v Londýně, Elscot House, Arcadia Avenue, Finchley, N3 2JU, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo 05843605, zastoupené Mgr. Dagmar Lupínkovou, advokátkou se sídlem v Mladé Boleslavi, Táborská 966/5, proti žalovanému P. T., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Janem Hejdou, Ph.D., advokátem se sídlem v Mostě, Bělehradská 3347/7, o zaplacení 245 792,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 2. 2019, č. j. -109, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 7. 10. 2019, č. j. -137, takto:I. Dovolání seodmítá.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 9 560 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění:

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, výslovně „ve všech jeho třech výrocích“ (napadené rozhodnutí však obsahuje ve výrokové části toliko dva odstavce), jehož přípustnost spatřuje v tom, že „právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak“. Namítá nesprávné právní posouzení věci a navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že žalobu zamítne, a aby uložil žalobkyni povinnost nahradit mu náklady řízení. Současně navrhuje odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí (též rozsudku soudu prvního stupně) do rozhodnutí o dovolání.

Žalobkyně považovala dovolání za nepřípustné a navrhovala jej odmítnout.

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 1 čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony – podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „ “).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako je tomu v posuzované věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2013, sen. zn. , jež je veřejnosti dostupné – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na http://www.nsoud.cz).

Tomuto požadavku dovolatel v projednávané věci nedostál, pokud uvedl, že „má být dovolacím soudem posouzena jinak“ otázka „existence nátlaku a porušení povinností žalobce“. Dovolatel patrně přehlédl, že poslední ze čtyř předpokladů přípustnosti dovolání zakotvených v , tj. „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, míří pouze na případ právní otázky vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se měl v projednávané věci odklonit (posoudit tuto otázku jinak), a nikoli na případ, jak se zřejmě mylně domnívá dovolatel, že má dovolací soud posoudit jinak otázku řešenou odvolacím soudem (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O způsobilé vymezení přípustnosti dovolání však nejde, i kdyby dovolatel takto skutečně uplatňoval čtvrtý z předpokladů přípustnosti uvedených v ustanovení o. s. ř, neboť z dovolání není zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit, neboť dovolatel neuvedl žádnou judikaturu Nejvyššího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ). Vymezení předpokladu přípustnosti dovolání není patrné ani z dalších částí dovolání.

Námitka dovolatele, že by měla být věc po právní stránce posouzena jinak, neboť „nájemní smlouva je dle názoru žalovaného neplatná, a pokud by platná byla, soud nesprávně hodnotil práva žalovaného z důvodu, že žalobce neposkytoval žalovanému řádně služby související s nájmem předmětu nájmu a neumožnil by tedy užívání předmětu nájmu ke sjednanému účelu“, je nesrozumitelná, neboť se zcela míjí s předmětem projednávané věci, kterým byl nárok související s poskytnutím úvěru bankou na účet žalovaného.

Vytčené nedostatky obligatorních náležitostí dovolání již nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. větu první ), uplynula. Jde přitom o vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání žalovaného směřující proti té části prvního výroku napadeného rozhodnutí, jíž bylo rozhodnuto o věci samé, odmítl podle pro vady.

Dovolatel výslovně napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i tu část prvního výroku a druhý výrok, kterými bylo rozhodováno o nákladech řízení. Podle však dovolání není přípustné proti výrokům o nákladech řízení. Nejvyšší soud proto dovolání v této části odmítl podle pro nepřípustnost.

Se zřetelem k tomu, že bylo dovolání v přiměřené době odmítnuto, dovolací soud již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí, který je návrhem akcesorickým ve vztahu k dovolání a rozhodnutím o dovolání se stal bezpředmětným.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 18. 12. 2019

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu