Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2367/2019

33 Cdo 2367/2019-332

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce J. Š., bytem XY, zastoupeného Mgr. Jakubem Vavříkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 438/45, proti žalovanému V.P., bytem XY, zastoupenému Mgr. Jiřím Kučerou, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá 727/39, o 2 500 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2018, č. j. -292, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 5. 12. 2017, č. j. -229, zamítl žalobu o zaplacení částky 2.500.000 Kč s „příslušenstvím“ a rozhodl o nákladech řízení.

Rozsudkem ze dne 22. 11. 2018, č. j. -292, Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud uzavřel, že se žalobci v prvé řadě nepodařilo prokázat existenci smlouvy o půjčce. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že i kdyby bylo prokázáno předání peněz žalovanému, nepodařilo se žalobci prokázat, že peníze byly předány jako plnění ze smlouvy o půjčce. Žalobci pro úspěch ve sporu nestačí prokázání pouhého předání peněz bez toho, že by prokázal právní důvod takového plnění. Mělo-li by jít o plnění bez právního důvodu, pak by žalovanému vzniklo okamžikem předání peněz (tvrzeno v prosinci 2004) bezdůvodné obohacení a žalobci by vzniklo právo na jeho vydání, které se podle rozhodné právní úpravy ( , in fine, a 2, , – srovnej , , ) promlčovalo v subjektivní dvouleté a objektivní tříleté lhůtě. V situaci, kdy žalobce žalobu podal až v červenci 2009 a žalovaný vznesl námitku promlčení, soud by nemohl promlčené právo žalobci přiznat. Odvolací soud dodal, že i kdyby právní režim vztahu účastníků řízení podléhal režimu obchodního zákoníku ( – dále jen „obch. zák.“), pro což ovšem nebyly žádné důvody a soud se touto úvahou ani nezabýval, byla žaloba podána s odstupem více jak čtyř let od okamžiku vzniku bezdůvodného obohacení ( , obch. zák.). Existenci smlouvy o půjčce není způsobilá prokázat stránka z diáře, kterou předložil žalobce jako uznání dluhu žalovaným. K tomu, aby ji bylo možno za uznání dluhu považovat, musel by text obsahovat důvod dluhu a jeho výši. Důvod dluhu z y ovšem nevyplývá, a proto nemůže jít o uznání dluhu; z textu se pouze podává výčet částek s daty, v nichž má žalovaný dluh uhradit.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, které není přípustné.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , čl. II bod 2 , dále jen „ “).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle věty první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

V části, jíž žalobce brojí proti akcesorickým výrokům o nákladech řízení, není dovolání objektivně přípustné [ ].

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 48/2006, dovodil, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé. Zpochybněním jen některých z právních závěrů, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu současně založeno, se při vázanosti dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením nemůže nijak projevit v poměrech dovolatele, neboť obstojí-li (popř. není-li dovoláním napaden) rovněž souběžně zastávaný právní závěr, na němž rozhodnutí spočívá, nelze dosáhnout zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (viz dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. , a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. ).

V souzené věci odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně na základě dvou závěrů: 1) že žalobce v řízení neprokázal uzavření smlouvy o půjčce a 2) že i kdyby bylo prokázáno předání peněz žalovanému, pak by právo na vrácení peněz bylo promlčeno, neboť žalovaný vznesl námitku promlčení. Žalobce dovoláním (podle celého jeho obsahu) zpochybnil pouze závěr týkající se uzavření smlouvy o půjčce. Tento závěr zpochybnil procesně neregulérním způsobem, neboť to, že došlo ke vzniku smlouvy o půjčce, vystavěl na svojí skutkové verzi, opírající se o vlastní hodnocení provedených důkazů, zejména výpovědí svědků H. a M.. Druhý závěr (promlčení práva na vrácení půjčky) dovolatel nezpochybnil.

Pro úplnost – mimo důvod, který vedl k odmítnutí dovolání – nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 19. 12. 2019

JUDr. Václav Duda předseda senátu