Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 872/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce M. P., podnikateles místem podnikání v Plzni, (IČ 47746840), zastoupeného JUDr. Miloslavou Wipplingerovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Pražská 45, proti žalované M. T., zastoupené Mgr. Markem Hůzlem, advokátem se sídlem ve Strakonicích, Velké náměstí 143, o 71.043,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 11. 2009, č.j. -77, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalobce proti v záhlaví citovanému rozsudku, jímž krajský soud potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 27. 5. 2009, č.j. -41, není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ( o.s.ř).

Odvolací soud založil své rozhodnutí, jímž potvrdil žalobu zamítající rozsudek soudu prvního stupně, – kromě závěru o relativní neplatnosti dohody o změně ceny – především na tom, že žalobce nemá nárok na zaplacení smluvní pokuty, neboť žalovaná žádnou povinnost, jejíž splnění měla smluvní pokuta zajišťovat, neporušila. Ujednání o smluvní pokutě současně vyhodnotil jako absolutně neplatné, a to v první řadě proto, že byla sjednána i pro případ odstoupení od smlouvy (zde odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. ); vedle toho dospěl k závěru o neplatnosti dohody o smluvní pokutě pro rozpor s dobrými mravy, neboť byla sjednána v nepřiměřené výši.

Při přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu je dovolací soud zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení ( ).

V rámci dovolacího důvodu podle zpochybnil žalobce právní posouzení věci odvolacím soudem; závěr o neplatnosti ujednání o smluvní pokutě s ohledem na nepřiměřenost její výše však zůstal dovoláním nedotčen.

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 6/2006 pod č. 48, dovodil, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu ustanovení přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé. Zpochybněním jen některých z právních závěrů, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu současně založeno, se při vázanosti dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením nemůže nijak projevit v poměrech dovolatele, neboť obstojí-li (popř. není-li dovoláním napaden) rovněž souběžně zastávaný právní závěr, na němž rozhodnutí spočívá, nelze dosáhnout zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.

Nebyl-li v posuzovaném případě dovoláním zpochybněn jeden z právních závěrů, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé.

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl ( , věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , a Žalovaná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení , , bodu 4., , , a , věty první, , ve znění pozdějších předpisů, tj. částkou 4.850,- Kč. Součástí nákladů je dále paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč ( , 3 , ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 28. dubna 2011

JUDr. Pavel K r b e k, v. r.

předseda senátu