Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 1425/2019

24 Cdo 1425/2019-178

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobkyně L. P., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poděbradova 1243/7, za účasti L. P., narozeného dne XY, bytem ve XY, zastoupeného Mgr. Bohumilem Petrů, advokátem se sídlem v Praze 5, Pavla Švandy ze Semčic 850/7, o zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí vkladem, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2018, č. j. -147, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2018, č. j. -147, podle ustanovení odmítl, neboť dovolání trpí vadou, která nebyla ve lhůtě ( ) odstraněna a pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle ustanovení platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Požadavek, aby dovolatelka v dovolání uvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, není naplněn také tehdy, vymezí-li v dovolání pro řešení určité právní otázky více předpokladů přípustnosti, které si vzájemně konkurují (vzájemně se vylučují). Jedná se o vadu dovolání, neboť toto neobsahuje náležitosti podle (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2015, sp. zn. , a ze dne 16. února 2016, sp. zn. ).

Dovolatelka pro řešení jí zformulovaných právních otázek i) „platnosti a účinnosti dohody manželů o rozdělení společného jmění manželů pro případ rozvodu uzavřená dle ust. o rodině platného do 31. 12. 2018 v případě nenaplnění formální podmínky nesporného rozvodu jak z hlediska č. tak nového č. “ a ii) „rozsah oprávnění přezkumu téže y katastrálním úřadem z hlediska spornosti či nespornosti rozvodu manželství“ (citováno s gramatickými chybami a věcnými nesprávnostmi) vymezila více předpokladů přípustnosti. Za prvé uvedla, že odvolací soud se odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. února 2010, sp. zn. . Za druhé uvedla, že jde o otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou a za třetí, že má být dovolacím soudem posouzena jinak, neboli dovolací soud má překonat závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2017, sp. zn. (nemělo-li by snad platit, že se takto vymezené předpoklady přípustnosti vždy vztahují současně k oběma předestřeným otázkám, pak důsledkem nevymezení toho, který z předpokladů přípustnosti se týká první a který druhé právní otázky, je neurčitost dovolání; dovolatelka by dostatečně určitě neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání).

Z uvedeného vyplývá, že dovolatelka vymezila více předpokladů přípustnosti, které si vzájemně konkurují (vzájemně se vylučují). Nejedná se totiž o situaci, kdy by na odůvodnění přípustnosti dovolání podle použila jeden ze zákonných předpokladů a další pouze in eventum. Zcela zjevné je to zejména v případě předpokladů dovolatelkou zmíněných za druhé a za třetí, kdy již samotná jejich povaha vylučuje, aby jeden z nich byl primární a jeden eventuální.

Kromě toho dovolací soud dodává, že i kdyby nebylo dovolání žalobkyně stiženo zmíněnou vadou, nemohlo by být shledáno přípustným. Dovoláním napadený rozsudek je druhým rozhodnutím odvolacího soudu v posuzované věci. Jeho předchozí měnící rozsudek ze dne 11. března 2016, č. j. -70, Nejvyšší soud zrušil rozsudkem ze dne 29. listopadu 2017, sp. zn. , a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení poté, kdy dospěl k závěru, že nebylo-li manželství žalobkyně a účastníka rozvedeno podle ustanovení § 24a zákona o rodině (dnes § 757 o. z.), nelze ani podle Smlouvy upravující pro dobu po rozvodu vypořádání vzájemných majetkových vztahů a práva a povinnosti společného bydlení ze dne 29. 3. 2012 provést zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí vkladem. Při formulování tohoto závěru vycházel z již ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2006, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 87/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), což odvolací soud v dovoláním napadeném rozsudku odpovídajícím způsobem promítl.

Lze tedy uzavřít, že odvolací soud rozhodl v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (odkaz dovolatelky na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. února 2010, sp. zn. , není případný, protože v tomto rozsudku se dovolací soud vztahem písemné smlouvy upravující pro dobu po rozvodu manželství vypořádání vzájemných majetkových vztahů a práva a povinnosti společného bydlení ve smyslu ustanovení § 24a zákona o rodině a zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí vkladem nezabýval), pro jejíž přehodnocení nenalézá Nejvyšší soud České republiky důvod.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. 12. 2019

JUDr. Pavel Vrcha, MBA předseda senátu