Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 2580/2019

24 Cdo 2580/2019-121

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Vítězslavy Pekárkové v právní věci žalobkyně M. F., narozené dne XY, bytem ve XY, zastoupené Mgr. Jaroslavem Mackem, advokátem se sídlem v Jeseníku, nám. Svobody č. 829/17, proti žalované T. E., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Matejem Zachvejou, advokátem se sídlem v Ostravě, 28. října č. 1727/108, o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. února 2019, č. j. -95, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 2. 2019, č. j. -95, není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce osoby spolužijící se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 3. 1967, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 12, ročník 1968; zprávu Nejvyššího soudu ČSR ze dne 10. 6. 1982, sp. zn. , uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod poř. č. 34, ročník 1982; rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 44, ročník 2002; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 1. 2002, sp. zn. ; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 8. 2008, sp. zn. ; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. ; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. ).

Dovolací soud již opakovaně vymezil ve vztahu k předchozí právní úpravě ve své ustálené judikatuře (která je i nadále použitelná), že společnou domácností ve smyslu ustanovení § 115 a § 474 odst. 1 obč. zák. se rozumí soužití dvou nebo více fyzických osob, které spolu žijí trvale a které společně uhrazují náklady na své potřeby. Společná domácnost zpravidla předpokládá společné bydlení v jednom nebo více bytech (k naplnění jejích znaků proto nepostačují např. občasné návštěvy); výjimka z tohoto pravidla je možná jen tehdy, jde-li o dočasný a přechodný pobyt jinde z důvodu léčení, návštěvy příbuzných, výkonu práce apod. Jde o spotřební společenství trvalé povahy, a proto společnou domácnost představuje jen skutečné a trvalé soužití, v němž její členové přispívají k úhradě a obstarávání společných potřeb (nepostačuje např. jen příležitostná výpomoc v domácnosti, společné trávení dovolených apod.) a v němž společně a bez rozlišování hospodaří se svými příjmy. Spolužijící fyzická osoba musí žít ve společné domácnosti tak, jako by byla členem rodiny; vyžaduje se, aby pečovala o společnou domácnost (obstaráváním domácích prací, udržováním pořádku v bytě, obstaráváním prádla a údržby šatů, přípravou jídla apod.) nebo poskytovala prostředky na úhradu potřeb společné domácnosti anebo aby byla odkázána výživou na zůstavitele. O tom, že žalobkyně pečovala o domácnost, v níž spolu se zůstavitelem žila, přitom v projednávané věci nebylo pochyb. Z citované judikatury nevybočuje ani závěr odvolacího soudu, že není vyloučeno, že ten z partnerů, který má lepší ekonomické podmínky, hradí veškeré náklady společné domácnosti. O společné uhrazování nákladů na potřeby domácnosti totiž nejde např. tam, kde fyzické osoby sice bydlí společně v jednom bytě, avšak každá hospodaří se svými příjmy zcela odděleně (srov. ŠVESTKA, J. In: ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ, M., a kol. I, II. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 628).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované na základě výše uvedeného podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. 12. 2019

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu