Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3761/2019

32 Cdo 3761/2019-311

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně TESSINA, s.r.o., se sídlem v Praze 8, Karlín, Pobřežní 394/12, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 02657716, zastoupené JUDr. Tomášem Jírou, advokátem se sídlem v Praze, Vinohradská 3330/220, proti žalovaným 1)WAMB v.o.s., se sídlem v Bílině, Mírové náměstí 92/19, PSČ 418 01, identifikační číslo osoby 49900757, 2) Z. W., narozenému XY, bytem XY a 3) P. M., narozenému XY, bytem XY, všem zastoupeným Mgr. Josefem Karnoubem, advokátem se sídlem v Bílině, Břežánská 50/4, o zaplacení 54 556,72 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. , o dovolání žalovaných 1), 2) a 3) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 6. 2019, č. j. -281, takto: I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaní 1), 2) a 3) jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 356 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce JUDr. Tomáše Jíry.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 29. 10. 2018, č. j. -238, v tom správném znění, že částku 54 556,72 Kč se specifikovaným příslušenstvím jsou žalovaní povinni zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku, a to tak, že v rozsahu plnění poskytnutého jedním ze žalovaných zaniká v tomto rozsahu povinnost plnění zbývajících žalovaných s tím, že žalovaní 2) a 3) jsou zavázáni společně a nerozdílně, dále že v téže lhůtě náklady řízení v částce 46 071,13 Kč jsou žalovaní povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně, jakož i ve výroku o povinnosti žalovaných zaplatit společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení České republice (výrok I.). Odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Podle shodného posouzení soudů obou stupňů byla mezi žalobkyní a žalovanou 1) uzavřena podle a násl. , , ve znění pozdějších změn (dále jen „o. z.“), smlouva o dílo, na jejímž základě žalobkyně dodala žalované 1) a žalovaná 1) převzala dílo spočívající jednak ve zhotovení nehmotného statku – loga a dále ve vytvoření věcí (papírenského zboží) sloužících v provozu hotelu. Tvrzená vadnost desek jídelních lístků nebyla žalovanou 1) v řízení prokázána, když žalovaná 1) v tomto směru neunesla důkazní břemeno. Předmět díla tedy odpovídal smlouvě a odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že se nejednalo o jednotné, konceptuální dílo, nýbrž o dílo, jež sestávalo z několika samostatných částí (předmětů), které bylo možné také jednotlivě a samostatně užívat, k čemuž ostatně ze strany žalované 1) docházelo. Za situace, kdy vadnost díla nebyla v řízení prokázána, má žalobkyně nárok na zaplacení vyúčtované ceny díla. Pakliže se tak ze strany žalované 1) nestalo, ocitla se v prodlení se zaplacením ceny díla a žalobkyně má vedle práva na úhradu ceny díla i nárok na úrok z prodlení v zákonné výši. Jestliže žalovaná 1) na opakované upomínky o úhradu ceny díla nereflektovala, nastoupila podle shodného posouzení soudů obou stupňů povinnost žalovaných 2) a 3) plnit z titulu ručitelského závazku s tím, že tento ručitelský vztah pokrývá nejen závazek hlavní, tedy jistinu dluhu, ale i celý úrok z prodlení za dobu prodlení žalované 1).

Rozsudek odvolacího soudu výslovně v celém rozsahu napadli všichni žalovaní společným dovoláním. Jeho přípustnost opírají o (dále jen „ “) s tím, že napadené rozhodnutí závisí jednak na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu nebyly dosud vyřešeny, a dále na řešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. K vyřešení předkládají otázku, jak se určuje smlouva o dílo a kupní smlouva, pokud má být věc teprve vyrobena a ten, komu má být věc dodána, nepředal druhé straně podstatnou část toho, čeho je k vyrobení věci třeba. Dále se domáhají zodpovězení otázky, jak se určuje předmět plnění jako jednotný a nedělitelný či dělitelný, sestávající se z několika samostatných částí, kdy se nejedná o společné dluhy a pohledávky podle a násl. o. z. Od rozhodovací praxe dovolacího soudu se podle dovolatelů odvolací soud odchýlil v řešení otázky, zda „unesly strany sporu důkazní břemeno a došlo k prokázání bezvadnosti desek jídelních lístků“. Jako dovolací důvod ohlašují nesprávné právní posouzení věci ve smyslu s tím, že odvolacímu soudu vytýkají, že na posuzovanou věc aplikoval právní předpisy, které jednak nesprávně vyložil a jednak použil část právního předpisu, který na věc nedopadá.

Dovolatelé namítají, že odvolací soud právně pochybil, posoudil-li závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou 1) jako smlouvu o dílo, a nikoli jako smlouvu kupní. Dále podrobují kritice jeho závěry o nejednotnosti dodaného plnění a o bezvadnosti desek jídelních lístků. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. , tvrdí, že reklamovanou vadu desek prokázali, a to nejen fotografiemi poškozených desek, ale i svědeckými výpověďmi. Odvolací soud podle jejich mínění však posoudil nesprávně nejen otázku míry důkazů, ale opomenul zvážit i důvody pro obrácení důkazního břemene.

Dovolatelé navrhují, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí a dále aby zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Ve vyjádření k dovolání žalobkyně reaguje na jednotlivé dovolací námitky, dovolání označuje za nedůvodné a navrhuje, aby ho dovolací soud odmítl s tím, že jí přizná náhradu nákladů dovolacího řízení. Rovněž tak vyjadřuje pochybnosti o opodstatněnosti návrhu dovolatelů na odklad vykonatelnosti rozhodnutí.

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 1. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle , ve znění účinném od 30. 9. 2017.

Pokud dovolatelé podrobují kritice postup odvolacího soudu, podle něhož stíhá důkazní břemeno o tvrzené vadnosti zboží, o jehož zaplacení v řízení jde, žalovanou 1) jako objednatelku zboží, není tato jejich námitka opodstatněná. Nejvyšší soud ve své judikatuře vyložil, že rozsah důkazního břemene, tedy okruh skutečností, které musí účastník prokázat, vyplývá z příslušné hmotněprávní normy, která je při právním posouzení věci aplikována, a odtud také vyplývá, kdo je nositelem důkazního břemene, tj. které skutečnosti je ten který z účastníků povinen prokázat. V zásadě platí, že nestanoví-li právní předpis jinak, stíhá důkazní břemeno toho účastníka, jemuž je existence příslušné skutečnosti podle hmotného práva ku prospěchu, tedy toho, kdo takovou skutečnost tvrdí, neboť z její existence vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky (srov. Například rozsudek ze dne 19. 6. 1997, sp. zn. , rozsudek ze dne 29. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněný v časopise Právní rozhledy číslo 7, ročník 1998, rozsudky ze dne 27. 2. 2001, sp. zn. , ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. , a ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. , usnesení ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. , a rozsudek ze dne 19. 4. 2016, , jež jsou – stejně jako všechna uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu – veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách).

Otázka, zda dodané dílo bylo či nebylo vadné, nemůže přípustnost dovolání podle rovněž otevřít, neboť závěr odvolacího soudu o tom, že nebyla prokázána vadnost plnění (desek jídelních lístků), nepodléhá dovolacímu přezkumu. Je tomu tak proto, že posouzení, zda dílo trpělo vadou či nikoli, vychází ze skutkového zjištění a hodnocení důkazů. Dovolatelé tak zcela přehlíží, že skutková zjištění soudů nižších stupňů, úplnost zjištěného skutkového stavu či hodnocení provedených důkazů (se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ) v dovolacím řízení nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem (srov. například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Dovolací přezkum je ustanovením vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemají tudíž dovolatelé k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. , a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. ).

Nelze-li v rámci dovolacího řízení polemizovat se závěrem odvolacího soudu, že vadnost díla (desek jídelních lístků) nebyla prokázána, nemůže z tohoto pohledu správnost napadeného rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé ovlivnit posouzení, zda-li soudem přiznaný nárok je nárokem na zaplacení ceny díla či kupní ceny a zda-li šlo o plnění dělitelné či nedělitelné. Navíc své závěry o tom, že jde o nárok ze smlouvy o dílo, podle které bylo poskytnuto plnění sestávající ze samostatně použitelných částí, soudy obou stupňů přesvědčivě odůvodnily.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), odmítl dovolání v rozsahu směřujícím proti rozsudku odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé podle jako zjevně bezdůvodné.

Pokud dovolatelé uvádí, že dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení, pak zcela pomíjí, že podle není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. Nejvyšší soud proto dovolání v rozsahu směřujícím proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení odmítl podle pro nepřípustnost.

Se zřetelem k tomu, že bylo dovolání v přiměřené lhůtě odmítnuto, dovolací soud již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí uplatněném v dovolání, který je návrhem akcesorickým ve vztahu k dovolání a rozhodnutím o dovolání se stal bezpředmětným.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. větu druhou ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 4. 12. 2019

JUDr. Miroslav Gallus předseda senátu