Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 468/2019

30 Cdo 468/2019-397

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce K. K., nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Zdeňkou Polákovou,advokátkou se sídlem v Havířově, Opletalova 608/2, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 200 004 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2017, č. j. -306, takto:

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 7. 11. 2016, č. j. -267, zamítl žalobu, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 200 004 Kč s příslušenstvím (výrok I), a rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení v částce 900 Kč (výrok II).

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I), a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč (výrok II).

Uvedené částky se žalobce domáhal jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 36 125 Kč s příslušenstvím, která mu měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. , a částky 163 879 Kč představující nárok na náhradu škody za nadbytečně navýšené náklady na právní zastoupení žalobce za dobu tzv. „marných řízení“.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “, odmítl.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle ustanovení dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v ; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z těchto nároků charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně, a to bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. , a ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. , proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. ). Tak je tomu i v posuzované věci, kdy odvolací soud rozhodoval o nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy ve výši 36 125 Kč s příslušenstvím a o náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 600 Kč. Z toho důvodu se dovolací soud ani nemohl zabývat námitkami, které se daných nároků týkají, a to námitkami v odrážce první bodu a) a b) a odrážce druhé dovolání.

Otázka, zda i v případě nezaplacené faktury za právní zastoupení žalobce v období, kdy soudy jednaly a rozhodovaly, avšak jejich rozhodnutí z důvodu závažného pochybení odvolacího soudu byla zrušena Nejvyšším soudem, má žalobce jako poškozený právo, aby ho žalovaný tohoto dluhu zprostil, nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť v rozsahu náhrady škody stojí napadený rozsudek na závěru o předčasnosti podané žaloby, který žalobce relevantním způsobem nezpochybňuje. Odkaz žalobce na , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, je zjevně nepřiléhavý, neboť se v ničem netýká použití OdpŠk. Žalobcem uplatněný dovolací důvod se proto míjí s právní otázkou, na které rozhodnutí odvolacího soudu v daném rozsahu a ve smyslu stojí. Odvolací soud se nadto při řešení této otázky nijak neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud konstatoval, že v případě dosud neukončeného posuzovaného řízení, ve kterém žalobce podal dovolání, o němž dosud nebylo rozhodnuto, není splněna podmínka OdpŠk, podle něhož náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo nebyla-li mu již takto přiznána, neboť tuto skutečnost vzhledem k dosud probíhajícímu řízení není možné postavit najisto (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 111/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. ).

O odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle navrhovaném žalobcem nelze uvažovat za situace, kdy v rozsahu, ve kterém nebylo dovolání objektivně nepřípustné, žalobci žádná povinnost nebyla uložena. Nejvyšší soud již s ohledem na tuto skutečnost samostatně o návrhu žalobce na odklad právní moci a vykonatelnosti nerozhodoval.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 11. 2019

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu