Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 2429/2019

24 Cdo 2429/2019-95

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy ve věci nezletilého AAAAA (pseudonym), narozeného dne XY, t.č. XY, zastoupeného statutárním městem Mladá Boleslav se sídlem magistrátu v Mladé Boleslavi, Komenského náměstí č. 61, jako opatrovníkem, syna matky B. B., narozené dne XY, bytem XY, a otce M. B., narozeného dne XY, bytem XY, obou zastoupených Mgr. Zdeňkou Tolnayovou, advokátkou se sídlem v Mladé Boleslavi, náměstí Republiky č. 946, o zrušení osvojení, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. , o dovolání matky a otce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. ledna 2019, č. j. -79, takto:

I. Dovolání matky a otce se zamítá.

Odůvodnění:

B. B. a M. B. (dále též jen „rodiče“) se návrhem podaným u Okresního soudu v Mladé Boleslavi dne 25.4.2017 domáhali zrušení osvojení nezletilého AAAAA. Svůj návrh odůvodnili tím, že „postupem doby začali zjišťovat, že je péče o nezletilého AAAAA nad jejich síly a nad jejich možnosti výchovu nezletilého zvládnout“. Usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 5.12.2016, č.j. -3, byl nezletilý nařízením předběžného opatření „předán“ na dobu přechodnou do pěstounské péče manželů I. N. a M. N.. Pěstouni a rodiče se následně shodli v tom, že „nejlepší pro nezl. AAAAA bude soudem uložený diagnostický pobyt za účelem jeho komplexního vyšetření a doporučení k další léčbě“. Usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 14.2.2017, sp. zn. , bylo vydáno předběžné opatření, kterým byl nezletilý „předán do péče XY“. Rodiče tak považují za „jediné řešení, které je i v zájmu osvojence“, zrušení osvojení.

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 23.8.2017, č.j. -19, návrh na zrušení osvojení nezletilého AAAAA, narozeného dne XY, zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně uvedl, že v ustanovení je upravena tzv. nepravá retroaktivita, která se uplatňuje mimo jiné u práv osobních a rodinných, mezi něž patří nepochybně i „práva plynoucí z osvojení“. Vlivem nepravé retroaktivity se stalo osvojení nezletilého AAAAA nezrušitelným. Vzhledem k tomu, že nabyl účinnosti dne 1.1.2014, uplynula nově zavedená tříletá lhůta pro zrušení osvojení podle , dne 31.12.2016. Posuzovaný návrh na zrušení osvojení byl však podán až dne 25.4.2017, tedy v době, kdy již nelze osvojení nezletilého dítěte zrušit. Z uvedených důvodů soud prvního stupně návrh rodičů zamítl, aniž by hodnotil individuálně zájem nezletilého na zrušení osvojení, nicméně uvedl, že „snaha rodičů o zrušení osvojení“ by podle jeho názoru „způsobila nezletilému AAAAA s vysokou pravděpodobností další psychickou újmu, když je nepochybně výrazem odmítnutí“.

K odvolání rodičů Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 13.2.2018, č.j. -35, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V daném případě nastaly „právní skutečnosti, které podle navrhovatelů působí změnu v rodinných vztazích“, až po 1.1.2014, a proto je nutné je posoudit podle „nového “, podle kterého lze osvojení zrušit pouze do uplynutí tří let od rozhodnutí o osvojení. Jelikož bylo o osvojení pravomocně rozhodnuto dne 9.12.2010 a návrh na zrušení byl podán dne 25.4.2017, je zřejmé, že byl podán po uplynutí lhůty stanovené v . V takovém případě lze zrušit osvojení jen tehdy, je-li v rozporu se zákonem, nicméně navrhovatelé netvrdili, že by osvojení bylo provedeno v rozporu se zákonem, a porušení zákona v řízení o osvojení se nepodává ani ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. . K námitce, že „s ohledem na ustanovení o.z. nemohlo dojít k uplynutí lhůty k podání návrhu na zrušení osvojení, když podle dosavadních právních předpisů lhůta stanovena nebyla“, odvolací soud uvedl, že „nebyla-li lhůta stanovena, nemohla ani začít běžet, a proto není aplikace ustanovení o.z. v daném případě na místě“. Odvolací soud nakonec účastníky řízení poučil, že proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.

Ke stížnosti rodičů Ústavní soud nálezem ze dne 26.9.2018, č.j. -51, rozhodl, že rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 13.2.2018, č.j. -35, bylo porušeno právo stěžovatelů na soudní ochranu podle d a právo na spravedlivý proces zaručené Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13.2.2018, č.j. -35, zrušil a ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 23.8.2017, č.j. -19, ústavní stížnost odmítl. Ústavní soud uzavřel, že pokud obecné soudy dospěly k závěru, že se ve věci jednalo o nezrušitelné osvojení, měli být stěžovatelé náležitým způsobem poučeni tak, že dovolání je v jejich věci, s ohledem na ustanovení , o zvláštních řízeních soudních, přípustné.

Krajský soud v Praze poté rozsudkem ze dne 14.1.2019, č.j. -79, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Po opětovném projednání věci dospěl odvolací soud ke shodným závěrům jako ve svém předchozím (Ústavním soudem zrušeném) rozhodnutí, s tím, že účastníky řízení poučil o tom, že proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání.

Proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 14.1.2019 podali rodiče dovolání, neboť mají za to, že „odvolací soud se při interpretaci a aplikaci právní normy na posuzovanou věc dopustil z hlediska spravedlivého procesu neakceptovatelné libovůle, spočívající v nerespektování jednoznačně znějící právní normy a jejího výkladu a opominutí dalších právních norem, které na daný případ dopadají“. S ohledem na to, že k osvojení nezletilého AAAAA došlo za účinnosti , o rodině, má být podle dovolatelů vznik, jakožto i práva a povinnosti z toho plynoucí, posuzovány podle uvedeného zákona o rodině. Současně dovozují, že ustanovení , , neupravuje „skutečnost, že by nově zavedená 3letá lhůta pro zrušení osvojení měla začít platit pro všechny případy po uplynutí 3 let od účinnosti Sb“. Nakonec nesouhlasí ani s tím, že odvolací soud „vyloučil“ aplikaci ustanovení , , neboť „je zřejmé, že lhůta pro podání návrhu na zrušení osvojení se posuzuje podle zákona o rodině“. Jelikož v něm žádná lhůta stanovena nebyla, bylo možné podat návrh na zrušení osvojení kdykoli. Rodiče navrhli, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( zákona ) projednal dovolání podle , , ve znění pozdějších předpisů. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

V projednávané věci bylo pro rozhodnutí odvolacího soudu významné vyřešení právní otázky, zda lze osvojení nezletilého zrušit i po uplynutí tříleté lhůty stanovené v ustanovení , , bylo-li o osvojení rozhodnuto v režimu , o rodině, účinného do 31.12.2013. Protože tato právní otázka dosud nebyla v rozhodovací činnosti dovolacího soudu vyřešena, dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že dovolání rodičů proti rozsudku odvolacího soudu je podle ustanovení přípustné.

Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení , které provedl bez jednání ( věta první ), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Podle ustanovení , (dále jen „ “), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (odstavec 1). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů (odstavec 2).

V ustanovení je vymezena tzv. zpětná účinnost zákona. Právní teorie a praxe rozeznává zpětnou účinnost pravou (pravou retroaktivitu) a nepravou (nepravou retroaktivitu). O pravou zpětnou účinnost (pravou retroaktivitu) jde tehdy, jestliže se novým právním předpisem má řídit vznik právního vztahu (poměru) a práv a povinností účastníků (stran) z tohoto vztahu (poměru) také v případě, kdy právní vztah (poměr) nebo práva a povinnosti z něj vyplývající vznikly před účinností nového právního předpisu. Nepravá zpětná účinnost (nepravá retroaktivita) znamená, že novým právním předpisem se sice mají řídit i právní vztahy (poměry) vzniklé před jeho účinností, avšak až ode dne jeho účinnosti; samotný vznik těchto právních vztahů (poměrů) a práva a povinnosti z těchto vztahů (poměrů), vzniklé před účinností nového právního předpisu, se spravují dosavadní právní úpravou. Pravá zpětná účinnost (pravá retroaktivita) není v českém právním řádu přípustná, neboť k definičním znakům právního státu patří princip právní jistoty a ochrany důvěry účastníků právních vztahů (poměrů) v právo. Součástí právní jistoty je také zákaz pravé zpětné účinnosti (pravé retroaktivity) právních předpisů; tento zákaz, který je pro oblast trestního práva hmotného vyjádřen v d, lze pro ostatní právní odvětví (včetně právní úpravy soukromoprávních poměrů) dovodit z y (srov. například právní názor uvedený v nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 28.2.1996, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky pod č. 16, sv. 5, ročník 1996, nebo v nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 4.2.1997, sp. zn. ).

Zpětná působnost (retroaktivita) zákona vyjádřená v ustanoveních až 3079 spočívá na principech nepravé retroaktivity. Znamená to mimo jiné, že vznik právních vztahů (poměrů) a práva a povinnosti z nich vzniklé v době do 31.12.2013 se i v době od 1.1.2014 řídí dosavadní právní úpravou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.6.2015, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2016). Naopak právní skutečnosti, které nastaly až po 1.1.2014 a které působí změny, zánik či jiné právní následky v těchto vztazích, se posoudí od tohoto data podle ustanovení

V projednávané věci dospěl odvolací soud k závěru, že „právní skutečnosti, které podle tvrzení navrhovatelů působí změnu v rodinných vztazích“, nastaly až po 1.1.2014, a proto je nutné návrh na zrušení osvojení nezletilého AAAAA ze dne 25.4.2017 posoudit podle ustanovení a násl. Osvojení přitom nelze podle ustanovení zrušit po uplynutí tří let od rozhodnutí o osvojení, ledaže je v rozporu se zákonem.

v rámci přechodných ustanovení výslovně neupravuje, podle jakého předpisu se posoudí návrh na zrušení osvojení, o němž bylo rozhodnuto za účinnosti předchozí právní úpravy (zákona o rodině). V posuzovaném případě tedy bude nutné vycházet z „obecného“ ustanovení

Nelze přitom odhlédnout od toho, že právní poměry (vztahy) vyplývající z práva rodinného se vyznačují jistou „specifičností“, a to i s ohledem na jednu ze základních zásad soukromého práva, že rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní zákonné ochrany [srov. ]. Více než u jiných právních poměrů je u nich dán na zájem na jejich stabilitě, a to zejména pak právě u vztahů mezi rodiči a (osvojenými) dětmi. Z ustanovení lze dovodit, že po nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. 1.1.2014) se řídí právní poměry vyplývající mimo jiné z práva rodinného „novou“ právní úpravou , ledaže se jedná o výjimku upravenou v následujících ustanoveních.

Namítají-li tedy dovolatelé, že jejich návrh na zrušení osvojení nezletilého AAAAA má být posuzován podle , o rodině, který byl účinný v době rozhodnutí o jeho osvojení, nelze jejich názor považovat za správný. Vztah mezi dovolateli jako rodiči a nezletilým AAAAA se totiž od 1.1.2014 řídí - s ohledem na výše uvedené - již ustanoveními , přičemž předmětem projednávané věci není ani vznik, práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti ( věta první část za středníkem ), ale právní skutečnost, která by mohla mít za následek zánik právního vztahu a která nastala až po 1.1.2014. Bylo by navíc jistě nežádoucí, pokud by se otázky týkající se právních vztahů mezi rodiči a dětmi, tj. i osvojení, rozlišovaly podle toho, kdy k osvojení došlo, a podle toho by se osobám „přiznávala“ jiná práva a možnosti, např. zrušit osvojení nezletilého kdykoli.

Z uvedených důvodů je tedy nutné posoudit návrh rodičů (dovolatelů) na zrušení osvojení nezletilého AAAAA podle ustanovení a násl. Závěr soudů o zamítnutí návrhu z důvodu, že byl podán po uplynutí tříleté lhůty stanovené v ustanovení , je proto správný.

Důvodnou nakonec není ani námitka dovolatelů, že mělo být na projednávanou věc aplikováno ustanovení , neboť - jak správně uvedl již soud odvolací - lhůta pro podání návrhu na zrušení osvojení nebyla v zákoně č. 64/1963 Sb., o rodině, vůbec stanovena, a nemohla proto ani začít běžet, pročež je použití ustanovení v dané věci vyloučeno.

Jelikož je rozsudek odvolacího soudu (z hlediska uplatněných dovolacích důvodů) správný a nebylo zjištěno, že by byl postižen vadou uvedenou v ustanovení , a b) a nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání rodičů podle ustanovení zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť rodiče s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemají právo a ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. 10. 2019

JUDr. Roman Fiala

předseda senátu