Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2614/2019

26 Cdo 2614/2019-90

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobkyně Horizont ISPL v.o.s., se sídlem v Ostravě, Heřmanicích, Koněvova 177/61, IČO 28599373, insolvenční správce dlužníka Office Chodov, a.s., se sídlem v Praze, Chodově, Hvožďanská 2237/5, IČO 24201278, zastoupené Mgr. Gabrielou Nejedlíkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Husova 1285/2, proti žalované FOXBAT s.r.o., se sídlem v Praze 4, Nuslích, Pikrtova 1315/9, IČO 28166388, zastoupené Mgr. Radkem Vachtlem, advokátem se sídlem v Praze 3, Laubova 1729/8, o zaplacení 3 630 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. října 2018, č. j. -76, takto:I. Dovolání se zamítá.II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 23. 10. 2018, č. j. -76, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 1. 2018, č. j. -43 (soud prvního stupně), jímž žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Ztotožnil se se zjištěným skutkovým stavem, že dne 7. 9. 2012 byla mezi dlužníkem jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemkyní uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem byly blíže určené nemovitosti v obci Praha, katastrálním území Chodov (dále jen „Smlouva“). Nájemné bylo sjednáno ve výši 3 000 000 Kč měsíčně bez DPH a bylo splatné měsíčně předem vždy k 20. dni měsíce předcházejícího měsíci, za nějž se nájemné platí, a to na základě daňové faktury pronajímatelem vystavené a řádně doručené nájemkyni 1. den měsíce předcházejícího měsíci, za nějž je nájemné splatné. Současně bylo dohodnuto, že den vystavení daňového dokladu bude považován za datum zdanitelného plnění (článek III. odst. 2 Smlouvy). Dne 11. 8. 2014 dlužník vystavil fakturu č. 141100008, kterou žalované vyúčtoval nájemné za období od 1. 8. 2014 do 31. 8. 2014 ve výši 3 630 000 Kč splatné dne 1. 9. 2014; žalovaná jej nezaplatila.

Nejprve se zabýval vznesenou námitkou promlčení a dovodil, že s ohledem na a , , dále jen „o. z.“, je třeba nájemní vztah mezi účastníky a stejně tak i běh promlčecí lhůty posuzovat podle o. z. Dospěl přitom k závěru, že splatnost nájemného byla ve Smlouvě stanovena dohodou do 20. dne předcházejícího měsíce ve smyslu o. z. a prodlení pronajímatele s vystavením faktury nemá vliv na běh promlčecí lhůty. I když faktura vystavená dne 11. 8. 2014 nebyla rozporována či vrácena, nelze dovodit, že by tím došlo ke změně splatnosti nájemného. Uzavřel proto, že tříletá promlčecí lhůta začala běžet dne 21. 7. 2014 a žaloba byla podána až po jejím uplynutí, a nelze jí proto vyhovět.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Měla za to, že v praxi dovolacího soudu dosud nebyly řešeny otázky, „zda lze za počátek běhu promlčecí lhůty považovat v nájemní smlouvě uvedené datum plnění, pokud je navíc ve smlouvě uvedeno, že nájemné je splatné až na základě daňové faktury pronajímatelem vystavené, zda je dán počátek běhu promlčecí lhůty až dnem uvedeným jako datum splatnosti ve vystavené faktuře pronajímatelem a nájemci doručené, zda je doba plnění (a s tím související počátek běhu promlčecí lhůty na plnění) určena tím, že ji strany smluvního vztahu učiní závislou na určité události (vystavení faktury s dobou splatnosti), případně, zda je tímto vymezen způsob, jakým bude doba plnění určena, a to za situace, kdy je ve smlouvě stanovena splatnost pevným datem a současně je splatnost stanovena až na výzvu (doručenou daňovou fakturu) vystavenou pronajímatelem, a zda se v daném případě jedná o smluvní ujednání o splatnosti ponechané na vůli věřitele – až vystavením a doručením faktury nájemci.“ Namítala, že odvolací soud nesprávně posoudil splatnost nájemného a tím i počátek běhu promlčecí lhůty. Poukázala na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. , a ze dne 8. 12. 2010, sp. zn. , a zdůraznila, že nájemné mělo být hrazeno vždy dle řádně doručené daňové faktury, a doba plnění tak byla závislá na vůli věřitele. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání podané včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení ( ) za splnění podmínky zastoupení advokátem ( a 4 ), Nejvyšší soud projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “.

Dovolacím soudem dosud nebyla řešena otázka, zda ujednáním, podle něhož bylo nájemné splatné do určitého dne v měsíci, a to na základě faktury vystavené a doručené nájemci před takto stanoveným datem, byl čas plnění ujednán pevným datem či zda byl ponechán na vůli věřitele. Současně se od řešení této otázky odvíjí posouzení počátku běhu promlčecí lhůty. Dovolání je proto přípustné podle , není však důvodné.

Dovoláním nebyla zpochybněna správnost právního závěru, že mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva a že od 1. 1. 2014 se tento nájem řídí ustanoveními o. z. ( , , dále jen „obč. zák.“, , o. z.). Správný je i další závěr odvolacího soudu, že podle o. z. se posoudí také běh a délka promlčecí lhůty u práva pronajímatele na zaplacení nájemného, které se stalo splatným po 1. 1. 2014, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem ( o. z.).

Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.

V dovolatelkou zmiňovaném rozsudku ze dne 8. 12. 2010, sp. zn. , přijatém za předchozí právní úpravy, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, že ujednání o tom, že objednatel je povinen zaplatit smluvní cenu na účet zhotovitele ve lhůtě 14 dnů po vystavení daňového dokladu, je případem ujednání o splatnosti ponechané na vůli věřitele a promlčecí doba běží ve smyslu , obchodní zákoník, dále jen „obch. zák.“, ode dne takto věřitelem stanovené splatnosti. Vycházel přitom ze skutkového zjištění odvolacího soudu, podle něhož si strany ve smlouvě sjednaly o splatnosti ceny díla, že "objednatel je povinen zaplatit smluvní cenu na účet zhotovitele do 14 dnů po vystavení daňového dokladu". Doba vystavení daňového dokladu, od níž se měla odvíjet lhůta k plnění v délce 14 dnů, nebyla ve smlouvě stanovena, a byla tudíž závislá na vůli věřitele.

V posuzované věci však jde o situaci skutkově odlišnou. Podle skutkových zjištění v článku III. odst. 2 Smlouvy smluvní strany ujednaly, že „nájemné je splatné měsíčně předem vždy k 20. dni měsíce předcházejícího měsíci, za nějž se nájemné platí, a to na základě daňové faktury pronajímatelem vystavené a řádně doručené nájemkyni 1. den měsíce předcházejícího měsíci, za nějž je nájemné splatné.“ Primárně tedy určily pevné datum, do kterého má být nájemné placeno – vždy k 20. dni měsíce předcházejícího měsíci, za nějž se nájemné platí. I když následně doplnily, že nájemné má být placeno na základě daňové faktury, současně (nepřímo) stanovily dobu, ve které je pronajímatel povinen tuto fakturu vystavit – tak, aby nájemkyni mohla být doručena 1. den měsíce předcházejícího měsíci, za nějž je nájemné splatné, tj. s takovým předstihem, aby nájemkyně mohla nájemné zaplatit do primárně určeného 20. dne předcházejícího měsíci, za nějž se nájemné platí. Takto formulované ujednání nelze považovat za ujednání, jímž je čas plnění stanoven ve prospěch věřitele, nýbrž za ujednání, jímž je čas plnění přesně ujednán. V tomto případě faktura nemá povahu vyzvání věřitele k plnění ve smyslu výše citovaného o. z., ale stanovila den uskutečnění zdanitelného plnění, významný pro povinnost plátce daně z přidané hodnoty přiznat tuto daň ( , o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném k 7. 9. 2012). Opačný výklad by znamenal, že by se určení splatnosti nájemného konkrétním dnem stalo nadbytečným, a vedl by k nežádoucímu závěru, že porušením své smluvní povinnosti vystavit a doručit fakturu nájemkyni včas (v dostatečném předstihu) by pronajímatel mohl nepřípustně posouvat počátek běhu promlčecí lhůty. Neobstojí námitka žalobce, že vystavení daňového dokladu bylo nutné k tomu, aby žalovaná mohla splnit svůj závazek, neboť nájemní vztah trval téměř dva roky, a žalovaná tudíž mohla (a měla) nájemné platit na účet, na který poukazovala předchozí platby. Závěr odvolacího soudu, že podle ujednání článku III. odst. 2 Smlouvy bylo nájemné za srpen 2014 splatné do 20. 7. 2014, je tak správný.

Nejvyšší soud proto – aniž ve věci nařídil jednání ( ) – dovolání jako nedůvodné zamítl [ ].

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a , když žalované nevznikly v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by jinak měla právo vůči neúspěšné žalobkyni.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 10. 2019

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu