Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4555/2018

30 Cdo 4555/2018-306

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a Mgr. Hynka Zoubka ve věci žalobkyně R. H.,narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Pavlem Pileckým, advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov 1163/5, proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 6, o náhradu nemajetkové újmy ve výši 1 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2018, č. j. - 257, t a k t o :

I. Řízení o dovolání žalobkyně se zastavuje.

II. Dovolání žalované se odmítá

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 16. 2. 2018, č. j. – 209, uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 195 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), ve zbylé části, tedy částce 805 000 Kč s příslušenstvím, byla žaloba zamítnuta (výrok II) a žalované byla uložena povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobkyně částku ve výši 41 250 Kč (výrok III). Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež jí měla vzniknout v souvislosti s nezákonným rozhodnutím stavebního úřadu Úřadu městské části Praha 5, které bylo zrušeno v návaznosti na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. .

K odvolání obou účastníků bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno v záhlaví uvedeným rozsudkem soudu odvolacího (výrok I), přičemž žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Pro úplnost zde Nejvyšší soud podotýká, že se v projednávané věci jedná již o druhé rozhodnutí dovolacího soudu, přičemž pro stručnost se odkazuje na tento rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. , kterým byla zrušena rozhodnutí obou nižších soudů a věc vrácena obvodnímu soudu k dalšímu řízení.

Odvolací soud se ve svém právním posouzení odvolal na první rozsudek Nejvyššího soudu v této věci a konstatoval, že soud prvního stupně správně zjistil příčinnou souvislost mezi žalobkyní tvrzenou nemajetkovou újmou a zrušeným rozhodnutím stavebního úřadu. Skutková zjištění a na ně navázané právní závěry proto odvolací soud přejal. Co se týče konkrétní formy a výše přiměřeného zadostiučinění, odvolací soud zdůraznil ojedinělost projednávané věci a absenci podobných případů, s nimiž by bylo možno porovnávat přiznanou výši zadostiučinění. Shrnul základní parametry nastavené judikaturou Nejvyššího soudu pro přiznání spravedlivého zadostiučinění a uzavřel, že závěry soudu prvního stupně jsou logické a podrobně odůvodněné a odvolací soud je považuje za správné. Přiznanou satisfakci hodnotil odvolací soud jako přiměřenou újmě popsanou žalobkyní, kterou by nepochybně každý jiný člověk pociťoval stejně úkorně.

Rozsudek odvolacího soudu napadli dovoláním oba účastníci.

Řízení o dovolání žalobkyně bylo zastaveno ve smyslu , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyni vznikla povinnost zaplatit soudní poplatek podáním dovolání. K jeho úhradě ve výši 14 000 Kč byla vyzvána usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 11. 2018, č j. – 275, avšak dne 8. 11. 2018 uhradila pouze 10 000 Kč, aniž by doplatila zbytek soudního poplatku. O osvobození (částečné) od soudního poplatku požádáno nebylo. Dle věty druhé a třetí , platí, že po marném uplynutí lhůty pro zaplacení poplatku, soud řízení zastaví; k pozdějšímu zaplacení poplatku se nepřihlíží.

Dovolání žalované, kterým bylo napadeno rozhodnutí odvolacího soudu v plném rozsahu, Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II ), dále jen „ “, odmítl.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Ve smyslu lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odst. 3).

Tvrdí-li žalovaná, že se odvolací soud odchýlil od předchozího kasačního rozhodnutí Nejvyššího soudu v otázce vzniku nemajetkové újmy, nemá tato argumentace podklad v napadeném rozhodnutím, jelikož odvolací soud přehledně a právě s odkazem na předchozí rozhodnutí dovolacího soudu ve věci převzal skutkové i právní závěry soudu nalézacího a uzavřel, že újma žalobkyně vznikla a spočívala v nerespektování a neprojednatelnosti žalobkyní uplatněné obrany v územním rozhodování.

V části V. dovolání napadá žalovaná stanovenou výši zadostiučinění a namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury (např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. , či rozsudek ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. ). Nejvyšší soud opakovaně konstatuje, že stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu je pak úkolem soudu odvolacího. Přípustnost dovolání nemůže založit pouhý nesouhlas s formou přisouzeného zadostiučinění, neboť ta se odvíjí od okolností každého konkrétního případu a nemůže sama o sobě představovat otázku hmotného práva ve smyslu

Dovolací soud při přezkumu formy zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem podmínek obsažených v § 31a odst. 2 OdpŠk, přičemž zvolenou formou se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená, což v tomto případě není. Jinými slovy, dovolací soud posuzuje v rámci dovolacího řízení, jakožto řízení o mimořádném opravném prostředku, jen správnost úvah soudu, jež jsou podkladem pro stanovení formy přiměřeného zadostiučinění (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. ). Odvolací soud v předložené věci převzal závěry soudu prvního stupně, který s ohledem na jedinečnost skutkových okolností případu vytvořil a řádně a přehledně odůvodnil specifickou metodu výpočtu relutárního zadostiučinění nemajetkové újmy žalobkyně analogicky odvozenou od principu nejistoty koncipovaného v případech zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení. Právě s ohledem na ojedinělé skutkové okolnosti věci Nejvyšší soud shledává tento postup souladný s judikaturou dovolacího soudu v otázce přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. , či rozsudek ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. ).

Přípustnost dovolání není s to založit ani kritika právního posouzení odvolacího soudu v oblasti příčinné souvislosti obsažená v části VI. dovolání, neboť odvolací soud, který převzal závěry soudu prvního stupně, postupoval souladně s prvním rozhodnutím dovolacího soudu v této věci. Námitky žalované neodpovídají odůvodnění napadeného rozhodnutí.

Shodně je pak neopodstatněná i polemika dovolatelky v otázce ne/existence předpokladu odpovědnosti státu v podobě nezákonného rozhodnutí, neboť tento aspekt byl výslovně vyřešen již předchozím rozsudku Nejvyššího soudu v tomto případu, kde je v návaznosti na , , výslovně dovozeno splnění podmínek OdpŠk.

Z výše uvedených důvodů se proto dovolání odmítá podle a 2 , neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti dovolání formulované v

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. 11. 2019

JUDr. František Ištvánek předseda senátu