Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 166/2017-58

KSCB 28 INS 1350/201443 ICm 559/201729 ICdo 166/2017-58

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedyJUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce AS ZIZLAVSKY v. o. s., se sídlem v Praze 1, Široká 36/5, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 28490738, jako insolvenčního správce dlužníka Via Chem Group, a. s., zastoupeného JUDr. Zbyňkem Petrem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Havlíčkově Brodě, Kalinovo nábřeží 605/0, PSČ 580 01, proti žalovaným 1/ KINGWATER HOLDING LIMITED, se sídlem v Nicosii, 2408 Engomi, 67 - 69 Agiou Nicolaou Street, Flat/Office 103, Kyperská republika, identifikační číslo HE 279911, 2/ Markot Limited, se sídlem v Road Town, Belmont Chambers, P. O. Box 3443, Tortola, Britské panenské ostrovy, registrační číslo 400425 a 3/ Euro Capital Alliance LTD., se sídlem v Road Town, second floor 3321, Tortola, Britské panenské ostrovy, za účasti Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích, se sídlem v Českých Budějovicích, Goethova 1949/2, PSČ 370 16, o odpůrčí žalobě, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Via Chem Group, a. s., se sídlem v Českých Budějovicích, Rudolfovská tř. 303/113, PSČ 370 01, identifikační číslo osoby 26694590, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce a Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. srpna 2017, č. j. , -37 ( ), takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Markot Limited a 3/ Euro Capital Alliance LTD.) určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka spočívajícího v uzavření smlouvy o úplatném převodu cenných papírů ze dne 30. dubna 2012, kterou byly na prvního žalovaného převedeny (blíže označené) akcie, a dále v jednání vedoucím k vystavení (specifikovaných) směnek, jakož i neúčinnosti směnek samotných (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud - vycházeje ze skutkových zjištění insolvenčního soudu a z dikce a 4, a a 3 , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ) - přisvědčil závěru insolvenčního soudu o opožděnosti odpůrčí žaloby. Vysvětlil, že lhůta (jednoho roku) k podání této žaloby je lhůtou hmotněprávní, která počíná běžet od okamžiku, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. V dané věci byl úpadek dlužníka zjištěn 6. března 2014 (s účinky téhož dne), poslední den lhůty připadl na 6. března 2015 a žalobce podal žalobu u insolvenčního soudu 27. ledna 2017. Argumentaci žalobce o uplatnění námitky opožděnosti žaloby v rozporu s dobrými mravy shledal odvolací soud nepřípadnou, s tím, že lhůtu pro podání odpůrčí žaloby nelze prodloužit, a že nebyly dány podmínky pro přerušení lhůty podle , (dále jen „ “). Podle odvolacího soudu nemůže na uvedených závěrech nic změnit ani „případně prokázaný vztah původního správce k věci, dlužníku či věřitelům“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobce i Krajské státní zastupitelství v Českých Budějovicích (dále jen „státní zastupitelství“) dovolání, jehožpřípustnost vymezují na základě ustanovení tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek,které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny,odvolacímu soudu vytýkají nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle ) a požadují, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutíodvolacíhoi insolvenčního soudu a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Státní zastupitelství namítá, že v projednávané věci existují okolnosti (jemu známé z trestního řízení souvisejícího s insolvenčním řízením dlužníka), které nasvědčují tomu, že (původní) insolvenční správce ustanovený v rozhodnutí o úpadku dlužníka byl vyloučen z insolvenčního řízení ve smyslu . Zastává názor, že prekluzivní lhůta dle začala běžet až v okamžiku ustanovení (nového) nepodjatého insolvenčního správce do funkce a nebyl tedy dán důvod pro odmítnutí žaloby.

Žalobce předkládá Nejvyššímu soudu k řešení tyto otázky:

1/ „V případě, že insolvenční správce, který je v insolvenčním řízení ustanoven, je z výkonu funkce insolvenčního správce vyloučen, běží lhůta dle ustanovení od rozhodnutí o úpadku, kterým byl tento insolvenční správce ustanoven, nebo až od ustanovení nevyloučeného insolvenčního správce?“

2/ „Běží lhůta dle ustanovení po dobu, kdy je insolvenční správce vyloučen z vedení insolvenčního řízení?“

V mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje žalobce tím, že jazykový výklad ustanovení musí ustoupit výkladu teleologickému, dle kterého je (podle žalobce) smyslem tohoto ustanovení stanovit časovou limitaci, kdy insolvenční správce může napadnout právní úkony dlužníka, a to tím spíše v situaci, kdy existují pochybnosti o tom, zda byl původní insolvenční správce z insolvenčního řízení vyloučen. Opačný závěr o těchto otázkách považuje žalobce za rozporný s dobrými mravy, , a .

Rozhodné znění pro dovolací řízení (ve znění účinném do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle a pro které neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl podle a 2 jako nepřípustné.

Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž napadené rozhodnutí spočívá, a které dovolatelé zpochybňují, je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (přijatou po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu).

Otázky nastolené dovolateli řešil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 30. května 2019, sen. zn. . V tomto usnesení, na které v podrobnostech odkazuje (včetně tam zmíněné judikatury Nejvyššího soudu), Nejvyšší soud vyslovil a odůvodnil závěr, že případná podjatost insolvenčního správce není důvodem pro stavění či prodloužení prekluzivní lhůty k podání odpůrčí žaloby stanovené v ustanovení . Dále vysvětlil, že úprava uplatňování odpůrčích nároků v případě zjištění úpadku dlužníka, obsažená v , je úpravou autonomní, úplnou, nepředpokládající subsidiární aplikaci jiných předpisů. Neupravuje-li žádnou výjimku (změnu počátku, přerušení, stavění, znovuotevření apod.) z obecné jednoleté lhůty pro podání odpůrčí žaloby, je třeba uzavřít, že žádná takováto výjimka možná není.

Přitom šlo o typově shodnou věc téhož insolvenčního dlužníka, v níž bylo dovoláním stejných dovolatelů napadeno usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu o odmítnutí odpůrčí žaloby pro opožděnost.

Nejvyšší soud tedy pro poměry dané věci uzavírá, že otázky předestřené mu dovolateli považuje za vyřešené a potřebu korigovat závěry vyslovené v usnesení sen. zn. neshledává ani na podkladě argumentace snesené dovolateli v této věci.

Nejvyšší soud nepřehlédl, že v průběhu dovolacího řízení insolvenční soud usnesením ze dne 14. června 2019, č. j. -525, vzal na vědomí splnění podstatných částí reorganizačního plánu dlužníka. Tímto rozhodnutím, které nabylo právní moci 14. června 2019, reorganizace dlužníka skončila ( ). Následně insolvenční soud usnesením ze dne 21. června 2019, č. j. -528, jež nabylo právní moci 10. července 2019, zprostil insolvenčního správce funkce a rozhodl o jeho odměně a nákladech.

V uvedených souvislostech budiž dodáno, že rozhodnutí, jímž dovolací soud odmítne jako nepřípustné dovolání v incidenčním sporu, není pokračováním v incidenčním řízení ( ). K tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017, sen. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2018, pod číslem 37.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být podle věty druhé odůvodněn.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 10. 2019

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu