Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3763/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky Marie Kochové, zastoupené JUDr. Josefem Zubkem, advokátem, sídlem 1. máje 398, Třinec, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2019 č. j. -170, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. října 2018 č. j. -115 a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. února 2018 č. j. -80, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Svatoslavy Hořejší, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její právo na ochranu vlastnictví podle d.

2. Vzhledem k podstatě ústavní stížnosti a zejména vzhledem ke skutkovým a z toho vyplývajícím právním závěrům daného případu postačí k věci samé konstatovat, že stěžovatelka jako žalovaná nebyla úspěšná ve sporu, když jí byla rozsudkem Okresního soudu v Ostravě (dále jen "okresní soud") ze dne 7. 2. 2018 č. j. -80 uložena povinnost zaplatit žalobkyni Svatoslavě Hořejší (v řízení o ústavní stížnosti vedlejší účastníci) částku 225 352,28 Kč s příslušenstvím. Okresní soud vzal za prokázané, že vedlejší účastnice nabyla po zůstavitelce Růženě Resové, kromě jiného, práva a povinnosti ze stavebního spoření, která za svého života stavební spoření vypověděla, přičemž po uplynutí výpovědní doby byly tyto prostředky převedeny na účet Miroslava Kocha, právního předchůdce stěžovatelky. Tím se Miroslav Koch na úkor vedlejší účastnice, jako závětní dědičky Libuše Resové, bezdůvodně obohatil, neboť nebylo prokázáno, že by Miroslav Koch uvedenou částku nabyl na základě platně uzavřené darovací smlouvy. Následné stěžovatelčino odvolání neshledal Krajský soud v Ostravě důvodným, a proto rozsudkem ze dne 4. 10. 2018 č. j. -115 rozsudek okresního soudu potvrdil. Stěžovatelčino dovolání Nejvyšší soud usnesením ze dne 21. 8. 2019 č. j. -170 odmítl, protože stěžovatelkou formulované otázky nebyly způsobilé založit přípustnost dovolání.

II.

Argumentace stěžovatelky

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti argumentuje pro závěr, že její zesnulý manžel uzavřel se svojí tetou darovací smlouvu, kdy právě jeho číslo bankovního účtu teta uvedla stavební spořitelně pro způsob vypořádání stavebního spoření.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh podle .

6. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji působnost vykonává mimo jiné tím, že na základě písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není však samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.

7. Ústavní soud v minulosti opakovaně zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. , a y). Postupují-li soudy v souladu s obsahem hlavy páté y, nemůže na sebe atrahovat výkon přezkumného dohledu nad jejich činností. Ústavní soud také již mnohokrát judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze tehdy, kdyby jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními [srov. např. nález ze dne 20. 6. 1995

sp. zn.

(N 34/3 SbNU 257)]. Taková pochybení Ústavní soud ve stěžovatelčině věci neshledal.

8. Aniž by se Ústavní soud vyjadřoval k závěru obecných soudů, zda vzhledem k povaze stavebního spoření teta manžela stěžovatelky Libuše Resová mohla nebo nemohla s prostředky ze stavebního spoření před jeho vypořádáním a před ukončením stavebního spoření disponovat, pro závěr o správnosti ústavní stížností napadených rozhodnutí z ústavního hlediska postačí zjištění významných pochybností, za nichž mělo ke stěžovatelkou tvrzenému uzavření darovací smlouvy mezi ní a manželem stěžovatelky dojít (srov. zejména zjištění okresního soudu na straně 6 a 7 jeho rozsudku). K okolnostem vztahu se svým manželem a tedy i k okolnostem, za nichž měl zesnulý manžel stěžovatelky bankovní účet pro přijetí daru od své tety založit, se přitom stěžovatelka v ústavní stížnosti dostatečně nevyjadřuje (toliko rekapituluje obsah manželova prohlášení). Zpochybnit závěry obecných soudů o tom, že k uzavření darovací smlouvy nedošlo, se stěžovatelce nezdařilo.

9. Ústavní soud má tedy za to, že s ohledem na aspekty vylíčené výše nelze konstatovat, že by napadenými rozhodnutími byla porušena základní práva (svobody) stěžovatelce zaručená ústavním pořádkem, a proto byla její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. prosince 2019

Josef Fiala v. r.

předseda senátu