Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3174/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele RSDr. Pavla Nádvorníka, zastoupeného Mgr. Stanislavem Sochorem, advokátem, sídlem Pavelčákova 14, Olomouc, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. července 2019 č. j. -949 a usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 29. listopadu 2018 č. j. -947, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako účastníků řízení, a 1) obchodní společnosti CERBER, a. s., sídlem 28. října 2663/150, Ostrava a 2) Mgr. Milana Březiny, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle d (dále jen " "), resp. právo na spravedlivý proces podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i právo na ochranu vlastnictví podle y.

2. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 29. 11. 2018 č. j. -947 potvrdil - v rámci exekuce vedené pro pohledávku ve výši 43 296,80 Kč s příslušenstvím na spoluvlastnický podíl stěžovatele (povinného) k nemovitosti (v rozhodnutí blíže specifikované) - usnesení soudního exekutora JUDr. Jiřího Petruně, Exekutorský úřad v Šumperku (dále jen "soudní exekutor"), ze dne 15. 3. 2018 č. j. 065 EX 00065/05-877, jímž byl udělen příklep na vydražený spoluvlastnický podíl stěžovatele druhému vedlejšímu účastníkovi řízení.

3. Následné dovolání stěžovatele bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2019 č. j. -949 odmítnuto podle a písm. h) , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), neboť směřovalo jednak proti výroku krajského soudu vydanému v řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 50 000 Kč, jednak proti výroku, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. V prvé řadě nesouhlasí s rozhodnutím Nejvyššího soudu, který při odmítnutí jeho dovolání nevzal v potaz, že i když bylo exekuční řízení vedeno pro částku 43 296,80 Kč s příslušenstvím, tak samotný předmět sporu (udělení příklepu soudního exekutora druhému vedlejšímu účastníkovi řízení) přesahoval částku rozhodnou z hlediska Kromě tohoto přehnaně formalistického postupu Nejvyššího soudu stěžovatel poukazuje i na další vady řízení (v ústavní stížnosti blíže rozvedené), jichž se dopustil krajský soud. Především namítá, že soudní exekutor provedl dražbu, i když mu muselo být zřejmé a měl mít vědomost o tom, že pohledávka první vedlejší účastnice řízení (oprávněné) bude uspokojena v jiném exekučním řízení (exekuční řízení vedené u soudní exekutorky JUDr. Aleny Blažkové, Ph.D. pod sp. zn. 006 EX 647/14). Tímto postupem porušil soudní exekutor podle stěžovatele zásadu přiměřenosti.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud předesílá, že podle y (dále jen " ") je soudním orgánem ochrany ústavnosti; není tedy součástí soustavy soudů ( y) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. k posouzení, zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná základní práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Ústavní soud po přezkoumání věci dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.

7. Stěžovatel v prvé řadě nesouhlasí s rozhodnutím Nejvyššího soudu, jímž bylo jeho dovolání odmítnuto, neboť předmět řízení nepřesahoval částku 50 000 Kč. Stěžovatel v této souvislosti namítá, že Nejvyšší soud měl zohlednit skutečnost, že předmětem dražby, resp. příklepem uděleným v dražbě, bylo rozhodnuto o částce vyšší, než je limit pro podání dovolání. K tomu Ústavní soud podotýká, že pro posouzení přípustnosti dovolání z pohledu není v exekučním řízení vedeném pro pohledávku 43 296,80 Kč s příslušenstvím rozhodující to, za jakou částku byla nemovitost, resp. v nyní posuzované věci spoluvlastnický podíl k nemovitosti, vydražena, nýbrž to, co bylo předmětem exekučního řízení, což ve stávajícím případě byla částka nepřesahující 50 000 Kč. V tomto směru nelze považovat rozhodnutí Nejvyššího soudu za nesouladné s procesními předpisy.

8. Stěžovatel dále svou ústavní stížností brojil proti rozhodnutí krajského soudu, kterou by Ústavní soud jinak mohl odmítnout pro opožděnost (nepřípustnost), neboť stěžovatel řádně nevyčerpal mimořádný opravný prostředek, který mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje (srov. ), když jeho dovolání bylo odmítnuto nikoliv na základě uvážení Nejvyššího soudu (srov. ), nýbrž ex lege podle a písm. h) Ústavní soud nicméně vzal v potaz, že stěžovatel se při podání dovolání řídil nesprávným (byť obecně formulovaným) poučením obsaženým v usnesení krajského soudu, kterážto skutečnost by mu neměla jít k tíži (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Gajtani proti Švýcarsku ze dne 9. 9. 2014 č. 43730/07, body 61 - 77 odůvodnění, včetně konkurenčního stanoviska soudců Lemmense, Kurise a Spana). Odmítnutí stěžovatelovy ústavní stížnosti by tak znamenalo porušení jeho práva na přístup k soudu podle Úmluvy a y.

9. Námitky, jimiž stěžovatel brojí proti rozhodnutí krajského soudu, ovšem nedosahují ústavněprávní roviny. K jeho námitce, že soudní exekutor provedl dražbu, i když mu muselo být zřejmé, že pohledávka první vedlejší účastnice řízení bude uspokojena v jiném exekučním řízení, se dostatečně jasně a srozumitelně vyjádřil krajský soud s tím, že tato námitka je bez vlivu na zákonnost usnesení o příklepu, nicméně může nalézt své uplatnění v řízení o zastavení exekuce, stejně jako případná námitka nepřiměřenosti a neúčelnosti exekuce. Jak krajský soud ovšem uvedl, soudní exekutor musí každopádně výsledky rozvrhového usnesení vydaného v jiném soudním řízení (usnesení soudní exekutorky JUDr. Aleny Blažkové, Ph.D. ze dne 20. 7. 2018 č. j. 006 EX 647/14-349) zohlednit ve své další rozhodovací činnosti. V tomto postupu krajského soudu nespatřuje Ústavní soud žádné pochybení a bude na stěžovateli, jak s informacemi obsaženými v odůvodnění tohoto rozhodnutí dále naloží.

10. Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. prosince 2019

Josef Fiala v. r.

předseda senátu