Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3186/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Tomáše Lichovníka, o ústavní stížnosti Igora Bazyuka, zastoupeného Mgr. Filipem Macháčkem, advokátem, se sídlem Ruská 614/42, Praha 10, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2019 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 1. 10. 2019, stěžovatel podle a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), navrhoval zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Stěžovatel namítal, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces podle d.

2. Ve věci vymožení 2 520 Kč s příslušenstvím soudní exekutor Mgr. Jan Beneš, Exekutorský úřad Praha-západ, udělil usnesením ze dne 22. 1. 2019 č. j. 191 EX 1178/18-57 vydražiteli příklep na nemovitých věcech, v usnesení blíže popsaných, za nejvyšší podání 3 400 000 Kč. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel (povinný) odvolání. Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 4. 2019 č. j. -103 napadené usnesení soudního exekutora potvrdil. Nejvyšší soud pak dovolání podané stěžovatelem proti rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnutím, napadeným ústavní stížností, odmítl jako nepřípustné, neboť v době vydání rozhodnutí odvolacího soudu bylo předmětem exekučního řízení peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč [ , občanský soud řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")].

II.

Argumentace stěžovatele

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že podle jeho názoru se Městský soud v Praze měl v řízení o odvolání proti usnesení o příklepu meritorně zabývat námitkou, zda v době dražby existoval důvod pro zastavení exekuce, o kterém exekutor či soud věděl či měl vědět a v této souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 15. 8. 2019

sp. zn.

. K tomu stěžovatel namítal, že v souladu s poučením Městského soudu v Praze podal proti jeho rozhodnutí dovolání k Nejvyššímu soudu. Stěžovatel napadá rozhodnutí dovolacího soudu z důvodu, že i když exekuce byla vedena na 2 520 Kč, v době rozhodování Městského soudu v Praze byla výše přihlášených pohledávek 1 770 849 Kč, proto podle jeho názoru měl dovolací soud napadené usnesení Městského soudu v Praze řádně projednat.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem ( až ).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Ústavní soud vzal v úvahu tvrzení předložená stěžovatelem, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu y (dále jen " ") a dospěl k závěru, že k porušení stěžovatelem namítaného základního práva v posuzovaném případě nedošlo a ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Ústavní soud opakovaně zdůraznil, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti. Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným, a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v řízení, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů [ , písm. d) y].

7. Ústavní soud se zabýval otázkou, zda mohlo dojít k neoprávněnému zásahu do ústavně zaručeného práva stěžovatele v důsledku toho, že jeho dovolání nebylo meritorně projednáno, přestože o jeho přípustnosti byl (byť nesprávně) poučen Městským soudem v Praze.

8. Ústavní soud již v minulosti vyložil, že právo na podání dovolání či jiného mimořádného opravného prostředku z ústavního pořádku dovozovat nelze [srov. např. nález ze dne 20. 2. 2018

sp. zn.

(N 28/88 SbNU 411)]. Záleží tak především na uvážení zákonodárce, jak vymezí podmínky přípustnosti jednotlivých mimořádných opravných prostředků, včetně otázky, jaká rozhodnutí mají být, s ohledem na účel toho kterého opravného prostředku, z přezkumu vyloučena. V případě dovolání je třeba mít na zřeteli, že Nejvyšší soud je vrcholným soudním orgánem ve věcech patřících do pravomoci soudů ( y), přičemž cílem právní úpravy obsažené v není, aby projednal co největší množství sporů, nýbrž to, aby se mohl řádně a s náležitou pečlivostí věnovat těm otázkám, které jsou z pohledu zákonodárce významné. Vynětí některých rozhodnutí (např. i bagatelního charakteru) z dovolacího přezkumu je s touto koncepcí plně v souladu a s ohledem na to nelze dovodit, že by tuto skutečnost bylo možno považovat za porušení ústavně zaručených práv a svobod účastníka řízení. V této souvislosti je možno připomenout, že nesprávné poučení o možnosti podat dovolání jeho přípustnost založit nemůže.

9. Podle tvrzení stěžovatele výše přihlášených pohledávek byla 1 770 849 Kč, tudíž pro posouzení přípustnosti dovolání z pohledu měla být rozhodná tato částka. K tomu Ústavní soud uvádí, že do 29. 9. 2017 znělo rozhodné ustanovení tak, že za nepřípustné bylo prohlášeno dovolání proti rozsudkům a usnesením v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč. Novelou provedenou , kterým se měnil , , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, kterou je třeba v posuzované věci aplikovat, bylo ustanovení změněno tak, že nepřípustnost dovolání byla spojena s rozsudky a usneseními, vydanými v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení. Smysl a účel nové úpravy spočíval v tom, aby byl zdůrazněn vlastní předmět řízení - jmenovitě bagatelní - oproti případným v jeho rámci vydávaným procesním a jiným incidenčním rozhodnutím (event. "nebagatelním"), tj. aby byla odstraněna logická a věcná nesouměřitelnost tkvící v tom, že v samotném předmětu řízení by dovolání přípustné nebylo, zatímco proti v něm vydávaným procesním rozhodnutím ano. Stěžovatel tedy přehlíží, že předmětem řízení (exekučního) nebyla ani hodnota v dražbě prodaných nemovitých věcí, ani celková výše všech do rozvrhu přihlášených pohledávek, nýbrž pouze to peněžité plněné, pro které byla exekuce nařízena, tj. 2 520 Kč. V posuzované věci je jediný oprávněný Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky s pohledávkou 2 520 Kč a další oprávnění zde nejsou. Raiffeisenbank a. s., Magistrát hlavního města Prahy a O2 Czech Republic a. s. zde vystupují toliko jako "věřitelé" a jejich pohledávky, každá zvlášť a ani ve svém souhrnu, tak předmět exekučního řízení představovat nemohou. Z těchto důvodů Ústavní soud žádné pochybení v postupu Nejvyššího soudu neshledal (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 12. 2019

sp. zn.

).

10. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že dovolací soud se celou věcí řádně zabýval, rozvedl, jakými úvahami se při svém rozhodování řídil a podle kterých zákonných ustanovení postupoval. Ústavní soud považuje odůvodnění napadeného rozhodnutí za ústavně konformní a srozumitelné a ve výsledku nespatřuje kvalifikovaný exces či libovůli, stejně jako vybočení z pravidel ústavnosti, obsažených v judikatuře Ústavního soudu, jež by odůvodňovaly jeho případný kasační zásah.

11. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. února 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu