Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3517/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele J. S., zastoupeného Mgr. Petrem Čechlovským, advokátem, sídlem Purkyňova 2476/102a, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. září 2019 č. j. -705, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a I. B., M. S. a nezletilého É. G. S., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení výše uvedeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno zejména jeho právo na soudní ochranu podle a násl. d (dále jen " ") a na spravedlivý proces podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále tímto rozhodnutím mělo být porušeno stěžovatelovo vlastnické právo podle y, právo podnikat podle y a jeho právo na ochranu soukromého a rodinného života podle y, respektive stěžovatelova ochrana před neoprávněnými zásahy do něj. Ústavní stížnost stěžovatel spojil s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

2. Aniž by bylo zapotřebí věc podrobně rekapitulovat, postačí konstatování - i vzhledem k argumentaci stěžovatele - že Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem zejména změnil rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 22. 11. 2018 č. j. -563, , tak, že stěžovateli zvýšil vyživovací povinnost k jeho nezletilému synovi z 8 000 Kč měsíčně na 13 000 Kč měsíčně, respektive na 15 000 Kč měsíčně (diferencováno podle období vymezených ve výroku rozsudku krajského soudu) s tím, že zároveň stanovil, jaká část bude určena na spoření.

II.

Argumentace stěžovatele

3. Jádro stěžovatelovy argumentace spočívá v tom, že oběma soudům doložil své měsíční příjmy (jde o částku asi 32 000 Kč) a nebyl tedy důvod, aby krajský soud jeho tvrzení nevěřil a vycházel z přání matky jejich syna; stěžovatel tímto zpochybnil závěr krajského soudu o jeho majetkových poměrech. Svou ústavní stížnost stěžovatel spojil s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není však samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.

6. Ústavní soud v minulosti opakovaně zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. , a y). Postupují-li soudy v souladu s obsahem hlavy páté y, nemůže na sebe atrahovat výkon přezkumného dohledu nad jejich činností. Ústavní soud také již mnohokrát judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze tehdy, kdyby jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními [srov. např. nález ze dne 20. 6. 1995

sp. zn.

(N 34/3 SbNU 257)].

7. Po posouzení obsahu ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh podle . Ústavní soud konstatuje, že odůvodnění rozsudku krajského soudu je velmi precizní, kdy soud nejprve podrobně rozebírá jím prováděné dokazování (z něhož také vyplývá, že stěžovatelovy ekonomické aktivity jsou navázány mimo jiné na americkou společnost, jejíž podnikání přesahuje minimálně do Evropy a jejíž roční obrat sám stěžovatel odhadl na 90 - 100 mil. Kč) a následně vysvětluje, jakým způsobem je stěžovatel řetězcem jemu spřízněných obchodních společností odměňován (stěžovatel přitom v tomto ohledu velmi věcně koncipované odůvodnění rozsudku krajského soudu argumenty obdobného charakteru dostatečně nerozporuje). Krajský soud tak neuvěřil stěžovatelovu tvrzení, že by šlo o půjčky, které musí zmíněným obchodním společnostem vrátit (bod 43. rozsudku krajského soudu). Za dané situace je tak výživné ve výši 15 000 Kč měsíčně pro stěžovatelova nezletilého syna i podle Ústavního soudu přiměřené a odpovídá poměrům i možnostem stěžovatele.

8. Ústavní soud má tedy za to, že s ohledem na aspekty vylíčené výše nelze konstatovat, že by napadeným rozhodnutím (jeho dílčím výrokem) byla porušena základní práva (svobody) stěžovateli zaručená ústavním pořádkem, a proto byla jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle

9. Za této situace Ústavní soud samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle , jelikož by to bylo zjevně neúčelné.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. prosince 2019

Josef Fiala v. r.

předseda senátu