Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2937/19

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Tomáše Krajníka, zastoupeného Mgr. Janem Špačkem, advokátem, sídlem Dobrovského 1303/13, Praha 7 - Holešovice, proti usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23. července 2019 č. j. -537 a č. j. -542, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1) Ing. Jakuba Zavorala, Ph.D., a 2) obchodní společnosti Podřipská nemocnice s poliklinikou Roudnice nad Labem, s. r. o., sídlem Alej 17. listopadu 1101, Roudnice nad Labem, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na zákonného soudce podle d (dále jen " ").

2. Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") usnesením ze dne 23. 7. 2019 č. j. -537 k odvolání prvního vedlejšího účastníka řízení (navrhovatele) zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") ze dne 28. 5. 2019 č. j. -523, jímž byl zamítnut návrh stěžovatele (označeného jako první účastník) na zrušení předběžného opatření nařízeného usnesením krajského soudu ze dne 18. 10. 2016 č. j. -116, a jímž byl dále zamítnut návrh stěžovatele na uložení povinnosti prvnímu vedlejšímu účastníkovi řízení složit doplatek jistoty ve výši 300 000 Kč, a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

3. Usnesením ze dne 23. 7. 2019 č. j. -542 vrchní soud k odvolání prvního vedlejšího účastníka řízení zrušil usnesení krajského soudu ze dne 19. 12. 2018 č. j. -464, jímž byl zamítnut jeho návrh, aby stěžovatel (označený jako první účastník) byl vyloučen z výkonu prokury u druhé vedlejší účastnice řízení (označená jako druhá účastnice) a aby byl vyloučen z výkonu funkce člena statutárního orgánu v jakékoliv obchodní korporaci nebo osoby v obdobném postavení a aby mu bylo zakázáno vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoliv obchodní korporace nebo být osobou v obdobném postavení, a to po dobu tří let od právní moci rozhodnutí, a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

4. Vrchní soud vytkl krajskému soudu, že pochybil, nevyloučil-li část věci ohledně "vyloučení prokuristy" k samostatnému projednání, neboť nešlo o věc rozhodovanou krajskými soudy v tzv. nesporném řízení.

5. Proti oběma kasačním rozhodnutím vrchního soudu brojí stěžovatel ústavní stížností. Poukazuje na to, že otázka věcné příslušnosti byla v průběhu řízení vyřešena již usnesením vrchního soudu ze dne 11. 4. 2017 č. j. -219, v němž byla věcná příslušnost krajského soudu potvrzena. Pakliže vrchní soud rozhodl nově o věcné příslušnosti, ignoroval tím zásadu perpetuatio fori. Bylo-li již jednou rozhodnuto o věcné příslušnosti, nemůže, podle stěžovatele, být rozhodováno nově a jinak, a to bez ohledu na to, zda se změní okolnosti rozhodné pro posouzení věcné příslušnosti.

6. Soudce zpravodaj, ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti ústavní stížnosti vyžadované , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), což mj. v sobě zahrnuje i posouzení, zda podání splňuje též podmínku přípustnosti podle . V daném případě shledal, že tomu tak není.

7. Ústavní soud setrvale judikuje, že ústavní stížností lze napadat především konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, neboť ústavní soudnictví je vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem [srov. nález ze dne 30. 11. 1995

sp. zn.

(N 78/4 SbNU 243); všechna zde citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Ústavní stížnost je tak vůči ostatním prostředkům sloužícím k ochraně práv ve vztahu subsidiarity. Je tomu tak proto, že ochrana ústavnosti není a z povahy věci ani nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, ale je, v souladu s y (dále jen " "), úkolem všech orgánů veřejné moci, v tomto smyslu zejména obecných soudů; Ústavní soud tak představuje institucionální mechanismus, nastupující teprve v případě selhání všech ostatních procesních nástrojů.

8. Ústavní soud proto až na naprosté výjimky, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, do neskončených řízení nevstupuje a jako nepřípustné odmítá ústavní stížnosti mířící proti kasačním rozhodnutím soudů vyšších instancí, kterými nebyla věc skončena, nýbrž pouze vrácena soudu nižší instance či jinému orgánu k dalšímu řízení [srov. nález ze dne 4. 3. 2004

sp. zn.

(N 34/32 SbNU 321), usnesení ze dne 30. 3. 2006

sp. zn.

(U 4/40 SbNU 781), usnesení ze dne 20. 8. 2008

sp. zn.

, usnesení ze dne 4. 1. 2011

sp. zn.

, usnesení ze dne 16. 2. 2011

sp. zn.

a další]. Závěr o nepřípustnosti ústavní stížnosti se přitom podle ustálené judikatury Ústavního soudu uplatní i tehdy, jestliže je orgán, který má ve věci opětovně rozhodnout, vázán právním názorem vysloveným v napadeném rozhodnutí, neboť okolnost, že soud nižší instance je vázán právním názorem kasačního soudu, nezakládá ani "uzavřenost" předmětem identifikovaného stadia řízení, ani se tím neklade překážka k ústavněprávní oponentuře proti "skutečně" konečnému rozhodnutí o věci (srov. usnesení ze dne 16. 2. 2011

sp. zn.

).

9. Podanou ústavní stížností stěžovatel brojí proti usnesením vrchního soudu, jimiž byla zrušena usnesení krajského soudu, a to mj. z důvodu, že o části návrhu prvního vedlejšího účastníka řízení nerozhodl věcně příslušný soud. Jakkoliv může Ústavní soud vnímat nespokojenost stěžovatele s rozhodnutím vrchního soudu, který v průběhu řízení změnil svůj názor na věcnou příslušnost, není v jeho pravomoci, aby do probíhajícího řízení nyní zasahoval. Rozhodnutí o věcné příslušnosti je sice rozhodnutím, které může ve svém důsledku znamenat porušení práva na zákonného soudce ( y), nicméně toto právo nelze brát jako obezličku k neúměrnému prodlužování soudního řízení, k čemuž by nepochybně došlo, zrušil-li by Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí.

10. S ohledem na to, že věc byla vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení, nejde o konečné rozhodnutí ve věci samé, ale o rozhodnutí, jímž se navrací věc do soudního rozhodovacího procesu, ve kterém může stěžovatel uplatňovat všechna svá práva. Již proto nelze považovat napadené rozhodnutí vrchního soudu za rozhodnutí [podle písm. d) y], jež by bylo způsobilé samo o sobě zasáhnout do základních práv a svobod stěžovatele, a jako nezpůsobilý předmět ústavně právního přezkumu zakládá nepřípustnost ústavní stížnosti podle [srov. nálezy ze dne 4. 3. 2004

sp. zn.

(N 34/32 SbNU 321), či ze dne 4. 4. 2005

sp. zn.

(N 72/37 SbNU 23, 31) a další].

11. Vzhledem k výše uvedenému, soudci zpravodaji nezbylo než ústavní stížnost podle mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako nepřípustnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 3. prosince 2019

Jiří Zemánek v. r.

soudce zpravodaj