Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3495/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatelky Zdenky Šillerové, zastoupené Mgr. et Mgr. Simonou Pavlicovou, advokátkou se sídlem ve Frýdku-Místku, 8. pěšího pluku 2380, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -36 ze dne 7. srpna 2019 a usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. -17 ze dne 10. dubna 2019, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, se sídlem v Ostravě, 28. října 2771/117, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Městský úřad ve Frýdlantu na Ostravicí (dále jen "stavební úřad") vydal dne 29. července 2016 společný územní souhlas a souhlas s provedením ohlášené stavby rodinného domu na pozemku č. X1 v katastrálním území Nová Ves u Frýdlantu nad Ostravicí, č. j. . Podnět stěžovatelky k přezkumu tohoto společného souhlasu postoupil Krajský úřad Moravskoslezského kraje (dále jen "vedlejší účastník") stavebnímu úřadu, který stěžovatelku vyrozuměl přípisem č. j. MUFO 23905/2017 ze dne 27. července 2017, že podnět neshledal důvodným. Stěžovatelka následně podala další podnět vedlejšímu účastníkovi k prohlášení nicotnosti sdělení stavebního úřadu ze dne 27. července 2017. Vedlejší účastník zaslal stěžovatelce sdělení č. j. MSK 121470/2018 ze dne 20. září 2018, ve kterém uvedl, že sdělení stavebního úřadu bylo vydáno orgánem k tomu příslušným, přičemž v souladu se je možné prohlásit nicotnost pouze rozhodnutí, nikoli jiného úkonu správního orgánu.

2. Stěžovatelčinu žalobu proti sdělení vedlejšího účastníka ze dne 20. září 2018 Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") odmítl usnesením č. j. -17 ze dne 10. dubna 2019, jelikož dospěl k závěru, že není dána pravomoc soudu ve správním soudnictví a že stěžovatelka není aktivní legitimována v řízení podle . Nejvyšší správní soud následnou kasační stížnost stěžovatelky pro nedůvodnost zamítl rozsudkem č. j. -36 ze dne 7. srpna 2019. Napadeným sdělením vedlejší účastník podle Nejvyššího správního soudu nerozhodoval o právech a povinnostech stěžovatelky a nemohl tak zasáhnout do jejích veřejných subjektivních práv. Přezkum společného souhlasu může být zahájen pouze z moci úřední a ani osoba, která by byla případně účastníkem takového řízení o přezkoumání tohoto úkonu, nemá veřejné subjektivní právo na jeho zahájení.

3. Proti v záhlaví uvedenému usnesení krajského soudu a rozsudku Nejvyššího správního soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností a navrhuje jejich zrušení; namítá zásah do svých ústavně zaručených práv podle d (dále jen " "). Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka shrnuje průběh předešlých řízení a toliko uvádí, že správní soudy pominuly, že námitky ohledně budoucích imisí ze sousedního pozemku je podle třeba uplatnit ve stavebním řízení, v němž o nich musí stavební úřad rozhodnout.

4. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelka je řádně zastoupena advokátkou v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "); rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona. Ústavní stížnost je však zjevně neopodstatněná.

5. Podle y je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li otázky ústavněprávního významu. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé [srov. např. nález

ze dne 20. 6. 1995 (N 34/3 SbNU 257)].

6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti nepředložila doslova žádnou ústavněprávní argumentaci, která by odůvodňovala případný zásah Ústavního soudu do rozhodovací činnosti správních soudů. Rozhodnutí správních soudů jsou logicky, srozumitelně a ústavně konformním způsobem odůvodněna a pro stručnost lze na jejich odůvodnění odkázat. V dané věci nešlo o možnost uplatnění námitek ohledně budoucích imisí ze sousedního pozemku podle , nýbrž o otázku příslušnosti stavebního úřadu pro přezkum společného územního souhlasu.

7. Napadeným rozsudkem nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelky. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. listopadu 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu