Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2593/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Uhlíře, soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Miroslava Vobeckého, zastoupeného JUDr. Václavem Veselým, advokátem se sídlem Gutova 3297/4, Praha 10, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2019 č. j. -23, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

Stěžovatel se domáhá zrušení výroku I v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího správního soudu, jímž bylo zastaveno řízení o jeho kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2019 č. j. -36. Stěžovatel tvrdí, že uvedeným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva podle d (dále jen " ") a y. K tomu mělo podle stěžovatele dojít v důsledku nesprávného postupu kasačního soudu, který zastavil řízení o jeho kasační stížnosti z důvodu opožděného zaplacení soudního poplatku. Stěžovatel má za to, že Nejvyšší správní soud zastavil řízení o stěžovatelem včas podané kasační stížnosti v rozporu se , o soudních poplatcích (dále jen " "). Dále navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost výroku I napadeného usnesení Nejvyššího správního soudu.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Praze výše citovaným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí vedlejšího účastníka ze dne 4. 9. 2018 č. j. PPR-24327-3/ČJ-2018-990420. Stěžovatel proti tomuto rozsudku podal včasnou kasační stížnost. Vzhledem k tomu, že neuhradil soudní poplatek současně s podáním žaloby, Nejvyšší správní soud jej usnesením ze dne 11. 6. 2019 č. j. -12 vyzval, aby tak podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích učinil do 15 dní ode dne doručení tohoto usnesení. Usnesení bylo doručeno zástupci stěžovatele dne 13. 6. 2019, lhůta k zaplacení soudního poplatku tak uplynula dne 28. 6. 2019. Stěžovatel zaplatil soudní poplatek až dne 2. 7. 2019. Vzhledem k tomu, že stěžovatel zaplatil soudní poplatek až po skončení stanovené lhůty, kasační soud napadeným usnesením řízení zastavil (výrok I) podle ve spojení s téhož zákona a zákona o soudních poplatcích. Kasační soud dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (výrok II) a že se soudní poplatek ve výši 5 000 Kč vrací stěžovateli (výrok III).

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že pro zastavení řízení o kasační stížnosti byly splněny zákonem stanovené podmínky. Není porušením práva na spravedlivý (řádný) proces podle y, zastaví-li soud řízení, bylo-li řádně zjištěno a odůvodněno, že pro takový postup jsou splněny podmínky.

Ústavní soud nezjistil žádná pochybení Nejvyššího správního soudu, pro která by měl zrušit jeho rozhodnutí. Kasační soud své závěry srozumitelně a logicky odůvodnil. Z § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích vyplývá, že nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. V daném případě byly podmínky uvedené v citovaném ustanovení v řízení před kasačním soudem splněny, neboť stěžovatel soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatil. Nejvyššímu správnímu soudu pak nelze - z pohledu ústavní konformity jeho rozhodnutí - vytýkat, že řízení o kasační stížnosti zastavil.

Povinnost hradit soudní poplatky a dodržovat procesní lhůty je standardní podmínkou řádného vedení soudního řízení, a proto bylo na stěžovateli, aby lhůty stanovené soudem v přiměřené délce dodržel a své povinnosti splnil (srov. např. usnesení

sp. zn.

).

K tomu Ústavní soud dodává, že již samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a stěžovateli v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání kasační stížnosti. Pokud tak neučiní, a to dokonce ani v dodatečné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým důsledkem jeho pasivity.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. Co se týče návrhu stěžovatele na odložení vykonatelnosti výroku I napadeného usnesení podle , pak takový postup by byl možný pouze, pokud by Ústavní soud ústavní stížnost přijal. Takový návrh má ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu a nelze jej od ústavní stížnosti oddělit (viz např. usnesení

sp. zn.

). Pokud je ústavní stížnost odmítnuta, sdílí takový návrh osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. listopadu 2019

JUDr. David Uhlíř, v. r.

předseda senátu