Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3299/19

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti Ing. Jiřího Velvarského, CSc., zastoupeného JUDr. Tomášem Osičkou, LL. M., advokátem se sídlem v Praze 3, Baranova 1802/21, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019, č. j. -320, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Ministerstva zemědělství, se sídlem v Praze 1, Těšnov 65/17, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

1. Nadepsaným rozsudkem zrušil Nejvyšší soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 7. 2017, č. j. -273, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně "ohledně neúčinnosti odvolacího dekretu", a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne

7. 12. 2016, č. j. -230, ve výroku, jímž byla zamítnuta "žaloba na určení, že odvolací dekret burzovního komisaře ze dne 10. 10. 2012 je neúčinný", a věc byla v uvedeném rozsahu vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.

2. Stěžovatel nežádá zrušení výrokové části napadeného rozsudku, s níž se ztotožňuje; ústavní stížností je navrhováno, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost odůvodnění napadeného rozsudku, a poté zrušil nesprávný právní názor Nejvyššího soudu, kterým závazně uložil soudu prvního stupně zastavit řízení a vyslovit příslušnost správních soudů.

3. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

4. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost je založena na principu její subsidiarity k jiným zákonným procesním prostředkům [srov. usnesení ze dne 28. 4. 2004

sp. zn.

(U 25/33 SbNU 475)]. K jejímu věcnému posouzení proto může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel tyto prostředky k ochraně svých práv efektivně vyčerpal.

5. Ústavní soud je v rámci řízení o ústavní stížnosti oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích "konečných". Jako nepřípustné proto opakovaně odmítá ústavní stížnosti proti, byť i pravomocným rozhodnutím soudů, jimiž však věc nebyla ukončena, nýbrž vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení [srov. například usnesení ze dne 30. 3. 2006

sp. zn.

(U 4/40 SbNU 781)].

6. Závěr o nepřípustnosti ústavní stížnosti se dle ustálené judikatury Ústavního soudu uplatní i tehdy, je-li soud, který má ve věci opětovně rozhodnout, vázán právním názorem vysloveným v napadeném kasačním rozhodnutí, neboť tato okolnost nezakládá uzavřenost identifikovaného stadia řízení a nepředstavuje překážku k ústavněprávní oponentuře proti skutečně konečnému rozhodnutí o věci (srov. usnesení ze dne 16. 2. 2011

sp. zn.

, usnesení ze dne 26. 6. 2018

sp. zn.

a mnoho dalších).

7. V předložené věci stěžovatel napadl ústavní stížností kasační rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým byla věc vrácena obvodnímu soudu k dalšímu řízení. Přestože obvodní soud byl zavázán právním názorem vyslovit příslušnost správních soudů a řízení zastavit, stěžovatel bude mít dále příležitost uplatnit své námitky v navazujícím řízení před správními soudy, případně v řízení před zvláštním senátem, který je podle , o rozhodování některých kompetenčních sporů, příslušný rozhodnout případný kompetenční spor mezi civilní a správní větví obecného soudnictví. Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny zákonné procesní prostředky ochrany práva podle .

8. Ústavní stížnost nadto směřuje pouze proti důvodům napadeného rozhodnutí. Taková procesní obrana účastníka řízení není přípustná ani podle podústavního práva v řízení před obecnými soudy [ ; ; ], natož v řízení o ústavní stížnosti před Ústavním soudem; úprava se zde užije přiměřeně ( ).

9. Ve věci stěžovatele nejsou naplněny ani podmínky , podle kterého Ústavní soud přijetí stížnosti neodmítne, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, nebo pokud v řízení o podaném opravném prostředku podle dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná nebo neodvratitelná újma.

10. Poté, co bude věc stěžovatele definitivně projednána před obecnými soudy (ať už ve větvi civilního či správního soudnictví) nebo vyřešen případný kompetenční spor v řízení před zvláštním senátem podle výše citovaného zákona, nebrání stěžovateli nic v podání nové ústavní stížnosti, nebude-li s výsledkem souhlasit a bude-li pociťovat újmu na svých základních právech a svobodách v důsledku pochybení obecných soudů, které by mohlo mít vliv na výsledek řízení.

11. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení . O návrhu na odklad vykonatelnosti Ústavní soud samostatně nerozhodoval, a to s ohledem na dobu uplynuvší mezi podáním ústavní stížnosti a jejím vyřízením; tento návrh pak sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. října 2019

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj