Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2723/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky, společnosti GODS PROPERTY, SE, se sídlem v Praze, Za Karlínským přístavem 683/4, zastoupené JUDr. Františkem Divíškem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. června 2019 č.j. -85 a proti výroku III. rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 27. února 2019 č.j. -65, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala s odkazem na údajné porušení d zrušení výše uvedeného usnesení Krajského soudu v Praze a výroku III. rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře. Tímto výrokem bylo v případě žaloby o určení neplatnosti kupní smlouvy a určení výlučného vlastnictví nemovitých věcí - obce Horušice jako žalobkyně proti žalované stěžovatelce rozhodnuto o tom, že stěžovatelka je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 20 580,50 Kč. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 4. června 2019 č. j. -85 byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a stěžovatelce byla stanovena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 2 239 Kč.

2. Stěžovatelka v ústavní stížnosti především uvedla, že ve sporu o neplatnost kupní smlouvy o převodu nemovitostí, které chtěla koupit od obce Horušice, tuto neplatnost uznala, jelikož ji řádně neschválilo zastupitelstvo žalobce. Současně však žádala, aby soud o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož to byla obec Horušice, která také pochybila při uzavírání smlouvy a podala žalobu, aniž by prý stěžovatelce umožnila věc posoudit či jí poskytnout součinnost s přepisem vlastnického práva.

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Je zřejmé, že směřuje proti rozhodnutí o částce, kterou je z hlediska judikatury Ústavního soudu možno označit za bagatelní. Ústavní soud opakovaně ve své rozhodovací praxi (např. rozhodnutí ve věcech

sp. zn.

,

,

,

,

,

aj.) dal najevo, že v takových případech - s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí, za něž, jak plyne z dále uvedeného, napadená rozhodnutí považovat nelze - je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Jak již Ústavní soud mnohokráte podotkl, v případě těchto bagatelních částek je totiž evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu právům v řízeních, která jsou svou povahou skutečně věcně složitými a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatelky. Vylučuje-li u bagatelních věcí přezkum rozhodnutí vydaných v první instanci, a toto není - v obecné rovině - v rozporu s d, bylo by nesmyslné připustit, aby jejich přezkum byl automaticky posunut do roviny soudnictví ústavního. Opodstatněnost ústavní stížnosti v takové věci přichází v úvahu jen v případech zcela extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální. Jak již Ústavní soud uvedl ve svém nálezu

sp. zn.

ze dne 19. 11. 2013, důvodem zde je zejména nežádoucí a nejednotné rozhodování obecných soudů ve skutkově i právně obdobných sporech určitého typu, které však nemůže být založeno ojedinělostmi v rozhodovací praxi jednoho soudu.

4. Dále nutno konstatovat, že Ústavní soud není další instancí v soustavě obecných soudů a důvody, které stěžovatelka ve své argumentaci uvádí, jsou z oblasti práva podústavního. Odvolací soud v napadeném rozhodnutí dostatečně odůvodnil, proč přiznal náhradu nákladů řízení žalobkyni. Obecný odkaz stěžovatelky na d také nepřesvědčil Ústavní soud, že došlo k jeho porušení.

5.Ústavní stížnost tedy byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. září 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu