Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1888/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky J. D., zastoupené Mgr. Marií Plíškovou, advokátkou, sídlem Belgická 276/20, Praha 2 - Vinohrady, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. března 2019 č. j. -51, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníka řízení, a Oborové zdravotní pojišťovny zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, sídlem Roškotova 1225/1, Praha 4 - Braník, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na bezplatnou zdravotní péči zaručené v větě druhé d (dále jen " ").

2. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 12. 3. 2019 č. j. -51 zamítl žalobu, jíž se stěžovatelka (žalobkyně) domáhala po vedlejší účastnici řízení (žalované) zaplacení částky ve výši 8 044 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody. Stěžovatelka je pojištěncem vedlejší účastnice řízení a podstoupila ambulantní operaci katarakty, při které jí byla implantována nadstandardní torická intraokulární čočka. Za uvedenou operaci stěžovatelka zaplatila částku 15 000 Kč, kterou tvořila cena samotné torické čočky (9 500 Kč) a cena za provedený výkon (5 500 Kč). Stěžovatelka požadovala po vedlejší účastnici řízení, aby zdravotnickému zařízení, u něhož byla provedena operace, za ni uhradila provedený výkon, který vyčíslila částkou 8 044 Kč s tím, že tato částka je vedlejší účastnicí řízení běžně hrazena zdravotnickým zařízením. Obvodní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že nebyly naplněny základní předpoklady odpovědnosti vedlejší účastnice řízení za škodu. Požadovaná částka nepředstavovala žádnou škodu, která by stěžovatelce vznikla a vedlejší účastnice řízení se nedopustila ani žádného protiprávního jednání, a proto byla žaloba zamítnuta. Nad rámec uvedeného obvodní soud doplnil, že v řízení o náhradu škody nemůže soud vyřešit problém zákonné úpravy, která nepřipouští nadstandardní výkony hrazené v systému veřejného zdravotního pojištění.

II.

Argumentace stěžovatelky

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení svého shora uvedeného ústavně zaručeného práva. Přestože jde o bagatelní věc, domnívá se, že toto rozhodnutí přesahuje její vlastní zájmy. Vyjadřuje přesvědčení, že je jako pacientka nepřiměřeně sankcionována za volbu jiného (než zdravotní pojišťovnou schváleného) materiálu, a to s odkazem na , o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Poukazuje na to, že jí nebylo umožněno oddělit od úhrady výkonu zdravotnický materiál, takže musela uhradit jak operaci, tak zdravotnický materiál. Podle názoru stěžovatelky musí i na vztahy vzniklé z veřejného zdravotního pojištění dopadat obecné ústavní principy. Obvodní soud nekriticky přebral názor vedlejší účastnice řízení, že není možné oddělit konkrétní zdravotnický materiál a samotný výkon (práci), což stěžovatelka dále podrobněji rozebírá. V této souvislosti poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2013

sp. zn.

(N 111/69 SbNU 765; č. 238/2013 Sb.). Podle názoru stěžovatelky je v rozporu s jejím právem na bezplatnou zdravotní péči na základě veřejného pojištění vycházejícím z věty druhé y, aby si musela sama hradit celou operaci. Jednání vedlejší účastnice řízení, která jí úhradu za provedený výkon neproplatila, považuje za jednání rozporné s dobrými mravy.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Ústavní stížnost je rovněž přípustná ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů [ y (dále jen " ")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

6. Dále Ústavní soud podotýká, že peněžité plnění, o němž bylo rozhodnuto napadeným rozsudkem (předmětem sporu je částka ve výši 8 044 Kč s příslušenstvím), lze považovat za bagatelní. Podle dosavadní praxe Ústavního soudu v případech bagatelních věcí, mezi něž se řadí věci, u nichž procesní úprava nepřipouští jak odvolání [ , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")], tak i dovolání [ ], je v podstatě s výjimkou extrémních rozhodnutí obecného soudu ústavní stížnost vyloučena [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 4. 2002

sp. zn.

, ze dne 30. 8. 2001

sp. zn.

, ze dne 25. 8. 2004

sp. zn.

(U 43/34 SbNU 421) a ze dne 27. 3. 2017

sp. zn.

(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) ].

7. Stěžovatelka tak musí tvrdit existenci ústavněprávně relevantní újmy, jež rozhodnutím obecného soudu v její právní sféře nastala (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2014

sp. zn.

). To se však stěžovatelce nepodařilo. Stěžovatelka v ústavní stížnosti netvrdila žádnou zásadní újmu v její osobní sféře; napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející nepředstavuje podle Ústavního soudu ani extrémní vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení nezbytné.

8. Jakkoliv Ústavní soud chápe pohnutky stěžovatelky k podání ústavní stížnosti, řízení o náhradu škody způsobené podle názoru stěžovatelky tím, že musela hradit nadstandardní lékařský výkon, resp. musela se finančně podílet na výkonu, který byl spojen s aplikací nadstandardního zdravotnického materiálu, skutečně není tím řízením, jak přiléhavě poznamenal obvodní soud, které by mohlo vyřešit stěžovatelkou nastolený problém úhrad zdravotní péče, jež není podle podmínek stanovených zákonem ( věta druhá in fine y) hrazena na základě veřejného pojištění.

9. Pro posouzení věci je podstatné, že obvodní soud v řízení o náhradu škody neshledal splnění předpokladů pro vznik odpovědnosti za škodu, když jednak stěžovatelce žádná škoda nevznikla, jednak nedošlo ani k žádnému protiprávnímu jednání na straně vedlejší účastnice řízení. V tomto směru se obvodní soud dostatečně vypořádal s argumentací stěžovatelky a své rozhodnutí rovněž náležitě odůvodnil.

10. Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, byla její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. srpna 2019

Josef Fiala v. r.

předseda senátu