Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1992/19

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky Sima Shishe Hamedan Co, sídlem Buali Industrial City 2 avn. str. 22, Hamedan, Írán, zastoupené Mgr. Viktorem Klímou, advokátem, sídlem Melantrichova 477/20, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. března 2019 č. j. -462, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti REGENT GLASS, s. r. o., sídlem Trocnovské náměstí 124, Třeboň, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení s tvrzením, že jím bylo porušeno právo na soudní ochranu podle d (dále jen " "), resp. právo na spravedlivý proces podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a právo na účinné opravné prostředky podle Úmluvy a rovněž byla porušena zásada rovnosti stran zakotvená v y.

2. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 28. 3. 2019 č. j. -462 zrušil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále jen "okresní soud") ze dne 16. 11. 2018 č. j. -377 ve výroku II., jímž byla vedlejší účastnici řízení (žalované) uložena povinnost zaplatit stěžovatelce (žalobkyni) částku ve výši 49 875 EUR s příslušenstvím a ve výroku III., jímž byla vedlejší účastnici řízení uložena povinnost nahradit stěžovatelce náklady řízení ve výši 696 599 Kč, a v tomto rozsahu vrátil věc okresnímu soudu k dalšímu řízení.

3. Proti kasačnímu rozhodnutí krajského soudu brojí stěžovatelka ústavní stížností, přičemž vyslovuje přesvědčení, že i s ohledem na mezinárodní prvek, hrozící mezinárodní ostudu a zásadní zásah do jejích základních práv, lze ústavní stížnost podat, přestože řízení ve věci samé nebylo dosud skončeno. Poukazuje přitom na usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2014

sp. zn.

(všechna zde citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), v něž je uvedeno, že ve výjimečných případech lze napadnout i pravomocné rozhodnutí, které toliko uzavírá určitou část řízení nebo které řeší jistou procesní otázku, ačkoli řízení ve věci samé ještě neskončilo.

4. Soudce zpravodaj, ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti ústavní stížnosti vyžadované , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), což mj. v sobě zahrnuje i posouzení, zda podání splňuje též podmínku přípustnosti podle . V daném případě shledal, že tomu tak není.

5. Ústavní soud setrvale judikuje, že ústavní stížností lze napadat především konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, neboť ústavní soudnictví je vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem [srov. nález ze dne 30. 11. 1995

sp. zn.

(N 78/4 SbNU 243); všechna zde citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Ústavní stížnost je tak vůči ostatním prostředkům sloužícím k ochraně práv ve vztahu subsidiarity. Je tomu tak proto, že ochrana ústavnosti není a z povahy věci ani nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, ale je, v souladu s y (dále jen " "), úkolem všech orgánů veřejné moci, v tomto smyslu zejména obecných soudů; Ústavní soud tak představuje institucionální mechanismus, nastupující teprve vpřípadě selhání všech ostatních procesních nástrojů.

6. Ústavní soud proto až na naprosté výjimky (tu však stávající věc rozhodně nepředstavuje), v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, do neskončených řízení nevstupuje a jako nepřípustné odmítá ústavní stížnosti mířící proti kasačním rozhodnutím soudů vyšších instancí, kterými nebyla věc skončena, nýbrž pouze vrácena soudu nižší instance či jinému orgánu k dalšímu řízení [srov. nález ze dne 4. 3. 2004

sp. zn.

(N 34/32 SbNU 321), usnesení ze dne 30. 3. 2006

sp. zn.

(U 4/40 SbNU 781), usnesení ze dne 20. 8. 2008

sp. zn.

, usnesení ze dne 4. 1. 2011

sp. zn.

, usnesení ze dne 16. 2. 2011

sp. zn.

a další]. Závěr o nepřípustnosti ústavní stížnosti se přitom podle ustálené judikatury Ústavního soudu uplatní i tehdy, jestliže je orgán, který má ve věci opětovně rozhodnout, vázán právním názorem vysloveným v napadeném rozhodnutí, neboť okolnost, že soud nižší instance je vázán právním názorem kasačního soudu, nezakládá ani "uzavřenost" předmětem identifikovaného stadia řízení, ani se tím neklade překážka k ústavněprávní oponentuře proti "skutečně" konečnému rozhodnutí o věci (srov. usnesení ze dne 16. 2. 2011

sp. zn.

).

7. Podanou ústavní stížností stěžovatelka brojí proti usnesení krajského soudu, kterým byl na základě odvolání vedlejší účastnice řízení zrušen předchozí rozsudek okresního soudu, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

8. S ohledem na to, že věc byla vrácena okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, nejde o konečné rozhodnutí ve věci samé, ale o rozhodnutí, jímž se navrací věc do soudního rozhodovacího procesu, ve kterém může stěžovatelka uplatňovat všechna svá práva. Již proto nelze považovat napadené rozhodnutí krajského soudu za rozhodnutí [podle písm. d) y], jež by bylo způsobilé samo o sobě zasáhnout do základních práv a svobod stěžovatele, a jako nezpůsobilý předmět ústavně právního přezkumu zakládá nepřípustnost ústavní stížnosti podle [srov. nálezy ze dne 4. 3. 2004

sp. zn.

(N 34/32 SbNU 321), či ze dne 4. 4. 2005

sp. zn.

(N 72/37 SbNU 23, 31) a další].

9. Vzhledem na výše uvedenému soudci zpravodaji nezbylo než ústavní stížnost podle mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako nepřípustnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 12. srpna 2019

Jiří Zemánek v. r.

soudce zpravodaj