Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2393/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Povodí Moravy, s. p., sídlem v Brně, Dřevařská 932/11, zastoupené Mgr. Michalem Mazlem, advokátem se sídlem v Praze, Vinohradská 938/37, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. -1916 ze dne 2. května 2017, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení

1. Stěžovatelka se podanou ústavní stížností domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Brně, Namítá, že napadeným usnesením krajského soudu bylo zasaženo do jejího práva na soudní ochranu podle d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ústavně zaručeného práva stěžovatelky vlastnit majetek podle y a rovněž došlo i k porušení y, neboť napadené usnesení představuje zjevnou nespravedlnost na úkor subjektu poškozeného trestním činem.

2. V trestním řízení vedeném proti L. J. stěžovatelka vystupovala jako poškozená. Městský soud v Brně jí usnesením ze dne 24. 2. 2017 přiznal náhradu nákladů řízení, které požadovala v souvislosti s přibráním zmocněnce k uplatnění jejího nároku na náhradu škody.

3. Krajský soud v Brně však poté v záhlaví specifikovaným rozhodnutím vyhověl stížnosti odsouzeného L. J., zrušil usnesení Městského soudu v Brně a rozhodl tak, že nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 506 790,80 Kč stěžovatelce nepřiznal. Podstatou právního názoru krajského soudu byla skutečnost, že stěžovatelka (jakožto státní podnik) musí náklady spojené s tím, že část právní agendy přenesla na cizí subjekt (advokáta), nést sama za situace, kdy prokazatelně disponuje právním oddělením.

II. Argumentace v ústavní stížnosti

4. Stěžovatelka má za to, že obecný soud v řízení nepostupoval tak, aby šetřil její základní práva. Právní odbor státního podniku nedisponuje odborníky v oblasti trestního práva. Soud bez dostatečného odůvodnění dospěl k závěru, že stejnou procesní aktivitu mohli vyvinout zaměstnanci stěžovatelky jakožto státního podniku. Poškozený přitom svou aktivitou může kvalifikovaně přispět ke zjištění viny. Soud pak v napadeném usnesení tyto skutečnosti opomenul.

5. Z dikce § 50 odst. 1 trestního řádu plyne, že se poškozený může dát zastupovat, nikoliv, že svá práva poškozeného musí hájit sám. Napadené usnesení rovněž nezohledňuje, že v trestním řízení byla vyslechnuta i sama zaměstnankyně právního oddělení. Soudem citovaná judikatura je na případ stěžovatelky nepřiléhavá, stěžovatelka jako podnikatelka mohla zajistit svou činnost jí zvoleným způsobem.

III. Hodnocení Ústavního soudu

6. K projednání ústavní stížnosti je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný. Včas podaná ústavní stížnost je procesně bezvadná a byla podána oprávněnou osobou, která je řádně zastoupena.

7. Podle , o Ústavním soudu senát návrh usnesením odmítne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

8. Dle rozhodl Ústavní soud ve věci bez konání ústního jednání, neboť od něj nebylo možno očekávat další objasnění věci.

9. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadeným rozhodnutím a po prostudování soudního spisu dospěl k závěru, že se jedná o stížnost zjevně neopodstatněnou.

10. Krajský soud ve svém rozhodnutí stěžovatelce osvětlil, že za situace, kdy zájmy státu hájí příslušné organizační složky, které stát finančně i personálně zajišťuje prostředky ze státního rozpočtu, sice je možné, aby byl výkon jejich práv a povinností přenesen na soukromé subjekty, současně však není důvod, aby jim byly náklady spojené s přenesením výkonu těchto práv uznány jakožto účelně vynaložené.

11. Soud se rovněž vypořádal s tím, že se dle tvrzení stěžovatelky nejednalo o běžnou agendu státního podniku. V této souvislosti dospěl k závěru, že otázky rozhodné pro stěžovatelku se nijak výrazně - z hlediska intelektuální náročnosti - nevymykaly požadavkům kladeným na profesní erudovanost praktikujícího právníka.

12. K účelnosti nákladů soud uvedl rovněž skutečnost, že si stěžovatelka se sídlem v Brně zvolila k zastupování advokáta se sídlem v Praze, přičemž následně chtěla uplatnit rovněž náklady sestávající z cestovného (spojené s účastmi před soudem a nahlížením do spisu).

13. Na shora uvedených závěrech krajského soudu Ústavní soud neshledal pochybení, jeho závěry byly v daném případě dostatečně zdůvodněné a racionální. Ústavní soud připomíná, že podle , o státním podniku, je podnik státní organizací a právnickou osobou, jejímž prostřednictvím vykonává stát svá vlastnická práva. Podnik provozuje svým jménem a na vlastní odpovědnost podnikatelskou činnost za účelem plnění významných strategických, hospodářských, společenských, bezpečnostních nebo dalších zájmů státu.

14. Soud v napadeném usnesení odkázal na konstantní judikaturu Ústavního soudu [nález

sp. zn.

ze dne 9. 10. 2008 (N 167/51 SbNU 65), nález

sp. zn.

ze dne 17. 8. 2009 (N 186/54 SbNU 303), nález

sp. zn.

ze dne 24. 11. 2009 (N 243/55 SbNU 349) a nález

sp. zn.

ze dne 2. 3. 2010 (N 38/56 SbNU 449)], od níž se tento soud v nyní projednávaném případě nemá důvod odchylovat.

15. Samotná skutečnost, že soud napadeným usnesením stěžovatelce nevyhověl, nelze považovat za porušení ústavně zaručených práv a svobod [usnesení

sp. zn.

ze dne 27. 10. 1994 (U 18/2 SbNU 241)].

16. Ústavní soud tak s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že ústavní stížností napadeným rozhodnutím krajského soudu nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky garantovaných y, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ani ústavně zaručeného práva stěžovatelky vlastnit majetek podle y nebo y.

17. Podaná ústavní stížnost proto byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. srpna 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu