Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1237/19

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele J. S., zastoupeného Mgr. Anetou Eclerovou, advokátkou, sídlem nám. Míru 1, Nový Bor, proti jiným zásahům orgánu veřejné moci spočívajícím v postupech Okresního soudu v České Lípě v řízení vedeném pod sp. zn. , za účasti Okresního soudu v České Lípě, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a podstata stěžovatelem dovozovaných zásahů

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatel brojí proti postupům Okresního soudu v České Lípě (dále jen " ") v trestním řízení vedeném pod sp. zn. v návaznosti na obžalobu státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v České Lípě podanou dne 30. 10. 2018 proti němu pro přečin podvodu podle , 3 , , ve znění pozdějších předpisů, a domáhá se, aby Ústavní soud rozhodl tak, že: 1) postupem okresního soudu spočívajícím ve vydání příkazu (dle stěžovatele "pokynu") k jeho předvedení k hlavnímu líčení dne 3. 4. 2019 došlo k porušení jeho základních práv na osobní svobodu podle a d (dále jen " ") a na osobní svobodu a bezpečnost podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a 2) postupem okresního soudu spočívajícím v nečinnosti - nepostoupení jeho návrhu (dle stěžovatele "žádosti") na odnětí věci a její přikázání ve Žďáře nad Sázavou ze dne 17. 12. 2018 bez zbytečného odkladu bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle y a právo na spravedlivý proces podle Úmluvy.

II.

Argumentace stěžovatele

2. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že jej předvolal k hlavnímu líčení na dny 3. 4. 2019 a 9. 5. 2019. Předvolání stěžovatel řádně převzal prostřednictvím datové schránky a s "vždy dostatečně komunikoval". Dne 26. 3. 2019 stěžovatel požádal o odročení hlavního líčení, a to jednak ze zdravotních důvodů (doložených lékařskými zprávami), jednak proto, že dosud nebylo rozhodnuto o jeho návrhu o odnětí věci a jejímu přikázání ve Žďáře nad Sázavou podaném již dne 17. 12. 2018, přičemž tento návrh nepostoupil Nejvyššímu soudu ani "ke dni, kdy bylo konáno hlavní líčení". Tento postup stěžovatel "vidí minimálně jako nehospodárný". Stěžovatel ve své žádosti o odročení hlavního líčení dal najevo, že v případě jejího zamítnutí se k nařízenému hlavnímu líčení osobně dostaví. Přesto vydal příkaz k jeho předvedení, na jehož podkladě se příslušníci Policie České republiky dne 2. 4. 2019 opakovaně dostavili do místa jeho bydliště a totéž učinili dne 3. 4. 2019; poté, co jim stěžovatel sdělil, že se k hlavnímu líčení dobrovolně dostaví, a "vydal se na cestu" svým automobilem, byl sledován neoznačeným policejním vozidlem "až do obce Š.". O obsahu příkazu k předvedení se stěžovatel dozvěděl až prostřednictvím své obhájkyně, která nahlížela do spisu dne 5. 4. 2019. Policejní orgán mu nezpřístupnil jakoukoli písemnost, na jejímž podkladě se uskutečnily zmiňované úkony v místě jeho bydliště. Posléze stěžovatel svoji ústavní stížnost doplnil o sdělení policejního prezidenta ze dne 27. 5. 2019, z něhož se podává, na jakém právním základě policejní orgány zpracovávají jeho osobní údaje.

III.

Procesní předpoklady projednání návrhu

3. Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené .

4. Posouzení procesních předpokladů projednání ústavní stížnosti je třeba rozdělit do dvou částí, nejprve je nutné zabývat se námitkami týkajícími se příkazu k předvedení stěžovatele a následuje hodnocení výhrad ohledně návrhu na odnětí a přikázání věci a údajné přítomnosti souvisejících průtahů.

5. K výhradám stran příkazu k předvedení stěžovatele se patří předeslat a zdůraznit, že stěžovatel svou ústavní stížností brojí proti (údajnému) již netrvajícímu zásahu. Z konstantní praxe Ústavního soudu vyplývá, že ústavní stížnost může být úspěšně vznesena proti aktuálnímu a trvajícímu zásahu veřejné moci; pouze ve výjimečných případech lze ústavní stížností napadnout i již neaktuální zásah, a to v případě, že by rozhodnutí Ústavního soudu mělo konkrétní právní následky, např. v řízení o odpovědnosti státu za škodu nebo v případě nebezpečí opakování tohoto zásahu [srov. nález ze dne 15. 7. 2004

sp. zn.

(N 100/34 SbNU 61) nebo nález ze dne 7. 4. 2010

sp. zn.

(N 75/57 SbNU 23) a usnesení ze dne 17. 10. 2017

sp. zn.

, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. I v případě, že by Ústavní soud byl k projednání ústavní stížnosti příslušný, vyslovení neústavnosti již netrvajícího zásahu by muselo být odůvodněno velmi zásadními a výjimečnými okolnostmi. Tyto kvalifikované skutečnosti však ze stěžovatelových tvrzení nevyplývají. Sám ostatně uvádí, že se k hlavnímu líčení dostavil dobrovolně, takže jím zpochybňovaný příkaz nemohl mít jiné praktické dopady než jím namítané, tedy že jej v místě bydliště opakovaně kontaktovali příslušníci Policie České republiky a - jak rovněž tvrdí - po určitý úsek cesty k byl jejich vozidlem "doprovázen", což k posunutí jeho argumentace do ústavněprávní roviny očividně nepostačuje.

6. Není a nemůže být posláním Ústavního soudu, aby zasahoval do pravomoci orgánů činných v trestním řízení a aby vykonával "všeobecný dozor" nad jejich jednotlivými dílčími úkony. K namítaným zásahům do ústavních práv stěžovatele mělo údajně dojít v probíhajícím trestním řízení a stěžovatel toliko předjímá jeho nepříznivý výsledek, založený na nerespektování ústavněprávních norem.

7. Uvedenému odpovídají procesní důsledky podle (srov. kupř. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2019

sp. zn.

).

8. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že stěžovatel petit ústavní stížnosti nepřizpůsobil své kritice postupů policejního orgánu.

9. Ke druhé části námitek Ústavní soud připomíná, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Princip subsidiarity se po procedurální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat.

10. Ústavní soud konstatuje, že průtahy v řízení před obecnými soudy i jinými státními orgány lze z pohledu kvalifikovat toliko jako jiný zásah orgánu veřejné moci. Takovýto jiný zásah může Ústavní soud v mezích svých pravomocí dle toliko příslušnému orgánu veřejné moci zakázat či mu nařídit, aby obnovil stav před porušením, což v době, kdy již takový zásah netrvá, není možné.

11. Procesním prostředkem k ochraně práva narušeného nepřiměřenou délkou již skončeného soudního řízení je od nabytí účinnosti , kterým byl novelizován , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), uplatnění nároku na náhradu škody či poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v rámci předběžného projednání, respektive žaloba v případě neposkytnutí požadované náhrady ve lhůtě šesti měsíců, jakož i všechny procesní prostředky uplatnitelné v takovou žalobou zahájeném občanskoprávním řízení [srov. např. nález ze dne 23. 8. 2012

sp. zn.

(N 143/66 SbNU 183) nebo usnesení ze dne 6. 11. 2014

sp. zn.

]. Tuto námitku naopak nelze uplatňovat v ústavní stížnosti proti rozhodnutím vydaným v řízení, ve kterém mělo k předmětným průtahům dojít [srov. nález ze dne 7. 8. 2007

sp. zn.

(N 122/46 SbNU 151)]. Ústavní soud totiž s ohledem na zásadu subsidiarity není oprávněn neodůvodněné průtahy již skončeného řízení zjišťovat, neboť to přísluší jiným orgánům veřejné moci a mohl by tím prejudikovat výsledek případného soudního sporu (obdobně usnesení ze dne 23. 7. 2012

sp. zn.

a usnesení ze dne 26. 6. 2014

sp. zn.

).

12. Nejvyšší soud usnesením ze dne 22. 5. 2019 sp. zn. rozhodl o návrhu stěžovatele na odnětí a přikázání věci tak, že podle § 25 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů, se věc neodnímá. Rozhodování o předmětném stěžovatelově návrhu je tudíž skončené, v důsledku čehož je pojmově vyloučeno, aby jím tvrzené průtahy nadále trvaly; přestože samotné trestní řízení skončené prozatím není, výše citované závěry se ve stěžovatelově věci uplatní obdobně.

13. Dlužno zmínit, že Nejvyšší soud konstatoval, že způsob argumentace stěžovatele v uvedených trestních věcech (u Nejvyššího soudu vedených pod sp. zn. , ) spíše vypovídá o jeho neochotě dostavit se k příslušnému soudu z důvodu nutnosti cestovat, hradit si s tím spojené náklady a o jeho snaze dosáhnout projednání jeho trestních věcí v blízkosti jeho bydliště. Stěžovatel se k těmto závěrům nevyjádřil a ústavní stížnost v návaznosti na uvedené usnesení Nejvyššího soudu nedoplnil.

14. Podle soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li zákon jinak. Za takovou je tedy třeba považovat část ústavní stížnosti, jež je vymezená námitkami týkajícími se průtahů při postoupení návrhu na odnětí a přikázání věci či nepřiměřené celkové délky rozhodování o tomto návrhu.

15. Stěžovateli lze připomenout i prostředky ochrany pořadem práva podle , , ve znění pozdějších předpisů, jelikož má jako každý, jehož osobnost byla (jak tvrdí) dotčena, právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek ( , ).

16. Sám stěžovatel neodkazuje relevantně ani na , přičemž o situaci, kdy "stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele", v případě nyní posuzovaného podání zjevně nejde.

17. Ústavní soud proto, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel, vzhledem k zásadě minimalizace jeho zásahů do rozhodovací činnosti soudů, plynoucí z a z a y, předložený návrh odmítnout zčásti pro nepříslušnost podle a dílem jako nepřípustný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. srpna 2019

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj