Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 177/19

Nález

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Zdeňka Pokorného, advokáta, sídlem Anenská 8/8, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. prosince 2018 č. j. -54 a s ní spojeném návrhu na zrušení čl. V bodů 6 a 13 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

I. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 5. prosince 2018 č. j. -54 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu a vlastnické právo podle a d. II. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. prosince 2018 č. j. -54 se ruší. III. Návrh na zrušení čl. V bodů 6 a 13 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se odmítá.

Odůvodnění

I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro porušení y, , a d (dále jen " "), jakož i Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a Dodatkového protokolu k Úmluvě.

2. S ústavní stížností stěžovatel spojil podle návrh, aby Ústavní soud zrušil body 6 a 13 v čl. V , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, (dále jen " ").

3. Z ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí se podává, že usnesením Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 5. 12. 2018 č. j. -54 byl v řízení o zaplacení 78 164 Kč s příslušenstvím [podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád)] zamítnut návrh stěžovatele jako žalobce na vrácení soudního poplatku z odvolání. Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že při jednání dne 5. 12. 2018 stěžovatel podal návrh na vrácení zaplaceného soudního poplatku z odvolání ve výši 2 000 Kč s tím, že tento poplatek zaplatil neoprávněně. Krajský soud jako soud poplatkový a příslušný k rozhodnutí o vrácení poplatku podle a zákona České národní rady č. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " ") [neboť poplatek z odvolání sám vyměřil] dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro vrácení poplatku, neboť odvolání v dané věci bylo podáno po účinnosti novely zákona o soudních poplatcích - , kterým byla do sazebníku soudních poplatků vložena nová položka 8a, dle které se za návrh na zahájení řízení o náhradě škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem vybere soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Krajský soud dále uvedl, že pojem "návrh na zahájení řízení" je třeba z pohledu zákona o soudních poplatcích vykládat tak, že za řízení je považováno jak řízení o žalobě, tak řízení o odvolání či dovolání (viz zákona o soudních poplatcích). Odvolací řízení bylo zahájeno po účinnosti , tj. po 30. 9. 2017, a proto byl poplatek již podle novelizovaného znění zákona o soudních poplatcích vyměřen správně.

II. Argumentace stěžovatele

4. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že krajský soud se dopustil nepřípustné svévole, protože použil zákonnou úpravu způsobem extrémně rozporným s jejím obsahem. Stěžovatel uvádí, že krajský soud mu určil povinnost zaplatit soudní poplatek, přestože tato povinnost není v zákoně stanovena.

5. Stěžovatel uvádí, že napadenými ustanoveními došlo ke zrušení osvobození řízení ve věcech náhrady škody vůči státu od placení soudních poplatků. Poukazuje na to, že v jeho věci došlo k zahájení řízení přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a krajský soud měl proto použít ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti a proto měl být stěžovatel osvobozen od povinnosti platit soudní poplatek. Stěžovatel se domnívá, že výklad zákona a jeho přechodných ustanovení byl krajským soudem proveden nesprávně a byl nedostatečně odůvodněn.

6. Stěžovatel dále uvádí, že použitím čl. V bodů 6 a 13 nastala skutečnost, která je předmětem této ústavní stížnosti, přičemž stěžovatel má za to, že uvedené body jsou v rozporu s ústavním pořádkem. Proto podává dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " ") spolu s ústavní stížností návrh na zrušení uvedených ustanovení Stěžovatel poukazuje na to, že "namísto toho, aby byla přijímána opatření vedoucí k aktivnímu zlepšení fungování soudnictví, v daném případě zejména k jeho efektivnímu zrychlení, ustanovení navrhované ke zrušení je jednostranným, nepatřičným omezením (či minimálně výrazným ztížením) již tak nelehkých možností poškozených stěžovatelů domáhat se odškodnění, které jim zaručuje Listiny".

III. Vyjádření vedlejší účastnice řízení

7. Pro posouzení důvodnosti ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis vedený u krajského soudu pod sp. zn. , jakož i vyjádření tohoto soudu k posuzované věci. Dále si Ústavní soud vyžádal vyjádření vedlejší účastnice řízení.

8. Krajský soud se k ústavní stížnosti ve stanovené lhůtě nevyjádřil.

9. Vedlejší účastnice se ve svém vyjádření, Ústavnímu soudu doručeném dne 9. 7. 2019, nejprve obecně vyjádřila k návrhu a k vývoji napadených ustanovení, poté se zabývala posouzením jejich souladu s ústavním pořádkem a judikaturou Ústavního soudu ve světle argumentů stěžovatele, dále posuzovala předmětnou problematiku pohledem Úmluvy a závěrem shrnula, že zákonem zavedené změny, které zrušují věcné osvobození od soudního poplatku v řízeních ve věcech náhrady škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci a současně za tento druh řízení zavádějí poplatek ve výši 2 000 Kč, jsou v souladu s ústavním pořádkem. Vedlejší účastnice poukázala na to, že smyslem této legislativní změny bylo zamezit podávání zneužívajících žalob, které neúměrně zatěžovaly soudy a ve svém důsledku se negativně projevovaly při ochraně skutečně dotčených osob. Soulad poplatku s ústavním pořádkem dokládá judikatura Ústavního soudu, která omezení práva na přístup k soudu soudním poplatkem připouští, přičemž podmínky a výše soudního poplatku odpovídají sledovaným kritériím. Vedlejší účastnice uvedla, že poplatek je toliko symbolický, tudíž nemůže zasáhnout do podstaty práva na přístup k soudu. Cíl, kterým je zamezení zneužívání odškodňovacích řízení, byl posouzen jako legitimní a přijaté opatření je možné považovat za proporcionální. Poplatek a jeho symbolická výše jsou současně v souladu s dlouhodobou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, která potvrzuje, že soudní poplatky mohou být za vymezených podmínek stanoveny i v kompenzačních řízeních proti státu. Zároveň z rozhodovací praxe uvedeného soudu vyplývá, že zákonodárcem zvolené opatření sledující omezení šikanózních žalob není neobvyklé ani ze srovnávacího hlediska. S ohledem na výše uvedené vedlejší účastnice navrhla, aby Ústavní soud rozhodl, že návrh stěžovatele na zrušení v záhlaví uvedených zákonných ustanovení se odmítá, popř. zamítá.

10. Vyjádření vedlejší účastnice Ústavní soud nezasílal ostatním účastníkům k replice, protože neobsahuje žádné nové, pro posouzení ústavní stížnosti významné skutečnosti.

IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel neměl k dispozici žádný zákonný procesní prostředek k ochraně svého práva.

V. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti

12. Ústavní soud není součástí soustavy soudů ( y) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

13. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí a shledal ústavní stížnost důvodnou.

14. Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití jsou při řešení konkrétního případu v zásadě záležitostí obecných soudů a Ústavní soud, jako soudní orgán ochrany ústavnosti ( y), není možno považovat za "superrevizní" instanci v systému obecného soudnictví, jejímž úkolem je přezkum celkové zákonnosti či věcné správnosti vydaných rozhodnutí. Zásah Ústavního soudu do této činnosti, konkrétně jde-li o výklad a použití běžného zákona, připadá v úvahu, jestliže obecné soudy v daném hodnotícím procesu vycházely ze zásadně nesprávného posouzení dopadu ústavně zaručených práv, jichž se stěžovatel dovolává, na posuzovaný případ, eventuálně kdyby v něm byl obsažen prvek libovůle či dokonce svévole, např. v podobě nerespektování jednoznačné kogentní normy či přepjatého formalismu [srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 1999

sp. zn.

(N 98/15 SbNU 17)].

15. Proces výkladu a použití běžného zákona pak bývá stižen takovouto vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi uznáván, resp. který odpovídá všeobecně přijímanému (doktrinárnímu) chápání dotčených právních institutů [nález Ústavního soudu ze dne 25. 9. 2007

sp. zn.

(N 148/46 SbNU 471)].

16. V ústavní stížnosti stěžovatel nesouhlasí se závěrem krajského soudu o existenci poplatkové povinnosti za odvolání podané v řízení o žalobě proti státu ve věci náhrady škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu či ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem.

17. Ústavní soud předně poukazuje na to, že k této problematice se vyjádřil již v nálezech ze dne 23. 4. 2019

sp. zn.

(N 70/93 SbNU 345) a ze dne 21. 5. 2019

sp. zn.

(N 91/94 SbNU 166).

18. Podle y jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány i osoby, tedy je jimi vázán rovněž Ústavní soud [srov. např. již nález ze dne 12. 6. 1997

sp. zn.

(N 77/8 SbNU 243)].

19. Ve skutkově a právně obdobné věci rozhodl Ústavní soud nejprve nálezem ze dne 23. 4. 2019

sp. zn.

, ve kterém konstatoval, že vybírání soudního poplatku za odvolání podané žalobcem ve věci náhrady škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem podle položky 1 bodu 1 přílohy k zákonu o soudních poplatcích je v rozporu s a 3 a y, jakož i s Úmluvy, a v případech trestního odsouzení též s Protokolu č. 7 k Úmluvě.

20. V naznačené linii rozhodl Ústavní soud později nálezem ze dne 21. 5. 2019

sp. zn.

, ve kterém vyslovil, že ze zákona o soudních poplatcích, v části, která byla novelizována , nelze dovodit oprávnění státu závažně a nadměrně ztěžovat uplatnění práva na přístup k soudu zpoplatněním podání odvolání v řízení o náhradě škody nebo jiné újmy způsobené rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem, neboť v tomto zákoně pro to chybí výslovná úprava vyžadovaná v y (lex scripta et stricta), a dovozování takové povinnosti bez zákonného podkladu je proto v rozporu s principem zákonnosti výkonu státní moci (zákazem svévole) podle y a porušením práva na přístup k soudu podle ve spojení s y. Nelze proto v podmínkách právního státu ( y ve spojení s y) výkladem novelizovaných ustanovení zákona o soudních poplatcích dojít - za předpokladu konzistentního a racionálního jednání zákonodárce - k závěru, že si stát (jako strana sporného řízení) může bez výslovné zákonné úpravy nastavit a vyložit pravidla zpoplatnění odvolání tak, že ztíží napadení rozsudků vydaných v neprospěch žalobce ve věci náhrady škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

21. Třetí senát Ústavního soudu v nyní přezkoumávané věci neshledal důvody pro postup podle (předložení věci plénu Ústavního soudu) a s nosnými důvody uvedených nálezů se ztotožňuje.

22. Ústavní soud poukazuje na to, že žaloby podávané proti státu na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci byly před nabytím účinnosti osvobozeny od soudních poplatků. Novelou zákona o soudních poplatcích provedenou bylo z zákona o soudních poplatcích vypuštěno ustanovení o osvobození od soudních poplatků ve věcech náhrady škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci a sazebník poplatků byl naopak doplněn o položku 8a, která výslovně stanoví, že za návrh na zahájení řízení o náhradě škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem se poplatek určuje paušální částkou ve výši 2 000 Kč. Položka 22 sazebníku poplatků, upravující soudní poplatky za odvolání, nebyla uvedenou novelou nijak dotčena, naopak došlo ke změně položky 23, upravující poplatek za dovolání.

23. V posuzované věci vyšel krajský soud při použití zákona o soudních poplatcích pouze ze záměru zákonodárce zrušit ustanovení § 11 odst. 1 písm. n) o osvobození od poplatku, a aniž je pro to v textu tohoto zákona náležitá opora, rozšiřujícím výkladem položky 8a sazebníku poplatků dovodil povinnost platit poplatek i za odvolání. Ústavně souladným výkladem tohoto zákona lze ovšem i po jeho novelizaci dovodit jen potřebu ochrany ústavně zaručeného práva na přístup k soudu zaručujícího uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem podle y při samotném zahájení řízení (výslovně) a při dovolacím řízení (nepřímý dopad novelizace) [nález

sp. zn.

, bod 22].

24. Uvedeným postupem krajský soud porušil právo stěžovatele na soudní ochranu zaručené v ve spojení s y. Nelze proto v podmínkách právního státu podle y ve spojení s y rozšiřujícím výkladem novelizovaných ustanovení zákona o soudních poplatcích, nebo dokonce pomocí analogie, dojít - za předpokladu konzistentního a racionálního jednání zákonodárce - k závěru, že si stát (jako strana sporného řízení) může bez výslovné úpravy nastavit pravidla zpoplatnění odvolání podaného stěžovatelem tak, že ztíží napadení v jeho neprospěch vydaných rozsudků ve věci náhrady škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Takto vzniklou nejasnost (tzv. pravou mezeru) může odstranit pouze zákonodárce, nikoli však obecný soud postupem znevýhodňujícím odvolatele v uvedeném typu řízení.

25. Krajský soud napadeným usnesením uložil stěžovateli povinnost zaplatit soudní poplatek za odvolání v řízení o náhradě škody nebo jiné újmy způsobené rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem, ačkoli v tomto zákoně pro to chybí výslovná úprava vyžadovaná v y.

26. Spolu s ústavní stížností podal stěžovatel návrh na zrušení bodů 6 a 13 v čl. V Protože krajský soud uložil stěžovateli povinnost zaplatit poplatek za odvolání v řízení o náhradě škody nebo jiné újmy způsobené rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem, ačkoli v tomto zákoně pro to chybí výslovná úprava (položka 8a sazebníku poplatků, zavedená čl. V bodem 13 , byla v posuzované věci použita nesprávně), posoudil Ústavní soud návrh na zrušení napadených zákonných ustanovení jako zjevně neopodstatněný.

27. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud dle ústavní stížnosti vyhověl a napadené usnesení krajského soudu ze dne 5. 12. 2018 č. j. -54 podle téhož zákona zrušil, neboť dospěl k závěru, že postupem krajského soudu při výkladu předmětných ustanovení zákona o soudních poplatcích byl nadměrným zásahem v rozporu s , a s y ztížen přístup stěžovatele k soudu při podání opravného prostředku při domáhání se ústavně zaručeného práva na náhradu škody podle y.

28. Návrh na zrušení čl. V bodů 6 a 13 Ústavní soud podle ve spojení s odmítl.

29. Ústavní soud ve věci rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť od něho nebylo možno očekávat další objasnění věci ( ).