Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2018/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti R & L, s. r. o., sídlem Pellicova 643/25, Brno, zastoupeného JUDr. Evou Poláčkovou, advokátkou, sídlem Starobrněnská 286/13, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2019 č. j. -226, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Karla Fleischera, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení s tvrzením, že jím byla porušena její základní práva, zejména právo na soudní ochranu zaručené v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a v d (dále jen " ").

2. Z předložených podkladů Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka se žalobou podanou u Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") proti vedlejšímu účastníkovi domáhala zaplacení částky 50 026 Kč s příslušenstvím, a to z titulu neplacení nájemného za pronajatý byt. Výrokem I. rozsudku městského soudu ze dne 24. 4. 2013 č. j. -25 byla vedlejšímu účastníkovi uložena povinnost zaplatit stěžovatelce částku 50 026 Kč s poplatkem z prodlení ve výši 0,25 % za každý den prodlení z částky 40 196 Kč od 1. 1. 2011 do zaplacení. Výrokem II. byla zamítnuta žaloba na zaplacení poplatku z prodlení z částky 9 830 Kč. Výrokem III. byla vedlejšímu účastníkovi uložena povinnost nahradit stěžovatelce náklady řízení ve výši 2 000 Kč. K odvolání vedlejšího účastníka proti I. a III. výroku rozsudku městského soudu byl I. výrok rozsudku městského soudu I. výrokem rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 20. 9. 2018 č. j. -149 změněn tak, že žaloba na zaplacení poplatku z prodlení z částky 40 196 Kč se zamítá. V ostatním napadeném rozsahu byl rozsudek městského soudu potvrzen. O nákladech řízení bylo rozhodnuto výrokem II. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

3. Proti rozsudku krajského soudu v rozsahu změny rozsudku městského soudu podala stěžovatelka dovolání. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2019 č. j. -215 byla vyzvána k zaplacení soudního poplatku za dovolání ve výši 14 000 Kč do 15 dnů ode dne doručení usnesení s poučením, že v případě jeho nezaplacení bude dovolací řízení zastaveno. Vzhledem k tomu, že v určené lhůtě nedošlo k zaplacení soudního poplatku, bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2019 č. j. -226 dovolací řízení zastaveno. Nejvyšší soud v odůvodnění uvedl, že vycházel z a 3 a , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a zdůraznil, že poplatek z prodlení je samostatným předmětem řízení a základ soudního poplatku se v tomto případě odvíjí od pětinásobku ceny ročního plnění, v nyní posuzované věci částky 183 394,25 Kč.

II.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti zdůvodňuje nezaplacení soudního poplatku tím, že dovolání směřovalo pouze proti příslušenství, a nikoliv proti rozhodnutí ve věci samé. K tomu dodává, že příslušenství by bylo samostatným předmětem řízení pouze za situace, kdy by jistina byla zaplacena a výše příslušenství se dala vypočítat. K usnesení Nejvyššího soudu dále uvádí, že poplatek z prodlení není plněním na dobu neurčitou, ale naopak jde o procento z částky, odkaz na § 6 odst. 3 zákona o soudních poplatcích proto nepovažuje za případný.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 a ústavní stížnost je přípustná ( a contrario), neboť stěžovatelka nemá k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud po seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a napadeným usnesením dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. Ústavní soud připomíná, že právo na soudní ochranu podle Úmluvy a odst. l y je porušeno, je-li komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. odmítá-li soud jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. zůstává-li v řízení bez zákonného důvodu nečinný. V této souvislosti Ústavní soud dodává, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti ( y). Není tedy součástí soustavy soudů ( y) a nenáleží mu ani výkon dohledu nad jejich rozhodovací činností. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich použití jsou záležitostí obecných soudů [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 9. 1996

sp. zn.

(U 22/6 SbNU 575]. Ústavní soud může do jejich činnosti zasáhnout pouze tehdy, jsou-li právní závěry obecných soudů v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádném možném výkladu odůvodnění nevyplývají, nebo zakládá-li porušení některé z norem podústavního práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy), anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. uplatněním přepjatého formalismu při použití práva), porušení základního práva nebo svobody. To platí i pro náklady řízení, které představují nedílnou součást rozhodovacího procesu. Žádný z uvedených závěrů však v nyní posuzované věci nelze učinit.

8. Předmětem ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s vyměřením soudního poplatku za podané dovolání a následným zastavením dovolacího řízení pro jeho nezaplacení.

9. Podle § 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích platí, že soudní poplatky se vybírají za řízení před soudy České republiky, a to z úkonů uvedených v sazebníku poplatků. Z § 2 odst. 5 zákona o soudních poplatcích dále vyplývá, že poplatníkem poplatku za dovolání je dovolatel. Základem poplatku, jde-li o peněžité plnění na dobu neurčitou, je podle § 6 odst. 3 zákona o soudních poplatcích pětinásobek ceny ročního plnění. Konečně z položky 23 odst. 1 písm. d) sazebníku vyplývá, že za dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, podle předmětu dovolacího řízení v případě peněžitého plnění nad 100 000 Kč, se vybírá poplatek ve výši 14 000 Kč. Z citovaných ustanovení je zřejmé, že určení poplatníka soudního poplatku za dovolání i vyměření jeho výše je předmětem běžného zákona, jehož výklad a použití jsou výlučně svěřeny soudním exekutorům a následně obecným soudům. Ústavní soud není oprávněn do řešení těchto otázek jakkoliv ingerovat, neboť by šlo o nepřípustný zásah do rozhodovací pravomoci ústavně nezávislých soudů. Výjimku by představovalo např. porušení procesních pravidel zakládající porušení práva na soudní ochranu nebo učinění extrémních závěrů, které by zcela vybočovaly z metod právního výkladu, či vůbec nemohly mít oporu ve skutkových zjištěních.

10. Ústavní soud k argumentaci stěžovatelky uvádí, že předmětem dovolacího řízení bylo skutečně pouze příslušenství pohledávky, nicméně i ono, je-li samostatným předmětem řízení, podléhá poplatkové povinnosti. Z pohledu procesního práva jde o meritum neboli o věc samu, a to bez ohledu na hmotněprávní základ. V tomto bodě je z argumentace stěžovatelky zřejmé, že zcela nesprávně zaměňuje pohledávku a její příslušenství jako pojmy hmotného práva s procesním pojmem "věc sama". Nejvyšší soud se naopak držel ustáleného výkladu, prezentovaného např. v usnesení ze dne 10. 5. 2005 sp. zn. , že "věc sama" je tím předmětem, pro nějž se řízení vede, obecně tedy nárok uplatněný žalobou, o němž má být v řízení věcně rozhodnuto. V nyní posuzovaném případě po pravomocném skončení řízení o pohledávce stěžovatelky bez části příslušenství zůstal předmětem dovolacího řízení pouze poplatek z prodlení, který pro výpočet soudního poplatku představoval základ. Jde-li o určení tohoto základu poplatku, ani v tomto bodě nelze v postupu Nejvyššího soudu spatřit jakékoliv pochybení. Není-li zřejmé, kdy dojde k zaplacení uplatněné pohledávky, nelze rovněž dovodit, jaká bude konkrétní výše poplatku z prodlení. Je proto třeba k němu přistoupit jako k plnění na dobu neurčitou a vycházet z pětinásobku ročního plnění. Tomu i odpovídá výpočet provedený Nejvyšším soudem.

11. Na základě uvedeného Ústavní soud konstatuje, že postupem Nejvyššího soudu nedošlo k zásahu do základních práv stěžovatelky, a proto byla její ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. července 2019

Josef Fiala v. r.

předseda senátu