Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1823/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatele Martina Duška, zastoupeného Mgr. Adamem Polánským, advokátem se sídlem v Říčanech, Kamlerova 795, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2019, č. j. -229, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a Blue Style k. s. se sídlem v Praze 1, Jindřišská 873/27, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") uložil vedlejší účastnici (v procesním postavení žalované) výrokem I. rozsudku ze dne 24. 10. 2018, č. j. , povinnost zaplatit stěžovateli (žalobci) částku 7999 Kč. Na základě odvolání vedlejší účastnice změnil Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") výrok I rozsudku obvodního soudu tak, že se z titulu náhrady škody za nákup nového kočárku stěžovatelem (v důsledku poškození ze strany vedlejší účastnice) v částce 4999 Kč potvrzuje, co do částky 3000 Kč, představující náhradu újmy za narušení dovolené stěžovatele, se žaloba zamítá.

Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení uvedeného rozsudku městského soudu; spatřuje v rozhodnutí soudu libovůli, neboť soud podle stěžovatele nezjišťoval pro věc veškeré podstatné skutečnosti a založil své rozhodnutí na domněnkách, které mají být v extrémním rozporu s realitou i obsahem spisu, čímž měl porušit stěžovatelovo ústavně zaručené právo na tzv. spravedlivý proces podle d (dále jen " ").

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s , o Ústavním soudu (dále jen " "), ve znění pozdějších předpisů, a dospěl k závěru, že je sice přípustná ve smyslu téhož zákona, avšak zjevně neopodstatněná.

Z výše uvedených důvodů tvrzené protiústavnosti rozsudku městského soudu stěžovatel dovozuje svévolnou aplikaci norem jednoduchého práva, nicméně samotné právní závěry městského soudu nijak blíže nezpochybňuje. Ústavní stížnost je polemikou se skutkovými zjištěními obecných soudů doplněnou o odkazy na obecné postuláty práva na tzv. spravedlivý proces, přičemž se všemi pro věc rozhodnými okolnostmi se již městský soud ve svém rozhodnutí vypořádal. Pro stručnost proto Ústavní soud odkazuje na odůvodnění napadených rozhodnutí, v nichž tento soud podrobně a ústavně konformně vyložil, proč rozsudek obvodního soudu z části změnil a jakým způsobem dospěl k rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Ústavnímu soudu nepřísluší se k rozhodnutí podrobněji vyjadřovat; jeho úlohou není nahrazovat rozhodovací činnost obecných soudů, nýbrž poskytovat ochranu ústavně chráněným hodnotám, které v projednávané věci nebyly dotčeny.

Ústavní soud nenašel jediný důvod, proč by měl napadené rozhodnutí, které vydal soud v rámci své pravomoci a řádně je odůvodnil, rušit. Ústavní právo na tzv. spravedlivý proces podle y nezaručuje účastníkovi právo na rozhodnutí podle jeho představ, ale právo na projednání věci podle příslušných procesních pravidel, což se v tomto případě bezezbytku stalo (srov. např. usnesení ze dne 12. 12. 2018,

sp. zn.

).

Rovněž je důležité, že řízení před Ústavním soudem předcházelo před soudy obecnými řízení v tzv. bagatelní věci. Ústavní soud opakovaně ve své rozhodovací praxi (např. usnesení ze dne 30. 8. 2001,

sp. zn.

, nebo ze dne 4. 4. 2007,

sp. zn.

, aj.) dospěl k závěru, že v takových případech - s výjimkou extrémních rozhodnutí, mezi které však nelze řadit rozhodnutí napadené, je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost zásadně vyloučena. V případě bagatelních částek je totiž evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu právům v řízeních, která jsou svou povahou skutečně věcně složitá a v nichž hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu u stěžovatele.

Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný; usnesení obsahuje stručné odůvodnění podle téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. července 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu