Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3706/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti Stanislava Toulce, zastoupeného JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1041/12, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 8. 2018, č. j. -486, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení a Bytového družstva obyvatel domu Lucemburská 49/1570 v likvidaci se sídlem v Praze 3, Lucemburská 49/1570, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 8. 8. 2018, č. j. -486, dovolání stěžovatele, které směřovalo proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 12. 2017, č. j. -169. Nejvyšší soud nepřijal argumentaci stěžovatele, který se domáhal vyřešení "nové" otázky procesního práva, týkající se konkrétně aplikace ustanovení a 3 , o soudních poplatcích, v rozhodném znění (dále jen poplatkový zákon). Dovolací soud dospěl k závěru, že stěžovatelem položená otázka nemůže založit přípustnost dovolání podle , jestliže je postup soudu v dovolatelem popsané situaci přímo řešen zákonem ( poplatkového zákona), který výslovně upravuje následky nezaplacení poplatku.

Proti usnesení Nejvyššího soudu stěžovatel brojí včas podanou ústavní stížností; namítá, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle d (dále jen ). Uvedené právo měl porušit především soud I. stupně, který nepoučil stěžovatele, že postupuje podle ve znění účinném až od 1. 10. 2017, a naopak upozornil stěžovatele, že pokud má za to, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudního poplatku, může podat návrh, aby mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, a to i se zpětnou účinností.

Podle stěžovatele je tedy zjevné, že soud I. stupně původně věc posoudil tak, že řízení bylo zahájeno podle , ve znění účinném v roce 2007, a v souladu s tím byl na výzvu na zaplacení soudního poplatku stěžovatel oprávněn podat žádost o osvobození i se zpětnou účinností, a rozhodně tak byl oprávněn učinit v odvolací lhůtě proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, což také provedl.

Rozhodnutí odvolacího soudu tak spočívalo, stejně jako rozhodnutí soudu I. stupně, na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu a dovolání stěžovatele bylo podle něj přípustné podle ustanovení , neboť otázka procesního práva měla být dovolacím soudem posouzena jinak, než ji vyřešil Nejvyšší soud, který dovolání neměl odmítnout.

S argumentací stěžovatele, která je do značné míry nejasná, se Ústavní soud neztotožňuje. Nejvyšší soud napadené usnesení přesvědčivě odůvodnil a vysvětlil, z jakého důvodu považuje dovoláním napadené usnesení za správné a proč nepovažuje stěžovatelem položenou otázku za způsobilou založit přípustnost dovolání. Na odůvodnění usnesení dovolacího soudu lze ve stručnosti odkázat a Ústavní soud nenašel jediný důvod, proč by je měl rušit. Ústavní právo na tzv. spravedlivý proces podle y nezaručuje účastníkovi právo na rozhodnutí podle jeho představ, ale právo na projednání věci podle příslušných procesních pravidel, což se v tomto případě stalo.

V tomto případě bylo uvedené právo zachováno, a proto Ústavní soud stížnost podle odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. prosince 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu