Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1749/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti INSOLV, v. o. s., se sídlem v Praze 2, Rumunská 1798/1, správkyně konkurzní podstaty úpadce Služby pro zemědělství Střížovice, státní podnik v likvidaci, se sídlem v Sulejovicích, Kaplířova 233, zastoupené Mgr. Vojtěchem Suchardou, advokátem se sídlem v Praze 1, V Jámě 699/1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2019 č. j. -215, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 4. 2018 č. j. -174, a rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 16. 6. 2017 č. j. -124, dále proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Ústředního pozemkového úřadu ze dne 11. 10. 2012, č. j. 9564/2012-MZE-13312, sp. zn. 9RM11190/2012-13302, a rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 20. 12. 2012, č. j. 220893/2012-MZE-12151, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem, Okresního soudu v Litoměřicích, Ministerstva zemědělství, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Výrokem I napadeného rozhodnutí Ústředního pozemkového úřadu bylo na žádost Pozemkového fondu ČR určeno, že na pozemky p. č. 897, 880, 882/2, 751/1 a 876, zapsané pro katastrální území Srdov na LV č. 484, všechny evidované jako "ostatní plocha, ostatní komunikace", se vztahuje režim , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Rozhodnutím ministra zemědělství byl stěžovatelčin rozklad zamítnut a výrok I rozhodnutí Ústředního pozemkového úřadu byl potvrzen.

2. Následně se stěžovatelka žalobou podle části V. domáhala nahrazení výše uvedených správních rozhodnutí a ochrany svého práva hospodaření k pozemku. Okresní soud v Litoměřicích napadeným rozsudkem žalobu ve vztahu k pozemkům p. č. 879, 880, 882/2 a 876 zamítl (výrok I), stanovil, že na pozemek p. č. 751/1 ve vlastnictví České republiky se režim zákona o půdě nevztahuje (výrok II), rozhodl, že tímto rozsudkem se zcela nahrazuje rozhodnutí Ústředního pozemkového úřadu ze dne 11. 10. 2012, č. j. 9564/2012-MZE-13312, sp. zn. 9RM11190/2012-13302, a rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 20. 12. 2012, č. j. 220893/2012-MZE-12151 (výrok III) a rozhodl o povinnosti stěžovatelky zaplatit žalovanému (ČR - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových) náklady řízení. Krajský soud v Ústí nad Labem napadeným rozsudkem potvrdil výrok I rozsudku okresního soudu a ve výrocích II, III, a IV jeho rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl dovolání stěžovatelky podané proti části výroku odvolacího soudu, jímž potvrdil rozsudek soudu prvého stupně (ve zbylých výrocích II, III a IV byl rozsudek soudu prvého stupně zrušen a v tomto rozsahu byla věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení).

3. Obecné soudy zejména dospěly k závěru, že pozemky parc. č. 879, 880 a 882/2 byly v rozhodném období zemědělsky obdělávány a v případě pozemku parc. č. 876 se jednalo o jediný (nepostradatelný) přístup k zemědělskému obdělávání okolních pozemků. Jedná se tedy o pozemky, které jsou součástí zemědělského půdního fondu, a tudíž se na ně vztahuje režim zákona o půdě.

4. Stěžovatelka ústavní stížností brojí proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím obecných soudů a správních orgánů. Namítá porušení ústavně zaručeného práva na soudní a jinou právní ochranu podle d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a práva vlastnit majetek podle a 4 y a Dodatkového protokolu k Úmluvě; dále namítá porušení zásady rovnosti účastníků podle y a zákazu libovůle podle y a y (dále jen " "). Zásah spatřuje zejména v odmítnutí stěžovatelčina dovolání bez jeho věcného posouzení, v nedostatečném a nepřezkoumatelném odůvodnění napadených rozhodnutí, nesprávném právním závěru, který nemá oporu v provedeném dokazování, a v přenesení důkazního břemene na stěžovatelku v řízení před obecnými soudy.

5. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "); rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona - je však zjevně neopodstatněná.

6. Ústavní soud dospěl k závěru, že správní orgány i obecné soudy učinily dostatečná skutková zjištění, řádně se vypořádaly s argumentací účastníků řízení a dospěly k logickým právním závěrům, které odůvodnily ústavně konformním způsobem. Ústavní soud by mohl zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů či správních orgánů v případě excesu, který však v přezkoumávané věci nezjistil. Rovněž platí, že ne každé pochybení dosahuje intenzity porušení ústavně zaručených práv. 7. Stěžovatelka se vznesenou argumentací, která v převážné většině postrádá kýžený ústavně právní rozměr, snaží učinit z Ústavního soudu nepřípustně další instanci obecné justice.

8. Podstatné je, že správní orgány i obecné soudy měly k dispozici dostatečné podklady pro posouzení naplnění materiálního znaku - faktického obhospodařování pozemků či jejich nepostradatelnosti pro zemědělskou výrobu - a dospěly ke správnému závěru, že pozemky jsou zařazeny do zemědělského půdního fondu, tedy že se na ně vztahuje režim zákona o půdě. Jelikož jde o pozemky nepostradatelné pro zemědělskou výrobu, nebylo třeba trvat na naplnění i formálního znaku - evidence pozemků jako zemědělských. V odmítnutí stěžovatelčina dovolání jako nepřípustného nelze spatřovat nepřiměřený zásah do jejího ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podle y, neboť Nejvyšší soud ústavně konformním způsobem vysvětlil důvody, které jej k odmítnutí dovolání vedly.

9. Napadenými rozhodnutími obecných soudů ani správních orgánů nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelky; proto na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

10. Toto usnesení obsahuje jen stručné odůvodnění ve smyslu .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. června 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu