Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 338/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. P., zastoupeného Mgr. Michalem Čerňanským, advokátem se sídlem Radlická 2000/3, Praha 5 - Smíchov, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2018, č. j. -191, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 4. 2018, č. j. -141, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 25. 1. 2019 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost splňuje veškeré procesní předpoklady pro její projednání, stanovené .

II.

V řízení před obecnými soudy bylo rozhodováno o úpravě výchovy a výživy dvou nezletilých dětí pro dobu před rozvodem a po rozvodu stěžovatele a jeho bývalé manželky. Ústavní stížností napadeným rozsudkem bylo rozhodnuto tak, že soud svěřil nezletilé dcery do péče matky a stěžovateli upravil styk s nezletilými tak, že je oprávněn se s nimi stýkat každý sudý kalendářní týden v roce od čtvrtka do následujícího pondělí v lichém týdnu. Každý lichý týden je oprávněn se s nimi stýkat od středy do pátku. Rozsudkem obvodního soudu bylo rozhodnuto též o úpravě styku nezletilých s otcem během jarních, letních a podzimních prázdnin a během Vánoc. Současně byla stěžovateli uložena povinnost přispívat na výživu nezletilé M. částkou 6.200 Kč měsíčně a na výživu nezletilé N. částkou 5.300 Kč měsíčně. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze rozsudek soudu I. stupně potvrdil.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že i přesto, že byly splněny všechny podmínky pro svěření nezletilých dcer do střídavé péče, obecné soudy je svěřily do výlučné péče matky. Oba rodiče přitom bydlí v blízké vzdálenosti a nezletilé dcery by tak měly zachované veškeré sociální vazby. Oba rodiče jsou schopni nezletilým dcerám zajistit plnohodnotnou a náležitou péči ve vhodném výchovném prostředí. Oba rodiče mají s nezletilými výborné vztahy. V průběhu opatrovnického řízení byly zjišťovány názory nezletilých dcer, které vhodnost střídavé péče nevyloučily. Stěžovatel namítl, že v rámci opatrovnického řízení bylo postupováno nestandardně, neboť OSPOD byl zaúkolován provést prošetření poměrů pouze u vedlejší účastnice a nikoliv u stěžovatele. Na závěr soudního řízení uvedla kolizní opatrovnice zjevnou nepravdu spočívající v tom, že si nezletilé dcery střídavou péči nepřejí. Stěžovatel má za to, že obecné soudy v jeho věci postupovaly svévolně, neboť jejich rozhodnutí nemají oporu v dokazování. Došlo k porušení vzájemných práv rodiče a nezletilých dětí, byl pominut nejlepší zájem dítěte. Rovněž mělo dojít k porušení práva na spravedlivý proces, neboť obecné soudy se nevypořádaly s argumentací stěžovatele a související judikaturou. Nebylo respektováno přání nezletilých dcer.

Stěžovatel dále shrnul související judikaturu Ústavního soudu týkající se tzv. střídavé péče, přičemž vyšel z toho, že splňuje všechny předpoklady pro její realizaci. Obecné soudy měly pochybit i v tom, že podle stávající úpravy styku nebude s dcerami nikdy trávit Štědrý večer. Ve věci nebyl respektován názor nezletilých dcer, obecné soudy překroutily jejich stanoviska. Ve výslechu nezletilých dcer nezaznělo nic o tom, že by si nezletilé dcery nepřály střídavou výchovu. Oporu pro návrh na střídavou péči dokládá stěžovatel větou nezletilé M., která uvedla, "Chtěla by stav, který teď je, tedy jak se u rodičů střídají, ponechat".

V další části poukázal stěžovatel na skutečnost, že byl vyloučen z právní pozice pečujícího rodiče do pozice rodiče s právem styku. Stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud vymezil, co je míněno stykem, resp. tzv. rozšířeným stykem a kdy se již jedná o střídavou péči. Napadenými soudními rozhodnutími nebyl minimalizován zásah do základních práv stěžovatele a nezletilých dcer.

Z výše vyložených důvodů má stěžovatel za to, že v jeho věci došlo k zásahu do základních práv a svobod, jež jsou mu garantovány , a d, a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i , , Úmluvy o právech dítěte.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jádro ústavní stížnosti tvoří nesouhlas stěžovatele se závěry obecných soudů ohledně svěření nezletilých dětí do péče matky a stanovení rozsahu styku nezletilých se stěžovatelem. Ústavní soud v této souvislosti předesílá, že rozhodování o svěření nezletilého dítěte do péče jednoho z rodičů či do jejich střídavé péče, úprava styku toho z rodičů, kterému nezletilé dítě do péče nebylo svěřeno, nebo stanovení výše výživného, je výsledkem hodnocení důkazů provedených obecnými soudy a spadá tak do jejich nezávislé pravomoci. Je především na obecných soudech, aby vyšly z individuálních okolností každého případu a z nich vyplývajícího zájmu dítěte (srov. čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), který musí být vždy prioritním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí. Lze dodat, že koncept nejlepšího zájmu dítěte, který není právními předpisy nijak vymezen, je v judikatuře obecných soudů i Ústavního soudu pojímán jako flexibilní a adaptabilní a v rámci jednotlivých rozhodnutí je nejlepší zájem dítěte definován vždy individuálně s ohledem na specifickou situaci, v níž se dítě, jehož se věc týká, nachází (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 17. 3. 2015, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Ústavní soud se v nyní projednávané věci neztotožnil s námitkami stěžovatele, podle nichž obecné soudy nerespektovaly relevantní judikaturu Ústavního soudu. Z odůvodnění napadených rozhodnutí je totiž patrné, že obecné soudy správně vycházely z premisy, že svěření dětí do střídavé péče je pravidlem, nikoliv výjimkou [srov. citovaný nález

sp. zn.

ze dne 26. 5. 2014 (N 105/73 SbNU 683)], nicméně současně si byly vědomy, že mohou existovat specifické okolnosti, jež nařízení střídavé výchovy v konkrétním případě vylučují (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 9. 12. 2014 či nález

sp. zn.

ze dne 21. 11. 2017). Obecné soudy spatřovaly tyto okolnosti v tom, že nezletilé si přály zachovat stávající model výchovy.

Je sice pravdou, že rozhodnutí o tom, že nezletilé budou trávit Štědrý den výlučně s matkou, není zcela obvyklé, nicméně podle Ústavního soudu se nejedná o výrok, jímž by docházelo k zásahu do základních práv a svobod stěžovatele či nezletilých dětí. Zvláště pak za situace, kdy toto nastavení koresponduje přání nezletilých dětí. Obecné soudy se v rámci svého odůvodnění věnovaly tomu, jakou relevanci lze v tomto konkrétním případě přiznat přání dítěte. Dospěly přitom k závěru, že nezletilá M. je ve věku, kdy již dokáže vyjádřit své přání jednoznačně a byla k tomuto rozumově vyspělá. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že nezletilá M. si je dobře vědoma toho, v čem střídavá péče spočívá, neboť tuto otázku diskutovala i se svými kamarádkami, které mají s tímto typem péče osobní zkušenost. I přesto, že mladší N. vyjadřovala svá přání především prostřednictvím starší M. a lze předpokládat, že je přáním starší sestry do jisté míry ovlivněna, nelze očekávat, že by obecné soudy režim styku obou nezletilých s otcem stanovily odlišně.

V projednávaném případě není pochyb o tom, že stěžovatel je řádným otcem, který má opravdový zájem podílet se na výchově svých nezletilých dcer, nicméně obecné soudy uvedly přesvědčivé argumenty, pro které k nařízení střídavé péče nepřistoupit.

V souvislosti s uvedeným se jeví Ústavnímu soudu přiléhavý odkaz Městského soudu v Praze na usnesení Ústavního soudu sp. zn. . Soudní rozhodnutí je vždy nutným kompromisem, přičemž hledání "rodinného" štěstí je především na dotčených členech "rodiny". Samotným soudním rozhodnutím této mety dosáhnout nelze.

Z výše vyložených důvodů byla ústavní stížnost odmítnuta jako zjevně neopodstatněná podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. června 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu