Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 26/19

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti S. A. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Bělušice, zastoupeného Mgr. Jiřím Filípkem, advokátem se sídlem Most, Čsl. armády 2112, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 30. 3. 2015 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se s odvoláním na čl. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 (stěžovatel v petitu ústavní stížnosti uvádí, že jde o rozsudek Městského soudu v Praze, avšak jde o zjevný omyl). Tímto rozsudkem mu byl při nezměněném výroku o vině pokusem přečinu krádeže podle , , b) odst. 2 z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 8. 8. 2013 sp. zn. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu čtyřiceti dvou měsíců, a trest propadnutí věci. Stěžovatel se rovněž dovolává toho, aby Ústavní soud ústavní stížnost neodmítnul s ohledem na ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Stěžovatel byl v napadeném rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 poučen o možnosti podat odvolání. V ústavní stížnosti se nezmiňuje, že by odvolání podal, ústavní stížnost ani proti žádnému rozhodnutí Městského soudu v Praze nesměřuje. Lze tedy vycházet z toho, že stěžovatel v dané věci odvolání nepodal.

Ústavní soud se podanou ústavní stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům , na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Podle ustanovení je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost představuje krajní prostředek k ochraně práva nastupující až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná.

V daném případě stěžovatel mohl podle ustanovení § 245 trestního řádu podat proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 řádný opravný prostředek - odvolání; o této možnosti byl v rozsudku řádně poučen, avšak nevyužil jí.

Jestliže se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud ústavní stížnost neodmítl s ohledem na ustanovení , musí Ústavní soud připomenout, že citované ustanovení lze aplikovat pouze v případě, kdy byla ústavní stížnost podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek byl vydán dne 30. 3. 2015, nabyl právní moci 25. 8. 2015 a ústavní stížnost byla podána dne 2. 1. 2019, je zjevné, že v posuzovaném případě uvedená podmínka splněna nebyla.

Ústavní soud dále pro úplnost připomíná, že citované ustanovení představuje výjimku z obecného pravidla přípustnosti ústavní stížnosti, kterou je však třeba vykládat restriktivním způsobem. Vedle dodržení jednoroční lhůty je podmínkou pro přijetí ústavní stížnosti, nesplňující předpoklady přípustnosti, i podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele z hlediska jejího významu (srov. např. nález

sp. zn.

či usnesení

sp. zn.

a

). Stěžovatel naplnění tohoto předpokladu nijak podrobně neodůvodňuje a omezuje se pouze na tvrzení, že se v jeho případě jedná o výjimečnou situaci, kterou zákon nepředpokládá, takže svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Ústavní soud však tento názor nesdílí, neboť napadené rozhodnutí se týká výhradně zájmů samotného stěžovatele. Proto nepovažuje za splněnou ani tuto podmínku aplikace ustanovení .

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh nepřípustný podle odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. června 2019

JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.

soudce zpravodaj