Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1015/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. G., zastoupeného Mgr. Ing. Martinem Schwarzem, se sídlem Plzeňská 27/8, Beroun, proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 18. 1. 2018, č. j. -381, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 4. 2018, č. j. -428, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2018, č. j. -29, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 23. 3. 2019 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost splňuje veškeré procesní předpoklady pro její projednání, stanovené .

II.

Ústavní stížností napadeným rozsudkem Okresního soudu v Mostě byl stěžovatel uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. z., jehož se společně s obviněným I. L. dopustil zkráceně řečeno tím, že dne 18. 7. 2017 v době kolem 00.50 hodin v Mostě po předchozí společné domluvě přistoupil obžalovaný I. L. zezadu k poškozené A. C., vracející se do svého bydliště a strčil jí rukama do zad takovou silou, až upadla na zem, přičemž jí vypadl mobilní telefon v hodnotě 4.950 Kč, který zvedl a dal se na útěk, a když poškozená vstala ze země, vyběhl k ní z křoví stěžovatel a z ramene jí strhl koženkovou kabelku v hodnotě 320 Kč obsahující mimo jiné hotovost ve výši 4.500 Kč a s touto kabelkou z místa utekl, přičemž oba pachatelé se k ní posléze s jejími věcmi vrátili a poškozená následně zjistila, že v peněžence chybí finanční hotovost 4.500 Kč. Za tato jednání byl stěžovatel odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. z. za použití § 59 odst. 1 tr. z. k trestu odnětí svobody v trvání 10 let a I. L. k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků. Oběma byla uložena povinnost k náhradě škody 4.500 Kč.

K odvolání obviněných a státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Mostě rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem ústavní stížností napadeným rozsudkem tak, že napadený rozsudek zrušil z podnětu odvolání stěžovatele ve výroku o náhradě škody a z podnětu odvolání státního zástupce ve výroku o trestu ohledně obviněného I. L. a při nezměněném výroku o vině u obou obžalovaných a trestu obžalovaného stěžovatele, znovu rozhodl tak, že I. L. se odsuzuje k trestu odnětí svobody v délce trvání 5 let. Oběma byla uložena povinnost nahradit škodu ve výši 3. 200 Kč.

Stěžovatelem podané dovolání bylo ústavní stížností napadeným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že napadená rozhodnutí jsou opřena pouze o výpověď poškozené A. C. Tato svědkyně byla přitom v době spáchání skutku ovlivněna alkoholem a ještě v 1.27 hod jí bylo zjištěno v dechu 1,85 promile. Podle odborného vyjádření stanoviska soudního znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Péreze, Ph.D., mohla mít poškozená v době spáchání trestného činu v krvi 2 promile alkoholu, což je spojené zpravidla s opilostí středně těžkého stupně, která může být provázena ostrůvkovou amnézií, poruchou časového zařazení, zkreslením paměťové stopy, což mohlo mít vliv na kvalitu výpovědi poškozené. Stěžovatel dále namítl, že v řízení před soudem nebyla vyslechnuta osoba, jež přivolala policisty. Nebylo vyhověno žádnému návrhu stěžovatele na provedení důkazů v jeho prospěch, např. na rekonstrukci činu. Rovněž byly smazány záznamy z kamer, tyto přitom mohly potvrdit jeho skutkovou verzi případu.

Z vyložených důvodů má stěžovatel za to, že rozhodnutími obecných soudů došlo k zásahu do jeho základních práv a svobod, jež jsou mu garantovány , , a y základní práv a svobod.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Pokud jde o tu část ústavní stížnosti, v níž stěžovatel polemizuje s hodnocením důkazů provedeným obecnými soudy, odkazuje Ústavní soud v této souvislosti na svou ustálenou judikaturu, dle níž je povolán zasáhnout do pravomoci obecných soudů a jejich rozhodnutí zrušit pouze za předpokladu, že právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995,

sp. zn.

, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 3, nález č. 34, str. 257). Ústavní soud v tomto smyslu napadená rozhodnutí přezkoumal, přičemž vadu, jež by vyžadovala jeho zásah, neshledal. Ústavnímu soudu nezbývá než připomenout, že mu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, kdyby se s takovým hodnocením neztotožňoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 1994,

sp. zn.

, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 1, nález č. 5, str. 41).

Poukazuje-li stěžovatel na to, že se obecné soudy náležitě nevěnovaly kvalitě výpovědi poškozené, a to s přihlédnutím k tomu, že se v době spáchání trestného činu nacházela pod vlivem alkoholu, lze jej odkázat na odůvodnění nalézacího soudu. Ten se stavem poškozené zabýval na str. 6, přičemž vzal v potaz jednak výpověď svědkyně S., lékařskou zprávu a záznam zakročujících policistů. Odvolací soud se pak řádně vypořádal i se zprávou MUDr. Péreze, Ph.D. Za tohoto stavu není důvod, pro který by měl být závěr obecných soudů o nezkresleném reálném prožitku poškozené zpochybňován. Namítá-li stěžovatel, že byl Policií ČR smazán důkaz, tj. záznam z kamerového systému, nutno uvést, že z odůvodnění odvolacího soudu vyplývá, že se Policie ČR snažila zajistit kamerový záznam z místa činu, nicméně kamery byly pootočeny jiným směrem. Tvrzení stěžovatele o znehodnocování důkazů ze strany Policie ČR je tak liché, neboť tato záznam z kamer neměla a nemohla jej tedy smazat.

Ústavní soud má za to, že soudní řízení bylo jako celek spravedlivé, neboť v postupu obecných soudů neshledal natolik závažná pochybení, jež by byla, byť ve svém souhrnu, způsobilá změnit výsledek trestního řízení vedeného proti stěžovateli. Soubor provedených důkazů, posuzovaných ve všech souvislostech, umožnil v tomto konkrétním případě dospět k přesvědčivému závěru o vině. Důkazy, na jejichž základě soudy konstatovaly vinu stěžovatele, byly dostatečně podrobně popsány a zhodnoceny. Hodnocení důkazů nevykazuje znaky libovůle, má vnitřní logiku, vychází ze vzájemných souvislostí a je založeno na rozumných úvahách s dostatečnou mírou přesvědčivosti.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. května 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu