Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1292/19

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti P. K., zastoupeného Mgr. Blankou Schneiderovou, advokátkou se sídlem Praha 9, Kytlická 780/12, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2019 č. j. -80, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se s odvoláním na a d domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení Krajského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta stížnost jeho matky, M. K., proti usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 6. 9. 2018 č. j. -69. Uvedeným usnesením Okresního soudu Praha-západ byl stěžovateli přiznán na základě jeho návrhu nárok na obhajobu za odměnu sníženou o 50 %.

Ústavní soud se podanou ústavní stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Podle ustanovení je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost představuje krajní prostředek k ochraně práva nastupující až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná.

Jak sám stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, výše uvedené usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 6. 9. 2018 mu bylo doručováno na konci září 2018, kdy je v poštovní schránce našla jeho matka. Protože stěžovatel byl v období od 10. 9. 2018 do 12. 11. 2018 hospitalizován v Psychiatrické nemocnici Bohnice, nemohl listovní zásilku osobně převzít a stížnost proti uvedenému usnesení Okresního soudu Praha-západ podala jeho matka. Krajský soud v Praze napadeným usnesení tuto stížnost podle § 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu zamítnul jako podanou neoprávněnou osobou.

Stěžovatel dále uvádí, že uvedené usnesení Okresního soudu Praha-západ mu bylo doručeno 21. 12. 2018, kdy si toto usnesení převzal. Dne 22. 1. 2019 podal proti němu stížnost, která byla usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2019 č. j. zamítnuta jako opožděně podaná.

Z uvedeného vyplývá, že posledním opravným prostředkem proti usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 6. 9. 2018 byla jeho vlastní stížnost, o níž byl příslušný rozhodovat Krajský soud v Praze. Stěžovatel sice tuto stížnost podal, avšak opožděně, tj. po uplynutí třídenní lhůty stanovené v § 143 odst. 1 trestního řádu, která počala běžet po řádném doručení uvedeného usnesení Okresního soudu Praha-západ, k němuž došlo dne 21. 12. 2018.

Ústavní soud připomíná, že ve své ustálené judikatuře (viz např. usnesení

sp. zn.

,

či

) opakovaně konstatuje, že za opravný prostředek ve smyslu lze považovat pouze ten, který byl podán řádně, tedy o něm bylo meritorně rozhodnuto, nikoliv ten, který byl odmítnut či zamítnut pro formální vady. Jelikož ani sám stěžovatel v ústavní stížnosti nebrojí proti tomu, že jeho stížnost z 22. 1. 2019 byla zamítnuta jako opožděně podaná, nezbývá Ústavnímu soudu než konstatovat, že stěžovatel nepodal opravný prostředek proti usnesení soudu I. stupně řádně. Ve smyslu shora citovaného ustanovení tak nevyčerpal všechny prostředky k ochraně svého práva.

Z tohoto důvodu byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh nepřípustný podle odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. května 2019

JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.

soudce zpravodaj