Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1628/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jaroslava Fenyka a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele D. G., zastoupeného JUDr. Adamem Kopeckým, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Zlatnická 1582/10, proti rozhodnutím Ministerstva zahraničních věcí České republiky, Vízového odboru ze dne 11. dubna 2019, č. j. 305674-1/2019-VO, a Velvyslanectví České republiky v Moskvě ze dne 11. prosince 2018, o žádosti o vízum č. QMOB201811280305, za účasti Ministerstva zahraničních věcí České republiky a Velvyslanectví České republiky v Moskvě, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Velvyslanectví České republiky v Moskvě neudělilo stěžovateli turistické vízum a Vízový odbor Ministerstva zahraničních věcí České republiky zamítl žádost o nové posouzení důvodů pro neudělení víza.

Právně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížností splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), namítá zásah do svých zaručených práv nepřezkoumatelností obou rozhodnutí a naprostou absencí odůvodnění neudělení víza. Stěžovateli byla dříve opakovaně udělena víza do jiných zemí v rámci Schengenského prostoru; napadená rozhodnutí jsou založena na pouhém formálním konstatování o hrozbě pro veřejný pořádek, vnitřní bezpečnost, veřejné zdraví nebo pro mezinárodní vztahy jednoho nebo více členských států. Podle stěžovatele odporují rozhodnutí rozsudkům Nejvyššího správního soudu ze dne 21. prosince 2011, č. j. -221, a Krajského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2018, č. j. -23, které vymezují odůvodnění v případě neudělení víza; napadená rozhodnutí pouze odkázala na nařízení (ES) č. 562/2006 (Schengenský hraniční kodex) bez bližší specifikace, čímž byl porušen , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), ve spojení s , , ve znění pozdějších předpisů, a jsou absolutně nepřezkoumatelná. Takové jednání orgánů veřejné moci je projevem libovůle, porušením práva stěžovatele na spravedlivý proces, soudní ochranu i veřejné projednání věci bez zbytečných průtahů, v jeho přítomnosti a při zachování možnosti vyjádřit se k provedeným důkazům; tím byl stěžovatel zkrácen v právech zakotvených v , 36 odst. 1 a 38 odst. 2 d (dále jen " "), jakož i v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Předně Ústavní soud zdůrazňuje, že na udělení víza není právní nárok. Neexistuje subjektivní ústavně zaručené právo cizinců ke vstupu a pobytu na území České republiky, neboť je věcí suverénního státu, za jakých (nediskriminujících) podmínek připustí pobyt cizinců na svém území [viz například usnesení

sp. zn.

,

(U 39/33 SbNU 591) či nález ze dne 9. prosince 2008,

sp. zn.

, (N 218/51 SbNU 709, č. 47/2009 Sb.), všechna rozhodnutí též na http://nalus.usoud.cz]. Ústavní soud přitom v minulosti jednoznačně vyjádřil, že poskytuje soudní ochranu pouze takovým právům, která garantuje právní řád [viz například

sp. zn.

(N 24/1 SbNU 175) či

sp. zn.

].

v jednotlivých hlavách první části upravuje především podmínky vstupu na území České republiky, rozlišuje několik variant pobytů přechodných, pobyt trvalý, pobyt občana Evropské unie a jeho rodinných příslušníků -s tím, že každá z konkrétních hlav upravuje rozdílné instituty, pro které existují jiné požadavky. Toho dokladem jsou i stěžovatelem citované rozsudky správních soudů, které projednávaly žaloby proti rozhodnutím, která nebyla vyloučena ze soudního přezkumu zákona o pobytu cizinců, jako je tomu v případě stěžovatele.

Důvody pro odmítnutí víza specifikuje i stěžovatelem citovaný rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. -23, v odstavci 18: "...rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení víza a důvody, na nichž se zakládá, se oznámí žadateli prostřednictvím jednotného formuláře uvedeného v příloze VI (čl. 32 odst. 2 vízového kodexu a § 20 odst. 1 věta druhá zákona o pobytu cizinců). Tento standardní formulář neposkytuje prostor pro uvedení individualizovaných důvodů neudělení požadovaného víza, lze uvést toliko důvody typizované předvídané formulářem, což je postačující pro oznámení rozhodnutí o neudělení víza cizinci, jenž není rodinným příslušníkem občana Evropské unie. V případě neudělení víza rodinnému příslušníkovi občana Evropské unie je třeba připojit k jednotnému formuláři odůvodnění, které plně objasní důvody tohoto rozhodnutí, nepostačuje uvést jednu či více možností zaškrtnutím políčka v jednotném formuláři".

Nelze proto bez dalšího tvrdit, jak namítá stěžovatel, že rozhodnutí musí vždy obsahovat podrobné odůvodnění, proč nebylo cizinci (stěžovateli) uděleno vízum. Obdobně viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. -221, který přímo v odstavci stěžovatelem citovaném zmiňuje důvody pro neudělení víza podle § 56 odst. 1 a 2 zákona o pobytu cizinců, jež se týká víz dlouhodobých, na rozdíl od případu stěžovatele, který požádal o krátkodobé vízum za účelem "turistika". Pro krátkodobá víza je zamítnutí žádosti, jak již výše uvedeno, vyhotoveno na jednotném formuláři, který je specifikován v příloze Schengenského hraničního kodexu. Z uvedených důvodů je odkaz stěžovatele na citované judikáty nepřípadný.

Podle proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. května 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu