Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1453/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Milady Tomkové o ústavní stížnosti stěžovatele: B. A. B., zastoupeného JUDr. Mgr. Pavlem Pohorským, advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 1284/37, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2019 č. j. -59, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 10. 2018 č. j. -80, a rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 27. 1. 2017 č. j. OAM-78/ZA-ZA15-ZA08-2015, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Hradci Králové a Ministerstva vnitra, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, zamítlo rozhodnutím ze dne 27. 1. 2017 č. j. OAM-78/ZA-ZA15-ZA08-2018, stěžovatelovu žádost o udělení mezinárodní ochrany podle až , o azylu (dále jen " ").

Stěžovatelovu žalobu proti rozhodnutí Ministerstva vnitra následně zamítl Krajský soud v Hradci Králové napadeným rozsudkem; Nejvyšší správní soud napadeným usnesením odmítl pro nepřijatelnost stěžovatelovu kasační stížnost. Správní soudy shodě uvedly, že Ministerstvo vnitra posuzovalo zprávy o zemi původu objektivně, stejně jako tvrzení stěžovatele o jeho pronásledování, a dospělo ke správnému závěru o nesplnění podmínek pro udělení mezinárodní ochrany podle až . Nejvyšší správní soud dodal, že jednání stěžovatele mohlo být motivováno i jinými důvody, neboť po přicestování do České republiky (prvního bezpečného útočiště před domovským režimem) bezprostředně nepožádal o azyl, nýbrž po několika dnech odcestoval do Norska za účelem podání žádosti o azyl.

Stěžovatel obsáhlou ústavní stížností brojí proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím a navrhuje jejich zrušení; namítá porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podle d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod z důvodu, že soudy připustily možnost jeho vyhoštění v rozporu s y. Zásah spatřuje zejména v nedostatečném odůvodnění napadených rozhodnutí, nesprávném právním závěru a postupu obecných soudů i Ministerstva vnitra. Současně podal stěžovatel návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je řádně zastoupen advokátem v souladu s ; rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona - je však zjevně neopodstatněná. Ústavní soud dospěl k závěru, že Ministerstvo vnitra, krajský soud i Nejvyšší správní soud provedly dostatečná skutková zjištění, řádně se vypořádaly s argumentací účastníků řízení a dospěly k logickým právním závěrům, které odůvodnily ústavně konformním způsobem. Ústavní soud v nyní přezkoumávané věci neshledal důvod ke kasaci napadených rozhodnutí, neboť nezjistil exces v postupu Ministerstva vnitra ani obecných soudů - se stěžovatelem nelze souhlasit v tom, že by hodnocení podkladových informací o zemi původu či stěžovatelova tvrzení bylo tendenční a neobjektivní, stejně jako nelze dospět k závěru o důvodnosti jeho námitek.

Obecné soudy i Ministerstvo vnitra ústavně konformním způsobem vysvětlily své závěry a důvody vedoucí k zamítnutí stěžovatelovy žádosti o mezinárodní ochranu. Jak bylo přiléhavě uvedeno v usnesení Nejvyššího správního soudu, stěžovatele vedly pro podání žádosti o mezinárodní ochranu zřejmě jiné důvody než obava před pronásledováním, neboť po příchodu do České republiky jakožto prvního bezpečného útočiště před domovským režimem po několika dnech odcestoval do Norska za účelem podání žádosti o azyl. Stejně tak není věrohodné stěžovatelovo tvrzení o pronásledování, neboť si jen lze stěží představit, že by pronásledované a perzekuované osobě domovský režim dovolil pracovně vycestovat do zahraničí.

Napadenými rozhodnutími obecných soudů a Ministerstva vnitra nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele; proto Ústavní soud odmítl stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný; usnesení obsahuje jen stručné odůvodnění podle téhož zákona.

Odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí podle by byl možný pouze tehdy, jestliže by Ústavní soud ústavní stížnost "přijal" [viz např. usnesení ze dne 13. 1. 1995

sp. zn.

(U 2/3 SbNU 313)]. Je-li ústavní stížnost odmítnuta, sdílí návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. května 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu