Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 339/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Uhlíře, soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Jaroslavy Pudilové, zastoupené Mgr. Vítězslavem Dohnalem, advokátem se sídlem Klokotská 103/13, Tábor, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2018 č. j. -29 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2017 č. j. -43, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, jímž byla zamítnuta kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud"), jakož i zrušení tohoto rozsudku. Tvrdí, že uvedenými soudními rozhodnutími došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv podle a a 2 d (dále jen " "). K tomu mělo dojít v důsledku nesprávného právního názoru obecných soudů, na jehož základě nelze chybu ve vedení katastrálního operátu, k níž došlo před 1. 4. 1964, napravit.

Ze spisového materiálu se podává, že podáním ze dne 21. 12. 2014 požádala stěžovatelka o opravu chyby v katastrálním operátu, která vznikla při vedení a obnově katastru v roce 2000, s tím, aby jí byla část pozemku p. č. X v k. ú. M. vrácena. Katastrální úřad pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Benešov, rozhodnutím ze dne 2. 4. 2015 č. j. OR-773/2014-201-32 návrhu stěžovatelky nevyhověl, neboť se nejednalo o chybu v katastrálním operátu podle , o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Krajský soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se stěžovatelka domáhala zrušení rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Praze ze dne 7. 7. 2015 č. j. ZKI PR-O-54/509/2015-9, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí katastrálního úřadu. Nejvyšší správní soud následně zamítl její kasační stížnost.

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti ( y) neplní funkci další instance v systému všeobecného soudnictví. Zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů náleží soudům ve věcech civilních, trestních i správních. A právě Nejvyššímu správnímu soudu přísluší výklad zákonodárství z oblasti veřejné správy a sjednocování judikatury ostatních správních soudů, k čemuž slouží i mechanismus předvídaný v V kontextu své dosavadní judikatury se Ústavní soud cítí - s odkazem na zásadu zdrženlivosti a princip sebeomezení - být oprávněn výklad podústavního práva v oblasti veřejné správy posuzovat pouze tehdy, jestliže by jeho aplikace v daném konkrétním případě byla důsledkem interpretace, která by extrémně vybočila z kautel zaručených v hlavě páté y (srov. např. nález

sp. zn.

). Výklad a aplikaci předpisů podústavního práva lze hodnotit jako protiústavní, jestliže nepřípustně postihují některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo jsou výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu (srov. kupř. nález

sp. zn.

).

Ústavní soud posoudil napadená rozhodnutí ve výše vymezeném rozsahu, avšak zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky neshledal.

Je totiž zřejmé, že posuzovaná ústavní stížnost představuje pouze a jen pokračující polemiku s právními závěry správních soudů a správních orgánů, vedenou zejména v rovině práva podústavního. Stěžovatelka nepřípadně předpokládá, že na jejím základě Ústavní soud podrobí napadená rozhodnutí běžnému instančnímu přezkumu. Staví tak Ústavní soud právě do pozice další instance v systému obecného soudnictví, která mu však, jak výše uvedeno, nepřísluší.

Ústavní soud konstatuje, že v daném případě neshledal žádný exces či mimořádný odklon od zákonných zásad ovládajících postupy soudů v řízení soudním, ani vybočení z pravidel ústavnosti, traktovaných v judikatuře zdejšího soudu. Jak Nejvyšší správní soud, tak i krajský soud se s námitkami stěžovatelky řádně vypořádaly (někdy i opakovaně). Při rozhodování přihlédly ke všem okolnostem, které vyšly v řízení najevo, věc po právní stránce hodnotily přiléhavě a v souladu s ustanoveními či . Nejvyšší správní soud se pak velmi důkladně zabýval stěžejní námitkou stěžovatelky, tj. důvodnosti jí podaného návrhu na opravu chyb v katastrálním operátu a nezákonnosti postupu správních orgánů, pokud odmítly postupovat v souladu s ustanovením .

Ústavní soud respektuje právní závěry soudů i postup katastrálního úřadu. Jak vyplývá z již ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, účel řízení o opravě chyby v katastru nemovitostí spočívá v uvedení evidovaných údajů do souladu se skutečným obsahem listin, které má katastrální úřad k dispozici, tzn. odstranění nesprávností, resp. "zřejmého omylu" ve smyslu při vedení a obnově katastru. V řízení o opravě chyby nelze opravovat změny, ke kterým došlo v důsledku právní úpravy, resp. na základě vzniku evidence nemovitostí a technickohospodářského mapování. Uvedené právní závěry Nejvyššího správního soudu proto nelze považovat ani za "překvapivé", neboť byly opakovaně aprobovány i v judikatuře Ústavního soudu (srov. např. usnesení

sp. zn.

nebo

).

K namítanému porušení práva na spravedlivý (řádný) proces Ústavní soud podotýká, že toto právo není možné vykládat tak, že by se stěžovatelce garantoval úspěch v řízení či se zaručovalo právo na rozhodnutí, odpovídající jejím představám. Obsah tohoto ústavně zaručeného práva spočívá v zajištění práva na spravedlivé (řádné) soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování v souladu se zákony a při aplikaci ústavních principů. Okolnost, že stěžovatelka se závěry či názory soudů nesouhlasí, nemůže sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti založit.

Je-li stěžovatelka i nadále přesvědčena o spornosti vlastnického práva k dotčeným pozemkům, může se rozhodnutí o této otázce domáhat pouze prostřednictvím podání u civilních soudů, nikoli žádostí o opravu chyby v katastru nemovitostí.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. května 2019

JUDr. David Uhlíř, v. r.

předseda senátu