Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1269/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatelky TOS - Hostivař s.r.o., (dříve HOL-MONTA s.r.o.) IČ 458 09 895, se sídlem Radiová 1431/2a, Praha 10, zastoupené Mgr. Lukášem Srbeckým, advokátem, se sídlem Týn 639/1, Staré Město, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2019 č. j. -40, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2017 č. j. -55, rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 29. 6. 2015 č. j. MF-80443/2014/1203-5 a platebnímu výměru č. 1/2014/FON/EFRR na odvod za porušení rozpočtové kázně vydanému Magistrátem hl. m. Prahy dne 4. 2. 2014 pod č. j. S-MHMP137545/2014, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se v ústavní stížnosti domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno její právo na spravedlivý proces ve smyslu d (dále jen " ")

2. Ústavní soud z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zjistil, že Magistrát hl. m. Prahy vydal proti stěžovatelce napadený platební výměr na odvod za porušení rozpočtové kázně, neboť stěžovatelka nesplnila své povinnosti ze smlouvy o financování projektu v rámci Operačního programu Praha - Konkurenceschopnost. Odvolání i žaloba stěžovatelky byly zamítnuty. Rovněž kasační stížnost stěžovatelky byla napadeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu zamítnuta.

3. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku uvedl, že rozhodnou okolností pro stanovení odvodu v plné výši bylo, že stěžovatelka by na dobrodiní dotace vůbec nedosáhla, pokud by v žádosti o dotaci nepřislíbila, že v sledovaném období bude vykazovat obrat o 10 % vyšší, než byl její obrat v roce 2017. I z protokolu o hodnocení projektu založených spisů je patrné, že stěžovatelka za splnění specifického kritéria nárůstu obratu obdržela body, bez nichž by se nepřehoupla přes práh, který dělí dotací podpořené projekty a projekty nepodpořené. Stěžovatelka nenaplnila jeden ze stěžejních monitorovacích indikátorů, na základě nichž je sledována úspěšnost veřejnými zdroji podporovaných projektů. Na tom nic nemění ani stěžovatelčino tvrzení, že splnila hlavní cíl a účel projektu, a to zvýšení konkurenceschopnosti, či to, že dodržela dvě ze tří podmínek, k jejichž splnění se zavázala a že může v České republice jako jediná nabízet zpracování zboží na novém typu frézovacího stroje, což bylo stěžejním cílem projektu. Nejvyšší správní soudu tuto její perspektivu nesdílí. Pořídila-li si stěžovatelka nový frézovací stroj mj. z veřejných zdrojů, měla splnit předem sjednané dotační podmínky. Pokud je v konečném důsledku nesplnila, získala bezdůvodnou konkurenční výhodu oproti jiným soutěžitelům na relevantním trhu, kteří si - vědomi rizika spojeného s čerpáním dotací - žádný obdobný mechanizmus či stroj nemohli pořídit z vlastních zdrojů. Nejvyšší správní soud již v řadě dotačních kauz poukázal na to, že "zásada pacta sunt servanda je obecných právním principem a vztahuje se i na veřejnoprávní smlouvy. I tyto smlouvy se musí dodržovat" (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 5. 2008 č. j. -96, či ze dne 11. 10. 2018 č. j. -31). Nejvyšší správní soud pak uzavřel, že v posuzované věci stěžovatelka svobodně uzavřela smlouvu o poskytnutí dotace, nesplnila ale podmínku, k níž se v této smlouvě sama zavázala. Nyní proto musí nést důsledky s tím spojené, které rovněž byly řádně sjednány.

4. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti zopakovala svou argumentaci před obecnými soudy ohledně zhoršené ekonomické situace v době plnění smlouvy a dále namítá, že správní orgán rozhodl v rozporu s jejím právem na spravedlivý proces, neboť aplikoval právní předpis, a to příručku, kterou obsahuje příloha U operačního programu Praha - Konkurenceschopnost, přičemž tento podle stěžovatelky právní předpis nebyl účinný v době, která byla rozhodná pro stanovení podmínek pro poskytnutí dotace.

5. Ústavní soud si vyžádal správní žalobu stěžovatelky, z níž zjistil, že v ní stěžovatelka namítala, že v jejím případě došlo k mechanické aplikaci zákona bez náležitého uvážení všech okolností a přihlédnutí k objektivní realitě, kterou ve svém podání popisuje. Dále pak namítala, že odvod má být ukládán z důvodů nečinnosti nebo nedostatečné snahy, nikoli při nedodržení podmínek z objektivních důvodů.

6. Ústavní soud si rovněž vyžádal kasační stížnost stěžovatelky, v níž stěžovatelka namítala, že soud, který zamítl její žalobu, postupoval nesprávně, neboť provedl pouhou mechanickou aplikaci zákona a že stěžovatelka nemohla odhadnout míru rizika, do nějž jde. Dále namítala, že napadená správní rozhodnutí i rozsudek krajského soudu jsou přepjatě formalistická a závěrem doplňuje, že hlavní cíl programu Praha - Konkurenceschopnost byl v jejím případě splněn, neboť její obrat vzrostl o 10 %.

7. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byly účastnicí řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a ústavní stížnost je přípustná ( a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

8. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud, jak plyne z judikatury, následuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci [srov. nález

sp. zn.

ze dne 1. 2. 1994 (N 5/1 SbNU 41)]. Z toho důvodu Ústavnímu soudu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod.

9. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností, napadenými rozhodnutími a výše citovanými podáními stěžovatelky (správní žalobou a kasační stížností) a dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.

10. Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil, že není oprávněn zasahovat do jurisdikce obecných soudů, neboť není vrcholným článkem jejich soustavy ( a y). Dále zdůraznil subsidiární charakter ústavní stížnosti jako prostředku ochrany základních práv a svobod i princip minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů veřejné moci [srov. nález

sp. zn.

ze dne 3. 6. 2003 (N 75/30 SbNU 203); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Ústavní soud k zásahu do pravomoci obecných soudů přistoupí pouze v případě, že na podkladě individuální ústavní stížnosti zjistí zásah do základních práv a svobod jedince.

11. Část stěžovatelčiny argumentace se týkala jen jejích výhrad k výkladu právních jednání a k aplikaci podústavního práva na posuzovaný případ. Ústavní soud v těchto jejích argumentech neshledal žádný relevantní argument, který by poukazoval na zásah do jejích základních práv a svobod. Pouhý nesouhlas s výkladem podústavního práva a posouzením konkrétních skutkových okolností případu obecným soudem nemůže založit pravomoc Ústavního soudu věcí se zabývat. Obecné soudy dostatečně vysvětlily své závěry, a to jak ohledně situace, v níž byla smlouva o dotaci naplňována, tak ohledně povinnosti dodržet i v jejím případě zásadu, že smlouvy musí být dodržovány.

12. Pokud pak jde o nově uplatněný argument stěžovatelky, že správní orgány postupovaly podle příručky či přílohy U, která nebyla v době podepisování smlouvy o dotaci účinná, tento argument by mohl zajisté být argumentem pro posouzení zákonnosti napadených správních rozhodnutí, a to jak v odvolání, tak i ve správní žalobě a kasační stížnosti. Tehdy jej však stěžovatelka neuplatnila. Námitky, jimiž se obecné soudy nezabývaly s ohledem na nedostatečně definované žalobní body a kasační námitky, jsou nepřípustným novem, a pokud by se jimi Ústavní soud zabýval, porušil by zásadu subsidiarity, spočívající v tom, že je možno ústavní stížnost využít jen tehdy, pokud stěžovatel využije všech prostředků obrany, které mu právní řád poskytuje. Ohledně citované námitky měla stěžovatelka naplnit zákonné postupy, a tím umožnit obecným soudům je řešit. To se však v posuzovaném případě nestalo, a proto Ústavnímu soudu nepřísluší se jimi zabývat. Jedná se totiž o nová tvrzení, která stěžovatelka ve správním ani soudním řízení nevznesla; tzv. "nova", jež mohla být uplatněna v předchozím řízení, nemohou být vznášena až v řízení u Ústavního soudu (nova ex post) [k tomu srov. např. nález ze dne 10. 7. 1997

sp. zn.

(N 95/8 SbNU 367), usnesení ze dne 19. 9. 2002

sp. zn.

, usnesení ze dne 5. 12. 2002

sp. zn.

], proto není možné se jimi meritorně zabývat v řízení o ústavní stížnosti. Všechna uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].

13. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nedospěl k závěru, že by došlo k zásahu do základních práv stěžovatelky, podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. května 2019

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu